Začíná mistrovství světa ve fotbale, které se letos koná v Kataru. Blízkovýchodní země přitom čelí kritice, která je zčásti oprávněná a zčásti pokrytecká. Trvat na dodržování lidských práv je ovšem v pořádku a zapotřebí vždy a všude.

„Mé jméno je La'eeb — arabské slovo, které znamená špílmachr — a miluju tuto krásnou hru,“ píše se na oficiálních stránkách právě začínajícího světového šampionátu ve fotbale v Kataru o maskotovi soutěže. Letošní maskot si bere inspiraci z bílé mužské pokrývky hlavy, v regionu tradiční, vznáší se nad zemí, a vypadá tak jako usměvavý duch z animovaných dětských pohádek.

Řídící orgán světového fotbalu Mezinárodní federace fotbalových asociací — zkratkou označovaný FIFA — prohlásil, že jako pořadatele mistrovství světa pro rok 2022 vybral Katar. Blízkovýchodní země se tak stala nejmenším státem, který kdy mistrovství světa ve fotbale uspořádal. I když se záhy začalo mluvit o korupci, která volbu provázela, katarští představitelé jásali. Mluvili o tom, jak by rádi ukázali zbytkům planety vyspělost arabského světa, a bojovali tak s předsudky vůči muslimům.

Jinde oznámení FIFA vyvolalo značné pobouření. Kritici zdůrazňovali klimatické podmínky v zemi — v létě, kdy se obvykle šampionát hraje, je v Kataru až padesát stupňů Celsia. Jiní vyjadřovali skepsi, zda vůbec arabská monarchie bude schopna zvládnout výstavbu nových stadionů a složité infrastruktury. Připomínala se také otázka dodržování lidských práv, homofobní a diskriminační zákony v zemi a spolupráce Kataru s různými islamistickými skupinami včetně Tálibánu.

Někteří komentátoři také mluvili o nedostatečně dlouhé historii fotbalu na Blízkém východě i konkrétně v Kataru. Předmětem kritiky se stala také sportovní úroveň — v zemi podle některých sportovních novinářů zkrátka nemá fotbal dostačující kvalitu.

Především se ale mluvilo o pracovních podmínkách zahraničních dělníků, kteří tvořili páteř stavebnictví v zemi. Bez nich by Katar nemohl zvládnout vybudovat infrastrukturu životně důležitou pro pořádání světového turnaje. Katar tak čelil intenzivnímu tlaku na reformu svého pracovního systému, aby byl v souladu s mezinárodními standardy lidských práv.

Tisíce mrtvých pracovníků

V roce 2019 britský Guardian zveřejnil článek, který popisoval, že vysoké teploty a intenzivní letní horko bude pravděpodobně významným faktorem úmrtí mnoha pracovníků v Kataru. Toto zjištění pak podpořil výzkum Mezinárodní organizace práce, který přišel s tím, že nejméně čtyři měsíce v roce čelili zaměstnanci při práci venku značnému teplotnímu stresu, tedy stavu, kdy se tělo nedokáže správně ochladit, takže jeho teplota neustále stoupá na nebezpečnou úroveň. Důsledkem může být kolaps klíčových orgánů.

V loňském roce Guardian publikoval text, podle nějž během deseti let v Kataru zemřelo více než 6500 zahraničních dělníků z Indie, Pákistánu, Nepálu, Bangladéše a Srí Lanky. Katarská vláda na to reagovala tím, že počet úmrtí je úměrný velikosti migrující pracovní síly. Čísla podle ní navíc zahrnují lidi, kteří zemřeli z přirozených příčin či bez souvislosti s přípravou šampionátu.

V roce 2017 katarská vláda i v reakci na kritiku uzavřela partnerství s Mezinárodní organizaci práce při Organizaci spojených národů s cílem zahájit reformu pracovního práva. Reformy přijala v roce 2020, a v podstatě tím ukončila systém zvaný „kafala“, v jehož rámci pracovníci nemohli změnit zaměstnání bez svolení zaměstnavatele. V praxi to totiž znamenalo, že zaměstnanci byli nucení pracovat za nelidských podmínek i tam, kde jim třebas nebyla ani vyplácena mzda.

Novinář James M. Dorsey analyzuje, že systém kafala je na Blízkém východě víceméně obvyklý. „Není to nový problém — poprvé jsem o něm psal v roce 1976,“ říká v rozhovoru pro indický server Livemint. Mistrovství světa ve fotbale v Kataru ale problém zviditelnilo a humanitárním aktivistům najednou poskytlo páku, jak prosazovat práva pracujících účinněji.

Katarská vláda také oznámila zvýšení minimální mzdy. Zvýšila se ze 750 katarských rijálů na tisíc, přičemž zaměstnavatel musí navíc zaměstnancům platit stravu a ubytování anebo jim musí vyplácet dalších 800 rijálů. Organizace Amnesty International k tomu uvedla, že Katar sice učinil významný krok, ale minimální mzda zůstává nadále příliš nízká. Organizace na ochranu lidských práv také poznamenaly, že opatření nejsou dostatečně kontrolována a dodržována, takže dělníci jsou vykořisťováni i nadále.

Podle současného kurzu jeden katarský rijál odpovídá hodnotě 6,50 Kč, což znamená, že minimální měsíční mzda pracovníku v Kataru je zhruba 11,7 tisíc korun. A to se bavíme o jedné z nejbohatších zemí světa.

Reformovat… ale pak závazky také dodržovat

Zdá se, že fotbaloví fanoušci toho z Dauhá uvidí za týden více než pracovníci ochranek za roky života v Kataru. Podle výpovědí několika z nich pro britský Guardian mají totiž denně dvanáctihodinové směny a obvykle pouze jeden den volna v měsíci. Pracovníci ochranky dostávají 310 britských liber měsíčně za 348 hodin práce plus malý příspěvek na jídlo. Taková pracovní doba v poměru s měsíční mzdou je v rozporu s katarským zákoníkem práce, napsal Guardian.

The Guardian navštívil jednu ubytovnu, kde zaměstnanci ochranky přebývají. Našel pokoje se čtyřmi palandami nacpanými těsně na sebe v stísněném prostoru. Nebyly tam žádné skříňky, takže muži sdíleli postele se svými věcmi nebo kufrem. Kuchyňské spotřebiče byly nacpané pod postelemi. Na chodbě pak byly špinavé kuchyňské kouty a páchnoucí záchodové kabiny. Jeden ze zaměstnanců řekl, že v ubytovně záchody raději nepoužívá, raději počká a používá toalety v parku.

Představitel katarské vlády pro Guardian uvedl, že od zavedení nového zákona v roce 2020, změnilo zaměstnání více než 420 tisíc zaměstnanců. „Systémová změna neproběhne okamžitě — transformace trhu práce vyžaduje čas. V jiných zemích se jednalo o desítky let dlouhý proces a v mnoha zemích — včetně Evropy — stále probíhá,“ hájil postup své země.

Katarské reformy pracovního práva by měly umožnit lidem, jako jsou zaměstnanci ochranky, přejít od jednoho zaměstnavatele k druhému, odejít do lépe placené práce. Podle zaměstnanců to však v praxi funguje velmi omezeně a mnohdy stále potřebují povolení zaměstnavatele k tomu, aby si nalezli jinou práci.

„Kdyby nám to povolení dali, devadesát procent lidí by zaměstnání změnilo,“ uvedl pro Guardian jeden z nich. „Když spíme, zdává se nám o změně zaměstnání,“ dodal jeho kolega.

Na Blízkém východě a v Perském zálivu je po fotbale obrovský hlad. Lidé tu fotbalem žijí. Je tedy fér, aby se největší fotbalová událost světa konala také na tomto místě. „Ale proč jí nevzít na místo, kde může skutečně zapustit kořeny? Do rozvojové země, kde by obrovské bohatství FIFA mohlo být použito k vybudování infrastruktur, které jsou skutečně potřebné?“ pozastavuje se hlavní sportovní komentátor britského Guardianu Barney Ronay.

Otázka je pochopitelná. Je ovšem také pravda, že pozornost, kterou mistrovství přivábilo, a tlak lidskoprávních organizací i médií Katar dovedly k reformě zákoníku práce.

„Dnes se cítím jako Katar, dnes se cítím jako Arab, dnes se cítím jako Afričan, dnes se cítím jako gay, dnes se cítím jako zahraniční pracovník“ prohlásil na sobotní tiskové konferenci Gianni Infantino, prezident FIFA. Obvinil přitom kritiky mistrovství světa v Kataru z rasismu a pokrytectví.

Kritizovat Katar za to, že nemá dostatečně dlouhou historii fotbalu nebo, že na Blízkém východě fotbal nemá takové místo jako v Evropě nebo Jižní Americe, je vskutku pokrytecké. Kritizovat ho za to, že omezil prodej alkoholu je možná také pokrytecké. Ale kritizovat ho za nedodržování lidských práv je zcela v pořádku.

Nebýt takovéto kritiky dost možná by o žádnou reformu pracovního práva Katar vůbec neusiloval a dál by lidi bez zaváhání vykořisťoval. Dál by v něm lidé umírali a nikoho by to nezajímalo. V kritice je tedy třeba pokračovat i nadále a bojovat za lepší podmínky — a to nejen pro zahraniční pracovníky. Když se celý svět dívá, půjde to snad snáz.