Žádný profesionální fotbalový klub by nemohl existovat bez svých fanoušků. V některých zemích mohou, ba dokonce musí, fanoušci svůj klub také spoluvlastnit.

V Německu například platí tak zvaný zákon 50+1, který ve zkratce znamená, že v klubech mají fanoušci většinové hlasovací právo. Podle pravidel německé fotbalové ligy nemohou kluby, které z více než devětačtyřiceti procent vlastní komerční investor, hrát v nejvyšší fotbalové Bundeslize. Nehrozí tak, že by soukromí investoři v klubech prosazovali opatření, která upřednostňují zisk před přáním fanoušků.

Fanoušci některých klubů dokonce začali zakládat nové týmy. Ať už z nutnosti, aby zachránili svůj klub před zkrachováním, z frustrace z čím dál dražších vstupenek nebo když nesouhlasili s politikou daného týmu. 

Jednou z podobných iniciativ je Football Club United of Manchester, založený v roce 2005 kvůli kontroverznímu převzetí slavného Manchesteru United americkým miliardářem Malcolmem Glazerem.

Nejslavnějším a největším fotbalovým klubem světa, který patří svým fanouškům, je bezpochyby katalánská legenda FC Barcelona. Má více než 170 tisíc členů a zároveň majitelů. Každý z nich pak platí členský příspěvek, který se každoročně může změnit, pro rok 2020 je 185 eur.

V České republice funguje koncept fanouškovského spoluvlastnictví v klubu Bohemians Praha 1905. Družstvo fanoušků Bohemians má v klubu zhruba desetiprocentní podíl. A na Slovensku vloni vznikl fotbalový klub, který vlastní nejenom fanoušci, ale také hráči. 

S hráči a spoluzakladateli fotbalového klubu Kozmos Viktorem Pončákem a Jurajem Kňazovickým jsme se stihli v Bratislavě potkat ještě před uzavřením hranic. Den před naším rozhovorem tým sehrál zápas. Prohrál tři nula. Hráči ale nebyli — jak sami zdůraznili — zklamaní, naopak, si prý užili krásný fotbal. 

Dokonce za nimi přišel delegát zápasu a poděkoval za atmosféru. Hrají sice nejnižší oficiální ligu, ale atmosféru jim závidí i ty nelepší týmy.

Nápad založit demokratický fotbalový klub v Bratislavě se zrodil před lety. Myšlenkou bylo vybudovat nejenom fotbalový klub, ale také komunitu okolo něj. Komunitu, která bude postavená na demokratických a samosprávných myšlenkách. Reálné obrysy začal tento nápad dostávat až koncem roku 2018.

V čem se lišíte od jiných slovenských fotbalových týmů?

Viktor Pončák: Spolumajitelem klubu jsou jak hráči, tak i fanoušci a každý, kdo zaplatí členský příspěvek, z čehož se pak platí celý chod klubu. Neorganizuje nás ani nevlastní nějakým sponzor. Podobné malé týmy jako my fungují obvykle pod obcí, která je v podstatě dotuje ze svého rozpočtu. My jsme samostatní. 

Rovněž se snažíme fungovat nehierarchicky. Každý člen má právo zapojit se do fungování a do organizace. Máme schůzky, společně rozhodujeme, kam by měl tým směřovat. Respektive se o to snažíme.

Juraj Kňazovický: Náš tým má asi padesát řádných a čestných členů. Při vstupu do klubu si každý může zvolit, zda bude řádným členem s hlasovacím právem nebo pouze čestným, tedy bude tichou podporou klubu. Všichni ale dostanou vizitku spoluvlastníka klubu. Protože je velká frajeřina vlastnit klub, uznejte sama. Vlastnit Chelsea či jiný slavný tým může leckterý magnát z Ruska či arabských států, ale být spolumajitelem klubu v Bratislavě, to je opravdová frajeřina podle mě. 

VP: Lišíme se také v tom, že máme fanouškovskou základnu. V nižších ligách je přece jen zvyk chodit na fotbal, vypít pivo a zanadávat si. My se snažíme zpívat chorály, prezentovat slušné chování na stadionech, podržet tým, povzbudit hráče.

Co přesně myslíte slušným chováním na stadionech?

JK: Jsme proti autoritářským projevům. Jednoznačně odsuzujeme rasismus, sexismus a homofobii, tedy chování, které je bohužel často spojené s fotbalem a fanděním na stadionech. To je jeden z důvodů, proč jsme klub vůbec založili. Říkali jsme si, že když je právě fotbal spojený s těmito negativními jevy, přineseme do hry také protipól. Chceme se prezentovat pozitivně, jsme otevření každému. Fotbal má spojovat ne rozdělovat.

Vraťme se ještě k začátkům a k tomu, jak Kozmos vznikl?

VP: Napadlo nás to na jednom školení pro učitele. Bavili jsme se tam s kolegou, bývalým vrcholovým fotbalistou, který později také stál při zrodu Kozmosu, o jednom týmu z Varšavy, který v létě získal titul nejlepší UEFA Grassroots, tedy fotbalu na neprofesionální úrovni. Myšlenkou tohoto programu je dát možnost hrát fotbal všem bez výjimky, bez ohledu na pohlaví, věk, barvu pleti nebo zdravotní stav. Kolega mi vnukl myšlenku, že by bylo skvělé, kdybychom také měli takový tým. 

JK: V Bratislavě máme antirasistický fotbalový turnaj United Colours of Football. A ten nám dal naději, že se nám může podařit nějaký alternativní klub vybudovat, že pozitivní fanouškovský fotbal má svoje místo i v našem městě. 

Na první schůzi se nás sešlo asi dvacet, což jsme opravdu nečekali. Čtyři lidé se pak chopili další organizace věcí. Na první trénink nás přišlo šest, teď nás bývá tak třicet. Máme čtyřicet pět registrovaných hráčů. Takový zájem nás překvapil. Přihlášku do ligy nám schválili dva dny před koncem registrační doby. Už jsme vymýšleli plán B, nepočítali jsme, že stihneme už tuto sezónu.

Zatím jste odehráli několik zápasů, jak se vám hraje a jaké máte skóre? 

JK. Z jedenácti zápasů osm proher a tři výhry. Důležité je, že nejsme poslední a myslím si, že ani poslední neskončíme. Tím, že hrajeme poslední ligu, nemáme kam spadnout, můžeme leda postoupit. Trénujeme jednou týdně, což je málo. Kdybychom měli lepší prostředí a hřiště, hrajeme častěji a můžeme doladit hru. Pravidelné tréninky jsou velmi důležité. 

V Bratislavě se ale hrací plocha hledá velmi těžko. Naši protihráči mají minimálně dvakrát týdně trénink, zatímco my trénujeme různě, na malých plochách nebo v tělocvičně. Taky jsme už vystřídali čtyři trenéry a konečně máme stálou dvojici. Počítali jsme to a je teoretická šance, že nejdříve za sedm let, když budeme hrát výborně, můžeme vyhrát i Ligu mistrů.

VP: Měli jsme obavy, že nás musí trénovat licencovaný trenér, později jsme ale zjistili, že v nejnižší slovenské lize to není třeba. Přesto si náš trenér chce dodělat nejnižší UEFA licenci. Trenér je člověk, který má v klubu zároveň zodpovědnost vybrat hráče a sestavu. Je naše autorita. Při hře na nás může křičet a radit, co máme dělat.

Není to trošku proti vaší nehierarchické koncepci? 

VP: Ve sportu je to podle mě přirozené. Každý se snaží na hřiště hrát co nejlépe, ukázat, co umí. Trenéra jsme si zvolili. Všichni vědí, že je to člověk, který má rozhodovací právo.

Kolik z vás má zkušenost z dorosteneckých fotbalových soutěží?

JK: Většina našich hráčů nějaké zkušenosti ze soutěží má. Někteří hráli žákovskou ligu, jiný dorosteneckou. Já sám jsem už odehrál pět zápasů za Kozmos, jeden jsem musel vynechat kvůli nemoci. Předtím jsem žádnou zkušenost s velkým fotbalem neměl. Hrál jsem futsal, teprve 25. srpna 2019 jsem hrál svůj první velký fotbalový zápas vůbec. 

Hodně našich hráčů stále studuje. Někteří se přistěhovali do Bratislavy, hledali, kde pokračovat ve fotbale a zaujala je naše koncepce. Nově vznikající klub je v takové situaci asi nejlepší možnost, jak se dostat do kádru. Někdo zkrátka přišel, protože ho lákalo hrát fotbal. Někoho jiného zas chytla naše myšlenka.

O čem tedy mohou hráči a členové klubu Kozmos rozhodovat?

VP: Máme skupiny, které odpovídají za konkrétní věc a činnost. Přidat se k nim může každý, kdo chce — hráč i fanoušek. Máme například akční skupinu, která má na starost přípravu zápasu, jiná skupina se zase stará o sociální sítě. Dvakrát ročně máme valnou hromadu. Věřím, že demokratické, nehierarchické antiautoritářské principy mají šance přežít a fungovat.

Spolupracujete nebo komunikujete nějak s podobnými týmy v Evropě?

JK: Ano, přišlo to nějak nečekaně a samo. Existuje totiž iniciativa Supporters Direct, která funguje přímo pod Unií evropských fotbalových asociací UEFA. Její úlohou je sdružovat a podporovat tyto komunitně organizované fanouškovské kluby. 

Když jsme vznikli a odehráli první zápas, oznámili jsme to na Facebooku. AS Trenčín, který má s touto iniciativou osobní kontakty, sdílel náš status a Supporters Direct si nás tak všimli. Stali jsme součásti iniciativy. 

Takže ano, máme různé ambice. Rádi bychom pracovali s lidmi, kteří jsou původně cizinci a žijí v Bratislavě. V budoucnu chceme taky otevřít mládežnický klub a pořádat kulturní akce. V sezoně 2019/2020 máme jediný cíl: abychom přežili. Dále uvidíme.

Sama Unie evropských fotbalových asociaci má velké problémy s korupcí. Rozhodně nelze tvrdit, že by se nějak zasazovala proti autoritářství a nehierarchická není už vůbec. Přesto pod touto organizací fungujete a hrajete. Jak vnímáte tuto disproporci?

JK: Supporters Direct i celá naše koncepce jsou proti modernímu fotbalu, kde jde především o byznys, jehož součástí je i korupce. Jsme proti korupci ve fotbale, proti zacházení s hráči jako se zbožím, proti rasismu a pro hlubší spolupráci s fanoušky. Supporters Direct je původně zřizován britskou vládou a jako hlavní cílem je podpora demokratizace v klubech. Je to snaha podporovat fotbal zdola. V Británií má tato myšlenka dlouhou tradici navazující na to, že zkrachovalé kluby odkupovali přímo fanoušci. 

Supporters Direct se snaží vrátit fanoušky na první místo. Fanoušci jsou důležitou součástí fotbalu, ne to, že Neymar stojí sto dvacet dva milionů. Že s touto iniciativou začala UEFA spolupracovat, chápu jako jakousi sebereflexi z jejich strany. 

VP: My jsme to napsali i ve svém manifestu. Stali jsme se členy Slovenského fotbalového svazu, který je členem mezinárodních organizací a struktur kvůli tomu, že nám to přináší pravidelnost zápasů. Šestá liga je nejnižší, ale je to stále něco jiného než si jen tak zakopat s přáteli. 

Tím, že jsme členy ligy, máme možnost ji ovlivnit. Když jsme naposledy hráli, přišel za námi delegát zápasu a poděkoval nám za atmosféru, kterou naši fanoušci vytvořili. To může být prvním impulzem.

FATIMA RAHIMI

 

Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.