Ústředním, i když mnohdy jen pod povrchem ukrytým motivem všech válek, je energie. To platilo již za starověku, kdy se intervenční války vedly za účelem získání otroků a jejich síly nebo dalších komodit — zlata a stříbra, kterými bylo možné zaplatit vojáky pro vedení dalších válek.

Je například hlubokým omylem považovat některé antické kultury, například Athény za městský stát, kde se rojily zástupy filozofujících žáků Milétské či Pythagorejské školy. Naopak, Athény byly super-militaristickým spolkem, který byl schopen postavit intervenční flotilu o velikosti čtyřicet tisíc mužů. Analogicky by taková vojenská síla v současné době odpovídala americké námořní pěchotě o síle čtyřiadvaceti milionů mužů, jak uvádí Fabian Scheidler ve své knize „Das Ende der Megamaschine“.

Otroci většinou vykonávali těžké práce v zemědělství, stavebnictví a těžbě surovin. Tím umožnili uvolnit veliký podíl svobodných občanů pro službu v intervenčních armádách.

Války a uhlí

Jak Řecko, tak Itálie pokrývaly v antice husté lesy. Často se tvrdí, že antické hvozdy, na to si stěžoval i Platón, byly mýceny kvůli potřebám zemědělství a pastevectví. Většinou se ale neuvádí další důvod, kterým byla výroba dřevěného uhlí potřebného na výrobu železa a železných zbraní.

Těžba uhlí umožnila obrovský nárůst zbrojní výroby, která až do té doby byla závislá na dřevěném uhlí, jež bylo omezeným zdrojem. Dnes už se dřevěné uhlí používá pro redukci a tavbu kovů zcela výjimečně, s výjimkou Brazílie, kde se pro výrobu dřevěného uhlí pěstují eukalypty, protože dostatečné zásoby kvalitního uhlí nemá.

V průběhu 19. století se totiž stalo civilizační pohonnou hmotou uhlí fosilní. Jeho význam ilustruje, že se stalo německým slangovým vyjádřením bohatství: „Der hat Kohle,“ někdy znamenalo „Der hat Geld.“ Války se vedly spíše s uhlím jako jejich palivem než o uhlí.

Na počátku průmyslové revoluce nebyly války o uhlí běžné. Někdejší spory o Porúří a Alsasko mezi Francií a Německem byly pravděpodobně podmíněny zájmem o uhelné zásoby, kterých Francie neměla dostatek.

Uhlí má ale oproti ropě asi poloviční energetický obsah na hmotnost. A jeho těžba, skladování, transport i užití jsou komplikovanější než v případě ropy a jejích derivátů. Proto přišla éra ropy.

Ropné války

Ropa se stala příčinou vleklého násilí, bojů a válek. Vedou se o zdroje ropy, o jejich přepravu či regulaci. Může se jednat o konflikt v regionu, který má zásoby ropy nebo leží v místě, kde se buduje výrobní nebo přepravní infrastruktura pro ropné produkty. O ropu se nejen válčí, ale ropa rovněž determinuje charakter tažení.

Během druhé světové války se roztříštění úderů německé invaze do Sovětského svazu, právě v důsledku jižního tahu části nacistických armád, směřujících k ropným polím u Baku, podle některých vojenských historiků stalo příčinou první větší porážky Wehrmachtu před Moskvou. Nedostávalo se sil, které se současně pokoušely — naštěstí marně — zajistit ropná pole.

Ropa je krví válek a jejich příčinou. Tanky, letadla i výbušniny, všechno jsou spotřebitelé ropy a dalších fosilních zdrojů. Je to dnešní analogie antické doktríny o potřebě dalšího zlata potřebného pro zaplacení vojáků, kteří by přinesli další zlato. Ropa a její deriváty jsou třeba pro vedení válek, jež se vedou pro zajištění další ropy.

Již během první světové války byly některé operace plánovány s ohledem na zajištění ropných zdrojů. Maurice Hankey, tajemník britského válečného kabinetu, napsal během závěrečné fáze války ministru zahraničí Balfourovi, že ropa se pro Británii stala naprosto životně důležitou, a že kontrola dodávek ropy z Mezopotámie se stává prvořadým válečným cílem.

Druhá světová válka byla v tomto ohledu ještě jednoznačnější. Tankové klíny, kobercové nálety i dlouhé zásobovací trasy, vedly k tomu, že ropa byla stále potřebnější a stala se klíčovým faktorem. V průběhu války byly bombardovány a ničeny zásoby ropy, rafinérie a závody na výrobu paliv v Německu, Rumunsku a dalších zemích.

U nás byly koncem války cílem Hermann Göring Werke, dnes Záluží u Mostu a rafinérie v Roudnici nad Labem. Ropné motivy měl také vstup Japonska do války s cílem podmanění jihovýchodní Asie.

S ukončením druhé světové války neztratila ropa nic na své přitažlivosti, spíše naopak. Naše civilizace denně spotřebuje pětačtyřicet obrovských tankerů, což představuje pětadevadesát milionů barelů ropy.

Nelze zapomenout na sérii válek v Zálivu, přepadení Kuvajtu Irákem, a války v Iráku, vedené pod vylhanými záminkami. I podle vyjádření amerických činitelů byly válkami o levnou ropu a pojištění dopravních cest ve strategickém Hormuzském průlivu.

Války o plyn

Americký zájem o prodej plynu získaného hydraulickým štěpením (frakováním) se nesporně podílel na vzniku dlouho připravované situace na Ukrajině. Někdejší aktivity prezidenta Trumpa okolo stavby Nord Stream 2 měly za cíl nejenom odpoutat Ruskou federaci od finančních zdrojů v očekávaném střetu s Ukrajinou, ale především dodávat do Evropy americký fosilní plyn a oslabit tím finančně i politicky Evropskou unii.

Cílem jeho politických tahů bylo donutit v rámci „volného trhu“ Evropu nakupovat americký zemní plyn z hydraulického štěpení, který emituje mimořádné množství emisí z hlediska změn klimatu vysoce účinného metanu, a to jak při těžbě, tak i při transportu přes oceán. O devastaci krajiny a podzemních vod ani nemluvě. I v současném ukrajinském konfliktu roli hrají také oblasti s potenciálem hydraulické těžby břidličného fosilního plynu.

Z uvedených důvodů musí být politickou prioritou urychlená přestavba evropské energetiky na bezemisní energetiku. Přinese to i cenovou stabilizaci energetického trhu.

Jaderná energie je slepá ulička

Máloco je tak nakrátko spojeno s válkou a násilím, jako jaderná energie. Od počátku do konce. Prvotním smyslem a účelem jaderných reaktorů byla výroba plutonia pro jaderné nálože. Teprve později se objevila myšlenka výroby elektřiny.

Jaderné bombardování Japonska, jaderné testy — více než dva tisíce pokusných výbuchů jaderných zbraní, výroba tritia pro termojaderné bomby v komerčních reaktorech. To jsou „vedlejší“ — i když mnohdy také hlavní — produkty výroby elektřiny jaderným štěpením.

Při přípravě jaderného paliva pro elektrárny nebo jaderné nálože je odpadním produktem ochuzený uran (DU — depleted uranium), pro nějž se našlo také válečné využití. Uplatnění našel v protipancéřových zbraních a byl použit při válečných operacích NATO armádami USA a Velké Británie.

Následkem použití munice s ochuzeným uranem v Hadžići u Sarajeva zemřely stovky civilních osob na onemocnění rakovinou. Americká armáda v roce 2003 použila ochuzený uran rovněž v obytných oblastech Iráku. Počet případů rakoviny v provincii Babel jižně od Bagdádu se z pěti set diagnostikovaných případů v roce 2004 zvýšil na 9082 v roce 2009. O následcích nasazení ochuzeného uranu v Iráku existuje dokumentární film Friedera Wagnera „Deadly Dust“. Ruská federace rovněž plánuje vyzbrojení svých tanků municí s ochuzeným uranem.

I pokud bychom odhlédli od nesprávně přehlížené přímé vazby jaderné energetiky k válečnému průmyslu, zůstávají v platnosti všechny argumenty ekonomické, sociální, energetické a sociální, dokládající, že se jedná o slepou uličku, která nemůže ve skutečném řešení našich energetických potřeb hrát žádnou roli. Čím později to pochopíme, tím větší škoda pro nás.

Cesta k míru vede přes obnovitelné zdroje, přes decentralizovanou energetiku, která využívá místní zdroje, Slunce, vítr a teplo životního prostředí, tedy zdroje, o něž nelze bojovat, protože jsou občinami — společným a sdíleným majetkem (anglicky „commons“, německy Allmende). Samy o sobě jsou nezadatelným a nezcizitelným majetkem a užitek z nich máme my všichni.

Energetika založená na sdílených, neprivatizovatelných a nevýdělečných zdrojích, odstraní jednu z hlavních příčin válek.