Běžného evropského občana by mohla aféra Katargate šokovat: volení evropští představitelé berou úplatky od jednoho z nejrepresivnějších režimů na světě výměnou za bagatelizaci porušování lidských práv v oněch zemích! Avšak pro ty z nás, kdo se už léta snažíme mravenčí prací odkrývat korupci v Evropské unii, není nejnovější skandál žádným překvapením — jde totiž jen o špičku ledovce, který nabývá na objemu úměrně tomu, jak jsou ze strany evropských představitelů ignorovány lobbistické aktivity represivních režimů.

V Corporate Europe Observatory (CEO) se na špinavé praktiky daného typu snažíme poukazovat a odhalovat je, problém však je, že s pouhou transparentností si nevystačíme. Z toho důvodu také opakovaně poukazujeme na závažné nedostatky v pravidlech upravujících lobbování u evropských politiků a institucí.

Leštění špinavé fasády represivních států

Celá desetiletí se zástupci represivních režimů scházejí s evropskými politiky a úředníky ve snaze ovlivňovat evropskou politiku — a přinášejí jim také různé dary či rovnou úplatky. Vedle toho pověřují působením ve svůj prospěch PR firmy, lobbisty a nátlakové skupiny — a svůj vliv uplatňují také prostřednictvím korporací.

Mezi častou činnost lobbistů patří lakování špatné pověsti diktátorů narůžovo, prosazování lukrativních obchodních a investičních dohod s totalitními státy, snahy o uvolnění sankcí nebo očerňování disidentů. Ať už působí přímo v institucích Evropské unie nebo v hlavních městech členských států, pohybují se lobbisté zpravidla vskrytu za kulisami — a protože registr transparentnosti Evropské unie není právně závazný, nemusejí se příliš obávat právního postihu.

Rozsah a význam problému nejlépe vynikne ve srovnání s USA — americký zákon o registraci zahraničních agentů (FARA) vyžaduje, aby byli všichni lobbisté pracující pro jakoukoli zahraniční vládu registrováni a zveřejňovali uzavřené smlouvy. A vůči těm, kteří tak nečiní, jsou uplatňovány přísné právní postihy.

V roce 2015 jsme publikovali zprávu o evropských PR firmách, jejichž úkolem je vylepšovat veřejný obraz brutálních zahraničních režimů. Zpráva obsahuje osmnáct případových studií PR firem a jejich konzultantů, kteří v Evropě pracují pro pochybné režimy obviněné z válečných zločinů a porušování lidských práv.

Zpráva dokazuje, že Katar předstihl v roce 2014 Rusko jakožto největší klient lobbistické firmy Portland Communications, kterou veřejnoprávní televizní stanice Channel 4 obvinila z praktikování takzvaného „astroturfingu“ — strategie vyvolávající klamný dojem, že určitá záležitost je veřejností přijímána příznivě — v daném případě šlo o účelové zakládání falešných organizací fotbalových fanoušků, údajně podporujících kandidaturu katarského Dauhá na pořádání mistrovství světa ve fotbale.

Další kauzou, kterou zpráva zmapovala, byly úplatky ázerbájdžánského režimu ve výši miliard dolarů, které v letech 2012—2014 zprostředkovaly offshorové společnosti. Směřovaly mimo jiné i k evropským představitelům, kteří se podíleli na výstavbě gigantického projektu italsko-ázerbájdžánského plynovodu, takzvaného Jižního plynového koridoru. Evropští úředníci se za úplatu podíleli na vytváření kladného obrazu o represivním ázerbájdžánském režimu — bagatelizovali volební podvody a popírali hrubé porušování lidských práv v zemi. Nepřipomíná to Katargate?

Nesmíme zapomenout ani na lobbování ve prospěch Kremlu, jeho bohatých známých a ruských korporací, jako je Gazprom, které v Bruselu kvetlo po léta. V roce 2014, když Rusko na příkaz prezidenta Putina anektovalo Krym, pocházelo z Ruska dvacet procent evropského dovozu plynu.

Do začátku roku 2022 se uvedený podíl přispěním západních fosilních korporací zvýšil na čtyřicet procent. Až invaze na Ukrajinu plně obnažila závislost Evropské unie na ruské ropě a plynu, jejichž import přímo financuje Putinovu válečnou avantýru.

Potřebujeme reformy regulací i větší prostou zásadovost

Evropská unie, která je stále pod přímým vlivem fosilních korporací, chce nyní nahradit ruská fosilní paliva zdvojnásobením dovozu plynu z jiných represivních režimů, jako je Katar a Ázerbájdžán. O dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG) z Kataru je dvojí zmínka v plánu Evropské komise REPowerEU, jehož deklarovaným cílem je zbavit Evropu závislosti na ruském plynu, ale protože vznikal pod taktovkou fosilních společností, v důsledku Evropskou unii podrží v závislosti na jiných represivních režimech.

Německá energetická společnost RWE s podporou německé vlády nedávno podepsala dohodu o dodávkách dvou milionů tun zkapalněného zemního plynu ročně od roku 2026 právě z Kataru.

Naše organizace Corporate Europe Observatory (CEO) vyzývá instituce Evropské unie, aby bez průtahů provedly dlouho odkládané reformy:

• povinnou registraci všech schůzek poslanců Evropského parlamentu s lobbisty;

• posílení obrany proti lobbistům z represivních režimů;

• reformu současného registru lobbistů, aby se stal právně závazným a jeho porušení postižitelné.

Vedle toho je také třeba změnit pravidla, která dosud umožňují působit v evropských institucích určitým kategoriím lobbistů ze „zlotřilých režimů“ — a ochránit tak evropský rozhodovací proces před jejich zhoubným vlivem.

Je také zapotřebí zřídit odpovídající kontrolní útvar, který bude mít dostatečné pravomoci aktivně na přísná pravidla dohlížet a vyšetřovat jejich porušení. Stejně tak je třeba potírat politiku „lítacích dveří“ (fenomén střídání pozice ve veřejné správě a v soukromém sektoru, které má silný korupční potenciál, protože rozhodnutí ve veřejném sektoru mohou ovlivnit podnikání korporace, která se pak lukrativním postem může takovému politikovi odměnit — pozn. DR) a znemožnit financování politických stran autoritářskými vládami.

V neposlední řadě je nutné zabránit existenci skrytého majetku veřejným registrem vlastnictví společností a jejich majetku. V zájmu předcházení korupce je nutné, abychom měli přehled o cestách špinavých peněz v Evropské unii i jinde.

Skandál Katargate odhalil, že někteří evropští politici si pletli službu veřejnosti s prací v podsvětí. Je nejvyšší čas, abychom požadovali jako základní standard čestnou a zásadovou politiku.

Z anglického originálu Qatargate is just the tip of the iceberg: the EU has been lobbied by repressive regimes for decades publikovaného rovněž internetovým magazínem EU Observer přeložil OTAKAR BUREŠ.