Ruská agrese zatřásla s plány na transformaci energetiky. Je čas na odvážné činy
Radek KubalaSvět se mění před očima a my máme nelehký úkol. Vypořádat se s bezpečnostní hrozbou ze strany Ruska, stejně jako s klimatickou krizí. Stojíme na osudové křižovatce. Buď se staneme fosilním monstrem nebo vsadíme na čistou energii svobody.
George Orwell ve svém Válečném deníku popisuje humornou historku, která se v létě roku 1941 vyprávěla o západních komunistech. Minutu před napadením Sovětského svazu Wehrmachtem si měl jeden z členů britské komunistické strany odskočit na záchod, aby po návratu na probíhající schůzi své strany zjistil, že se její postoj k druhé světové válce kompletně otočil. Německo už nebylo taktický spojenec, ale nepřítel na život a na smrt.
Podobný pocit mohl zažít člověk dlouhodobě sledující vývoj energetiky, pokud si odskočil těsně před odpálením prvních raket na ukrajinská města. Ruská agrese na Ukrajině silně zatřásla šachovnicí, na které se postupně ustavovaly figurky označující základní východiska evropské energetické transformace. Obligátně to vyjádřil německý ministr hospodářství a klimatu Robert Habeck (Zelení) větou, že „teď nejsou žádná tabu.“
Je velmi pravděpodobné, že jsme se nyní ocitli v rozhodujícím okamžiku pro vývoj svobodného světa, stejně jako pro budoucnost planety. Jak jsem psal ve svém sloupku minulý týden, Rusko živí svou nynější válku zejména prodejem fosilních paliv, jež jsou zároveň hlavní příčinou klimatické krize. Většina plánů evropských států na energetickou transformaci však do velké míry spoléhala na dovoz levného plynu a ropy z Ruska. S každou raketou vyslanou na Kyjev je jasnější, že tato cesta je pro příští roky vyloučená.
Naše reakce na změněnou situaci napomůže odpovědět na otázku, jestli zvládneme udržet na planetě stabilní klima a co největší prostor pro svobodu, nebo se naopak výrazně přiblížíme klimatickému rozvratu a autoritářství. Jak ve svém článku pro Intercept popisuje kanadská klimatická novinářka Naomi Kleinová, jsou možné v zásadě dvě cesty budoucího vývoje.
Buď výrazně urychlíme energetickou transformaci a přechod na bezuhlíkovou ekonomiku, nebo naopak začneme ve velkém fosilní paliva těžit a spalovat. Dobrou i špatnou zprávou je, že po prvním týdnu ruské invaze na Ukrajinu vidíme v západním světě zárodky obou těchto přístupů. Kterou cestu zvolíme, pak předurčí, v jakém světe budeme žít.
Zlý scénář: fosilní monstrum
Začněme zlým scénářem. Ten může nastat, pokud hromadně podlehneme představě, že ruskou vládu je nutné porazit skrze vlastní těžbu a spalování fosilních paliv. Rusko je fosilní monstrum, staneme se tudíž ještě větším fosilním monstrem. Tímto směrem v současnosti uvažuje většina majitelů a akcionářů fosilních korporací, kteří se současné situace v duchu šokové doktríny snaží využít.
Jak ve výše zmíněném článku popisuje Naomi Kleinová, autorka konceptu šokové doktríny, každý fosilní projekt, který v posledním desetiletí zastavilo severoamerické klimatické hnutí, se přes noc znovu objevil na stole. Americká fosilní lobby a velká část konzervativních politiků v USA i Kanadě začala tlačit na obnovení plánů výstavby již dávno odmítnutých ropovodů, hlubokomořských těžebních projektů v Arktidě, mnoha plynových terminálů či projektů těžby fosilních paliv pomocí frakování.
Podobně i v Evropě sílí hlasy volající po odložení již schválených dat konce těžby uhlí. Itálie, jedna ze zemí dovážející nejvíce plynu z Ruska, bude zřejmě otevírat některé své již uzavřené uhelné elektrárny. Z německých uhelných regionů se ozývá volání po odložení plánů na konec uhlí, německý kancléř Scholz přislíbil rychlé dokončení dvou nových LNG terminálů pro dovoz plynu z USA. Britové chtějí těžit ropu a plyn v Severním moři.
Pane Kubalo, jsem ochoten akceptovat i giganticky vysoké ceny energií a přerušování jejich dodávek z důvodu solidarity s napadenou Ukrajinou a z důvodu posilování vlastní obranyschopnosti před ruskou hrozbou odstřižením se od ruského plynu a ropy. Jsem ochoten mrznout, protože mrznout ve vlastním bytě je určitě lepší než mít ten byt rozstřílený a rozbombardovaný - jako to teď zažívají Ukrajinci.
Zásadně k tomu ale nejsem ochoten z důvodu realizace vašich neuskutečnitelných šílených plánů, jejichž následkem by bylo zničení ekonomiky a podkopání obranyschopnosti Západu ve prospěch Ruska a Číny. Ano, plány, které, pane Kubalo, podporujete, mají potenciál nejen zničit západní ekonomiku a obranyschopnost, mají také potenciál vyvolat společenský rozkol tváří v tvář ruské hrozbě.
„Potřebujeme pochopit, že ... expanze svobodomyslného světa je otázkou bezpečnosti.“
Přestaňte s tou expanzí a nechte prosím kultury „domorodců ze Severního Sentinelu“ na pokoji.
Ponechte jim možnost vlastního rozhodování a vlastního vývoje, neničte jim jejich kulturu a prostředí progresivistickou indoktrinací a těžbou surovin pro výrobu větrníků...
Dobrý den pane Kubalo,
dnes bohužel poněkud upadlo v zapomnění, že začátek těžby uhlí před dvě stě padesáti lety zachránil naše země před úplným odlesněním.
Proto mě vždycky poleje horko, když čtu vážně míněné výroky politiků nebo rúzných analytiků, že zemní plyn nahradíme "bioplynem". Bioplyn je výborná věc, pokud vzniká jako vedlejší produkt při likvidaci kalu z čistíren odpadních vod, ale toho kalu, počítám, nikdy nebude tolik, aby mohl uhradit nějaký významnější zlomek celkové spotřeby zemního plynu.
Jakmile začneme záměrně pěstovat "biomasu" pro náhradu fosilních paliv, jdeme cestou do pekla - rychlost její tvorby má totiž své přírodou dané limity, a produktivita dnešního zemědělství je umožněna ohromnou spotřebou energie z fosilních paliv vložené do hnojiv, mechanizace atd.
Zkrátka, ne všechno je zlato, co se třpytí, a ne všechno, co se považuje nebo vydává za pomoc proti změně klimatu (pokud takovou pomoc tedy opravdu nutně potřebujeme) opravdu může fungovat.
Příkladem třeba může být velmi propagovaná náhrada fosilních paliv jadernou energií - v principu skvělá myšlenka, v praxi, za předpoladu využití dnešní zoufale neúčinné technologie,
https://denikreferendum.cz/clanek/32812-cesky-energeticky-titanik-hlasi-plnou-parou-vpred
jen o něco méně sebevražedná, jako ona náhrada fosilních paliv biomasou. Sebevražedná proto, že to sice v principu jde, ale totálně by to vyčerpalo zdroje, které mohou být potřeba na jiné, možná ještě důležitější věci.
Bohužel jste naši výše citovanou analýzu asi nečetl, nebo ne moc důkladně, protože velmi podobně na tom je i Vámi propagované skladování elektřiny z obnovitelných zdrojů ve vodíku - v principu možné, s dnešní technologií ale s perspektivou vyčerpání zdrojů, které mohou být potřeba jinde.
Důvodem je nízká objemová hustota energie vodíku, což je přírodní veličina, se kterou prostě žádný výzkum nic nezmůže. K ní zatím stále, i po sto letech výzkumu a vývoje, přistupuje nereaktivita vodíku za normální teploty, která stále ještě znemožňuje využít vodíku pro přímou přeměnu v elektřinu s vysokou účinností ve velkých palivových článcích s výkonem přes 1 MW, nebo přinejmenším znamená, že je masové nasazení takovýchto palivových článků limitováno dostupností a cenou platinových kovů.
Zároveň to znamená, že vodíkoví plánovači zatím stále počítají s tím, že vodík se bude spalovat, čímž při přeměně v elektřinu polovina uložené energie vyletí komínem do vzduchu.
To jsou důvody, proč se stále snažím opakovat, že inovace závisí hlavně na schopnosti a ochotě zkoušet opravdu nové věci, nikoliv na velikosti dotací do toho, co už je známo, ale z nějakého důvodu příliš uspokojivě nefunguje.
Zkušenost říká, že větším tlakem na pilu se spíš než rychlejšího řezání dosáhne toho, že se pila "zakousne" a celá práce se zastaví. Na to bychom si měli dát pozor i při prosazování záměrů, o jejichž všeobecné prospěšnosti jsme přesvědčeni.