Nejen případ Schröder: na přechodech politiků do byznysu vždy tratí demokracie
Katharina PistorováBývalý německý kancléř Gerhard Schröder se stal terčem opovržení v důsledku své neochoty zpřetrhat vazby k ruským korporacím. Je to ale jen příznak obecnějšího, pro demokracie zásadního problému — „lítacích dveří“ mezi byznysem a politikou.
Tři měsíce poté, co Rusko zahájilo proti Ukrajině svou druhou válku za posledních deset let, bývalý německý kancléř Gerhard Schröder konečně rezignoval na svůj post předsedy představenstva ruského státního ropného konglomerátu Rosněfť. Přestože Schröder zastával tento post od roku 2017, jeho pletky s ruským energetickým sektorem jsou mnohem dlouhodobější a o dost temnější.
Schröder ještě jako kancléř uzavřel 8. září 2005 dohodu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem o vybudování plynovodu pod Baltským mořem. Vzhledem k tomu, že by projekt Kremlu umožnil přerušit dodávky zemního plynu na Ukrajinu, do Polska a pobaltských států, aniž by přitom narušil tok plynu do Německa a dál na Západ, byl od počátku terčem kritiky.
Ještě horší je, co se začalo dít jen o deset dní později, když Gerhard Schröder prohrál ve volbách s Angelou Merkelovou. Kancléřkou se stala na konci listopadu 2005. O necelé tři týdny později dostal Schröder nabídku pozice v představenstvu ruského státního plynárenského gigantu Gazprom, který měl plynovod postavit a provozovat.
Přestože čelil výhradám doma i v zahraničí, Schröder s přijetím nabídky dlouho neváhal. „Test čichu“ je obecně nejlepším ukazatelem toho, zda se jedná o střet zájmů. A ve Schröderově případě mluvil tehdy spolupředseda německých Zelených za mnohé, když poznamenal, že „to smrdí“.