Chcete dlouhodobě oslabit Rusko a válečné štváče? Zbavme se fosilních paliv

Radek Kubala

Rusko spustilo invazi na Ukrajinu a spolu s tím se zvedla i otázka evropské závislosti na dovozu fosilních paliv z této země. Nyní je nejvyšší čas odmítnout falešná řešení jako je diverzifikace zdrojů plynu. Nutné je přejít na čisté zdroje.

Základní pravda je ta, že Rusko si může dovolit vést válku hlavně díky ziskům, které má z těžby a prodeje fosilních paliv. Foto Tobias Schwarz, AFP

Ruská vláda překročila pomyslný Rubikon a zahájila plnou invazi na Ukrajinu. Mnoho ještě bude řečeno k postupu vojsk, geopolitickým souvislostem i možným vyústěním tohoto bezprecedentního konfliktu. Nová válka nám ale ukazuje také zhoubné dopady naší závislosti na fosilních palivech, tedy na ropě, uhlí a plynu.

Jak na svém Twitteru upozornil nestor amerického klimatického hnutí a zakladatel organizace 350.org Bill McKibben, Rusko si může dovolit vést válku hlavně díky ziskům, které má z těžby a prodeje fosilních paliv. Jen loni vydělala na prodeji plynu východní mocnost takřka pět set miliard dolarů. Další stovky miliard pak Rusko vydělává na exportu ropy a uhlí.

Velká část těchto surovin jde do Evropy, která je na ruském plynu silně závislá. Až čtyřicet procent importu tohoto paliva teče přes plynovody z ruských nalezišť. Výdaje ruské armády přitom v roce 2020 činily podle oficiálních statistik přibližně jednašedesát miliard dolarů. Jinými slovy, Putin dnes bombarduje Kyjev i za peníze, které mu téměř všechny státy Evropské unie posílají každý rok skrze účty za elektřinu a teplo.

Nejde jen o bezpečnostní otázku. Právě evropská závislost na plynu je jedním z hlavních důvodů, proč ceny energií v posledním roce raketově stouply. Ihned po zahájení ruské invaze na Ukrajinu přitom ceny plynu a ropy opět vyskočily nahoru. Možné přerušení tranzitu plynu přes Ukrajinu by zapříčinilo další růst cen energií. Není to dobrá zpráva pro budoucnost našich peněženek a vývoj evropské energetiky je v důsledku vypuknutí války nejistý.

Je jisté, že mezinárodní konflikt otevře příležitost energetickým firmám pro další propagaci fosilních paliv. Největší obavy mohou směřovat k případné renesanci uhlí, které se vlivem vysokých a nadále rostoucích cen plynu a ropy v současné době vyplatí spalovat. Už v loňském roce uhlobaroni jako Pavel Tykač nebo Daniel Křetínský vydělávali nejvíce v historii a je pravděpodobné, že v případě další eskalace války na Ukrajině budou vydělávat ještě více.

Žádná velká renesance uhlí se zřejmě nechystá, zejména vlivem vysokých cen emisních povolenek, nechuti finančního sektoru financovat a pojišťovat nové uhelné projekty či postoji Evropské unie. Přesto se dá očekávat, že uhlobaroni budou mít další páku pro své snahy oddálit konec jejich byznysu. Důležitější bude každopádně sledovat, jak se bude vyvíjet situace kolem plynu.

Několik vrcholných představitelů napříč Evropou již prohlásilo, že je na čase začít se zbavovat závislosti na ruském plynu. Nejviditelnější krok udělalo Německo, které dočasně zastavilo schvalování provozu plynovodu Nord Stream 2. V podobném duchu se v České republice vyjádřil například ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Ne všichni však mluví podobně jako lidovecký ministr o přechodu na obnovitelné zdroje energie a energetické úspory.

Hovoří se také o takzvané diverzifikaci zdrojů plynu. Situace jistě budou chtít využít fosilní korporace ze Spojených států s cílem prodat Evropě plyn ve formě CNG a LNG, často vytěžené pomocí hydraulického štěpení (frakování), které je pro životní prostředí jednou z nejvíce destruktivních metod těžby.

Velká Británie může urychlit své plány na těžbu plynu v Severním moři. Uvažuje se také o uzavírání nových kontraktů na dovoz plynu ze zemí, jako je Austrálie, Kanada nebo Katar.

Logickým a správným řešením by však bylo využít výjimečné situace k co nejrychlejšímu zateplení domů, hledání úspor ve výrobě i spotřebě a přechodu na čisté zdroje energie. A to vše je nutné udělat v bezprecedentně rychlém čase. Jak ukazují všechny analýzy, energie ze slunce a větru je v současné době nejlevnější na trhu, navrch snižuje závislost na energetických firmách i velkých mocnostech a neotepluje planetu vypouštěním skleníkových plynů.

Závěrem bych rád poznamenal, že kdybychom v souladu s doporučeními vědců začali kvůli klimatické krizi s přechodem na čisté zdroje již před třiceti lety, dnes by vojenská síla Ruska, ale i dalších mocností s autoritářskými vládami, opírajícími se o příjmy z fosilních zdrojů, byla mnohonásobně nižší. Navíc bychom nečelili po celém světě rok od roku se zhoršujícím lesním požárům, povodním, suchům či tropickým cyklónám.

Nejlepší čas investovat do transformace energetiky byl před třiceti lety. Druhý nejlepší čas je nyní.

advertisment
Diskuse
JN

Jak, pane Kubalo, v současné situaci (energetická krize, válka na Ukrajině) můžete velmi dobře vidět, přechod na „čisté“ zdroje závislost na Rusku naopak zvyšuje.

Čisté zdroje neexistují (jadernou fúzi zatím není možné využít), větrné a solární elektrárny zatěžují životní prostředí těžbou surovin pro svoji výrobu, emisemi skleníkových plynů při této těžbě a výrobě, jsou nestabilní, zabírají v poměru ke svému výkonu extrémní plochu a nemohou svojí maximální možnou kapacitou ani teoreticky ono v současnosti vyráběné množství energie nahradit. Obrana státu před vnější vojenskou agresí se bez fosilních paliv také neobejde.

„Oslabení Ruska přechodem EU na čisté zdroje“ podle mě tedy vykazuje spíše znaky proruské dezinformace. Pokud to uděláme, bude to znamenat nedostatek energie, zvyšování její ceny, rozpad ekonomiky a neschopnost ubránit vlastní území proti vnější vojenské agresi.

Pokud tedy chceme pomoci Ukrajině a Pobaltí, musíme přestat být závislí na ruském plynu a ruské ropě. Bude to také znamenat nedostatek energie, její vysoké ceny a třeba i výpadky v dodávkách, ale bude to mít alespoň nějaký smysl v solidaritě s napadenou Ukrajinou a ve zvyšování naší obranyschopnosti a odolnosti před ruským vydíráním.

TK
February 26, 2022 v 12.47
Klíčem k řešení je sebrat rozum do hrsti

Pro jistotu zopakuji čísla z naší loňské analýzy

https://denikreferendum.cz/clanek/32812-cesky-energeticky-titanik-hlasi-plnou-parou-vpred

Celková roční spotřeba elektřiny v ČR kolem 75 TWh, veškeré energie snad až kolem 500 TWh - starý údaj, možná je to dnes už o něco lepší.

Těch 75 TWh se dá za rok vyrobit z 500 km2 solárních článků, při přechodu na "agrivoltaiku" by pak šlo uvažovat i o pokrytí veškeré nší spotřeby energie pouze domácí sluneční energií - ale chce to levnou akumulaci, která elektřinu z fotovoltaiky neprodraží více než řekněme dvakrát.

Zatím nesplněný sen, ale technicky splnitelný. Chce to "jenom" na věci pracovat. Zrovna dnes jsem mluvil s předsedou Úřadu průmyslového vlastnictví Josefem Kratochvílem o tom, jak by šlo legislativně podpořit inovaci tím, že bychom umožnili předběžnou ochranu nevyzkoušených technických řešení, a víceméně jsme se shodli na tom, že z odborného patentoprávního hlediska by zde zásadní problém nebyl.

Daleko větší problém je z praktického politického hlediska - jak něco takového prosadit, když inovátoři, kteří by to mohli potřebovat, jsou dnes vzácní jako bílé vrány. Naše republika "dodává" ročně kolem 2000 národních přihlášek vynálezu, což je celkem dobré kvantitativní měřítko rozsahu domácí technické kreativity. Toto číslo nevypadá na první poslech špatně, Švédsko má zhruba stejný počet.

Většina našich přihlášek ovšem zřejmě nemá valnou hodnotu, mezinárodních přihlášek podle Dohody o patentové spolupráci (PCT) máme totiž ročně jen kolem 200, kdežto Švédsko kolem 4000. A lidem, kteří o průmyslové a inovační politice rozhodují, připadne logické sázet na "jistotu" dotací do známých technologií, které si nějak dovedou představit, nežli zkoušet něco nového, o čem nikdo nemůže s jistotou říci, zda to vůbec bude fungovat - byť by třeba na to stačilo dát mnohem menší peníze.

Že jde o jistotu falešnou, to bohužel není na první pohled vidět - ale voják by také měl vědět, že pokud na něj spustí dělostřelectvo, nejlepší šancí na záchranu je z místa co nejrychleji zmizet. Intuitivní lidskou myšlenkou je sice snažit se zahrabat co nejhlouběji do země - ale proti nejisté (ale nenulové) naději na záchranu únikem v takovémto případě stojí téměř stoprocentní jistota, že člověka za chvíli dostatečně blízký výbuch roztrhá na kusy.

Podobně skvělou se mi zdá sázka EU na jistotu Putinových dodávek ropy a plynu (nemůžeme vypnout SWIFT, protože bychom za ně neměli jak platit a bylo by nám zima). Nevypadá to moc intuitivně, ale kdybychom Putinův plyn v Evropě přestali nejpozději v poledne 24.2. odebírat sami, šance na to, že proti jeho invazi do Ukrajiny něco zmůžeme, by byla větší.

Dovolím si kacířskou myšlenku, že válka je něco podstatně horšího než globální oteplování.

Pokud by o něco delší topení uhlím pomohlo zločinné zvůli zabránit, pak by se třeba i pan Tykač mohl ke svému vlastnímu překvapení na chvíli stát kladným hrdinou.

Souhlasím tedy s panem Kubalou, že pro přechod na obnovitelné zdroje je vhodný čas - pokud budeme zároveň ze všech sil pracovat na tom, aby přestaly být zdroji nestálými a staly se zdroji spolehlivými, a pokud si po celou dobu, dokud se to nepodaří, necháme "špinavé" uhlí jako záložní zdroj. Toto se mi zdá lepší, než "dočasné" řešení s Putinovým plynem, případně s plynem a ještě k tomu Putinovou vládou v Evropě.

IH
February 26, 2022 v 18.50

Spalování fosilních paliv by mělo být rychle omezováno. Tímto směrem však lze jen v omezené míře postupovat bez víceméně globální shody. Tato diskuse probíhá v kontextu s ruskou bezohledností vůči světu. Připočteme-li k tomu zájem Ruska (někam) ropu a plyn vyvážet i jeho podnebné poměry, pak bude zřejmé, že země je schopná případnou (nákladnou) obětavost Západu bez okolků torpédovat. Jinými slovy, Rusko nyní zasáhlo pozitivní vývoj také ve sféře přeorientovávání energetiky.

TK
February 26, 2022 v 22.44
Panu Horákovi

Dobrý večer,

Rusko pod Vladimirem Putinem podle mě torpéduje jakýkoliv pozitivní vývoj jakýmkoliv pozitivním směrem už dlouho.

K mé veliké lítosti Německo, kde už přes deset let pracuji, je už dlouho Putinovým nejužitečnějším idiotem a dokonce i teď stále hledá cesty, jak mu dál platit za plyn, třebaže Rusko za tyto peníze už vede i proti němu samému otevřenou válku. Protože válka proti Ukrajině je, stručně řečeno, i válkou za znovurozdělení Evropy, včetně znovurozdělení nebo ještě raději úplného podrobení Německa.

Paradoxně, podle přísloví, že vše zlé může být I k něčemu dobré, by Putinova válka mohla přispět k procitnutí EU z (fosilní lobby a Ruskem umně živených) snů o “přechodné” náhradě uhlí zemním plynem. Vzhledem k vynaloženým nákladům na vybudování plánované evropské infrastruktury pro používání vodíku se totiž obávám, že by se “dočasnost” jejího používání pro rozvod zemního plynu lehce mohla protáhnout na dobu daleko přesahující nám Čechům a Slovákům dobře známých 23 let “dočasného” pobytu sovětské armády.

Věřím, že pokud zapojíme hlavy, můžeme dokázat na energii z obnovitelných zdrojů přejít rovnou od uhlí, bez jakýchkoliv obezliček se zemním plynem nebo jinými “přechodnými” palivy.