Islám není jen jeden. I migranti jsou různí. A fotbal spojuje
Fatima RahimiStrašení migranty nepřestává otravovat český a evropský veřejný diskurz. Pokud však odhlédneme od svých předsudků, zjistíme, že v realitě odpovídá obrazu migranta nikoli krvežíznivý násilník, ale daleko spíše úspěšný evropský fotbalista.
Migrace, migrace, migrace. Není snad den, kdy by český mediální prostor nevěnoval tomuto tématu přehnanou pozornost. Jistě, máme za sebou volby do Evropského parlamentu a na podzim nás čekají volby krajské — a migrace jako politické téma minimálně od roku 2014 jednoduše táhne.
Přísahat na Korán
Debata o migraci je ovšem v České republice většinou omezená na nepatřičné zobecňování, neodůvodněný strach, latentní rasismus a islamofobii. Znovu se to ukázalo v předešlých týdnech, kdy se „islám opět vkrádal do našich obýváků.“
Lidovecký poslanec a předseda výboru pro evropské záležitosti Ondřej Benešík prohlásil, že se mu islám nezdá jako tolerantní náboženství a na sociální síti X vyzval britského velvyslance v České republice Matta Fielda, aby sdělil, co říká na video, na kterém nově zvolená britská poslankyně přísahá na Korán.
„Nově nastupující poslanci si mohou vybrat libovolný text — ovšem také nemusí — Korán nevyjímaje, na který svým slibem přísahají. Otázkou zůstává, zda v sekulární zemi není lepší nepřísahat na náboženský text.“
Bylo by tedy možné, aby nově zvolený poslanec přísahal raději třeba na Mein Kampf nebo na Komunistý manifest? Domnívám se, že možnost vybrat si text, na který přísaháte, je důkazem tolerance a respektu.
(Také ale nemusíte přísahat na žádný text a můžete přísahat třeba na stolici a vzkázat tím voličům, že svůj závazek myslíte opravdu vážně.)
Nejvážněji bych asi bral takovou přísahu, kdy dotyčný při této přísaze není vázán vůbec žádnými pravidly (nebo je vázán pouze takovými pravidly, která si sám zcela svobodně zvolí).
ono je docela vedro, není-liž pravda?
Pokud tedy ukrajinský voják může přísahat na velké Rusko, příslušník IDF na svobodnou Palestinu od řeky až k moři a Duka pro změnu třeba na vítězství katolického křesťanství ve Svaté zemi, tak, pane Profante, přísahám, že za okny mého dvěstěmetrového brněnského bytu pod Špilberkem právě napadlo třicet centimetrů sněhu. Přijďte si zasáňkovat.
Jinak samozřejmě taky přísahám na Korán, že z Mohameda už si žádnou prču dělat prostě nebudete (jinak si to teda hezky vodserete jako třeba v Charlie Hebdo, zatímco Frljićův Ježíš si bude klidně dál znásilňovat muslimky.
No řekněte, pane Profante, není to hanba? Přísahám, že bychom se za něj měli stydět.
Já fotbal od té doby co nehraje Zidane nesleduji. Zidane, pokud vím, pocházel z Alžírska. Ten kolonizovali oškliví imperialisté ze Západu a při alžírském povstání tam zemřelo hodně lidí. Také jsem měl rád Maradonu, to byl levičák. Toho asi také trápili západní imperialisté, když teda bral ty drogy.
Odpřísáhnout na Korán loajalitu ke společnosti založené a postavené na křesťanství – to by kdysi vypadalo přece jen asi dost divně.
Ano, jistě bychom měli přísahat na něco, v co sami opravdu věříme. Když je někdo muslim, proč by tedy nepřísahal třeba na Korán a když je někdo marxista, může přísahat zase na Komunistický manifest. Logicky by ale zase bylo nesmyslem (popřípadě pokrytectvím), aby jedinec loajalitu ke skupině odpřísáhl na něco, co je v rozporu s hodnotami této skupiny, co tato skupina vnímá jako nebezpečí, nebo co popřípadě nebezpečím pro tuto skupinu i skutečně je.