Dělnický fotbal: jiná podoba férové hry
Fatima RahimiV Kataru začala největší fotbalová soutěž, kterou sledují miliony lidi na celém světě. Zcela jinou podobu této hry přibližuje v rozhovoru Eike Stiller, odborník na dějiny dělnického fotbalu.
Organizované dělnické sportovní hnutí v Německu a Německý dělnický svaz vznikají v roce 1893. Kdy a za jakých okolností se fotbal rozšířil mezi německé dělníky?
Od šedesátých let 19. století začal být v různých dělnických spolcích kladen důraz na tělovýchovu. Dělníci sice ještě nehráli fotbal, ale důležité je, že jim sport už nebyl cizí. V té době široká veřejnost -- bez ohledu na společenskou třídu -- fotbal nepřijímala. Měšťané i dělníci raději cvičili gymnastiku, zatímco kolektivní sporty či lehká atletika nebyly oblíbené. Důraz byl kladen především na silné a pevné tělo.
Teprve postupně mladší členové těchto spolků přicházejí s nadšením pro fotbal, který pro ně byl atraktivní svou jednoduchostí. Lidé se mohli sejít a zahrát si, aniž by předtím dlouhá léta cvičili tělo, což v gymnastice nebylo možné. Starším členům nezbylo nic jiného, než fotbal přijmout — jinak by totiž ztratili nové mladé členy. Domluvili se tedy na kompromisu: mladší členové měli povinnou tělovýchovu, především gymnastiku, ale zároveň mohli hrát fotbal.
O dvacet let později, na konci 19. století už dělnický fotbal vzkvétal a zažíval obrovský zájem. Největší zlom přichází s první světovou válkou. Vojáci za frontou často hráli fotbal. Do války šli jako lidé, kteří se věnovali tělovýchově, ale vrátili se jako „ryzí“ fotbalisté. Spolky proto po válce už nemohly fungovat bez fotbalu. V Německém dělnickém sportovním svazu, který měl více než milion a půl členů, byl po válce samostatný fotbalový oddíl.
V některých československých dělnických spolcích nebyli členové ani po válce fotbalu příznivě nakloněni. Podle nich byl fotbal tvrdý, měl soutěžní charakter a nebyl solidární.
Ve všech evropských dělnických svazech brali fotbal jako samozřejmost. Postoj českých sociálnědemokratických spolků byl menšinový. V Československu ale existovaly různé dělnické spolky. Sudetští Němci například měli svůj sportovní svaz a fotbal hráli. Vedle sociálních demokratů existovaly i komunistické spolky, jež také fotbal podporovaly — dokonce na něm trvaly. Tlak přicházel i z Moskvy.
Na začátku byl dělnický fotbal jednotný. Komunisté a sociální demokraté vystupovali a hráli spolu. V roce 1929 nastal v Německu i v Československu rozkol, komunisté a sociální demokraté se rozdělili a už nehráli fotbal ani proti sobě. Například mistrovství Evropy v dělnickém fotbalu na začátku třicátých let se komunisté nesměli zúčastnit. V roce 1935 byla spolupráce opětovně navázána. Komunisty a sociální demokraty totiž sblížilo odmítnutí nacistické olympiády v Berlíně v roce 1936. Komunisté se pak mohli zúčastnit dělnické olympiády v Antverpách v roce 1937, jejíž součástí byl také fotbal. Vyhrál tehdy sovětský tým, neboť tamní dělnický fotbal kladl velký důraz na taktiku a strategii.
Byl dělnický fotbal v něčem specifický?
Spolky se snažily prosadit vlastní představu o fotbale. Chtěly prezentovat alternativu k měšťanskému fotbalu. Zavedly vlastní pravidla, co se týče strategie, taktiky a tréninku. Například se hrál mnohem ofenzivnější a kreativnější fotbal brazilského stylu. Nehrálo se tolik na sílu a útok.