O vítr a slunce se války nepovedou

Milan Smrž

Jedno základní poučení z války na Ukrajině je nasnadě. Přechod na obnovitelné zdroje energie je nejen ekologickou nutností, ale také spolehlivou zárukou, že o energetické zdroje už se válčit nebude.

Nejspolehlivější štít proti autokratům harašícím zbraněmi nakoupenými za ropu. Foto Christoffer Riemer, WmC

Ústředním, i když mnohdy jen pod povrchem ukrytým motivem všech válek, je energie. To platilo již za starověku, kdy se intervenční války vedly za účelem získání otroků a jejich síly nebo dalších komodit — zlata a stříbra, kterými bylo možné zaplatit vojáky pro vedení dalších válek.

Je například hlubokým omylem považovat některé antické kultury, například Athény za městský stát, kde se rojily zástupy filozofujících žáků Milétské či Pythagorejské školy. Naopak, Athény byly super-militaristickým spolkem, který byl schopen postavit intervenční flotilu o velikosti čtyřicet tisíc mužů. Analogicky by taková vojenská síla v současné době odpovídala americké námořní pěchotě o síle čtyřiadvaceti milionů mužů, jak uvádí Fabian Scheidler ve své knize „Das Ende der Megamaschine“.

Otroci většinou vykonávali těžké práce v zemědělství, stavebnictví a těžbě surovin. Tím umožnili uvolnit veliký podíl svobodných občanů pro službu v intervenčních armádách.

Války a uhlí

Jak Řecko, tak Itálie pokrývaly v antice husté lesy. Často se tvrdí, že antické hvozdy, na to si stěžoval i Platón, byly mýceny kvůli potřebám zemědělství a pastevectví. Většinou se ale neuvádí další důvod, kterým byla výroba dřevěného uhlí potřebného na výrobu železa a železných zbraní.

Těžba uhlí umožnila obrovský nárůst zbrojní výroby, která až do té doby byla závislá na dřevěném uhlí, jež bylo omezeným zdrojem. Dnes už se dřevěné uhlí používá pro redukci a tavbu kovů zcela výjimečně, s výjimkou Brazílie, kde se pro výrobu dřevěného uhlí pěstují eukalypty, protože dostatečné zásoby kvalitního uhlí nemá.

V průběhu 19. století se totiž stalo civilizační pohonnou hmotou uhlí fosilní. Jeho význam ilustruje, že se stalo německým slangovým vyjádřením bohatství: „Der hat Kohle,“ někdy znamenalo „Der hat Geld.“ Války se vedly spíše s uhlím jako jejich palivem než o uhlí.

Na počátku průmyslové revoluce nebyly války o uhlí běžné. Někdejší spory o Porúří a Alsasko mezi Francií a Německem byly pravděpodobně podmíněny zájmem o uhelné zásoby, kterých Francie neměla dostatek.

Uhlí má ale oproti ropě asi poloviční energetický obsah na hmotnost. A jeho těžba, skladování, transport i užití jsou komplikovanější než v případě ropy a jejích derivátů. Proto přišla éra ropy.

Ropné války

Ropa se stala příčinou vleklého násilí, bojů a válek. Vedou se o zdroje ropy, o jejich přepravu či regulaci. Může se jednat o konflikt v regionu, který má zásoby ropy nebo leží v místě, kde se buduje výrobní nebo přepravní infrastruktura pro ropné produkty. O ropu se nejen válčí, ale ropa rovněž determinuje charakter tažení.

Během druhé světové války se roztříštění úderů německé invaze do Sovětského svazu, právě v důsledku jižního tahu části nacistických armád, směřujících k ropným polím u Baku, podle některých vojenských historiků stalo příčinou první větší porážky Wehrmachtu před Moskvou. Nedostávalo se sil, které se současně pokoušely — naštěstí marně — zajistit ropná pole.

Ropa je krví válek a jejich příčinou. Tanky, letadla i výbušniny, všechno jsou spotřebitelé ropy a dalších fosilních zdrojů. Je to dnešní analogie antické doktríny o potřebě dalšího zlata potřebného pro zaplacení vojáků, kteří by přinesli další zlato. Ropa a její deriváty jsou třeba pro vedení válek, jež se vedou pro zajištění další ropy.

Již během první světové války byly některé operace plánovány s ohledem na zajištění ropných zdrojů. Maurice Hankey, tajemník britského válečného kabinetu, napsal během závěrečné fáze války ministru zahraničí Balfourovi, že ropa se pro Británii stala naprosto životně důležitou, a že kontrola dodávek ropy z Mezopotámie se stává prvořadým válečným cílem.

Druhá světová válka byla v tomto ohledu ještě jednoznačnější. Tankové klíny, kobercové nálety i dlouhé zásobovací trasy, vedly k tomu, že ropa byla stále potřebnější a stala se klíčovým faktorem. V průběhu války byly bombardovány a ničeny zásoby ropy, rafinérie a závody na výrobu paliv v Německu, Rumunsku a dalších zemích.

U nás byly koncem války cílem Hermann Göring Werke, dnes Záluží u Mostu a rafinérie v Roudnici nad Labem. Ropné motivy měl také vstup Japonska do války s cílem podmanění jihovýchodní Asie.

S ukončením druhé světové války neztratila ropa nic na své přitažlivosti, spíše naopak. Naše civilizace denně spotřebuje pětačtyřicet obrovských tankerů, což představuje pětadevadesát milionů barelů ropy.

Nelze zapomenout na sérii válek v Zálivu, přepadení Kuvajtu Irákem, a války v Iráku, vedené pod vylhanými záminkami. I podle vyjádření amerických činitelů byly válkami o levnou ropu a pojištění dopravních cest ve strategickém Hormuzském průlivu.

Války o plyn

Americký zájem o prodej plynu získaného hydraulickým štěpením (frakováním) se nesporně podílel na vzniku dlouho připravované situace na Ukrajině. Někdejší aktivity prezidenta Trumpa okolo stavby Nord Stream 2 měly za cíl nejenom odpoutat Ruskou federaci od finančních zdrojů v očekávaném střetu s Ukrajinou, ale především dodávat do Evropy americký fosilní plyn a oslabit tím finančně i politicky Evropskou unii.

Cílem jeho politických tahů bylo donutit v rámci „volného trhu“ Evropu nakupovat americký zemní plyn z hydraulického štěpení, který emituje mimořádné množství emisí z hlediska změn klimatu vysoce účinného metanu, a to jak při těžbě, tak i při transportu přes oceán. O devastaci krajiny a podzemních vod ani nemluvě. I v současném ukrajinském konfliktu roli hrají také oblasti s potenciálem hydraulické těžby břidličného fosilního plynu.

Z uvedených důvodů musí být politickou prioritou urychlená přestavba evropské energetiky na bezemisní energetiku. Přinese to i cenovou stabilizaci energetického trhu.

Jaderná energie je slepá ulička

Máloco je tak nakrátko spojeno s válkou a násilím, jako jaderná energie. Od počátku do konce. Prvotním smyslem a účelem jaderných reaktorů byla výroba plutonia pro jaderné nálože. Teprve později se objevila myšlenka výroby elektřiny.

Jaderné bombardování Japonska, jaderné testy — více než dva tisíce pokusných výbuchů jaderných zbraní, výroba tritia pro termojaderné bomby v komerčních reaktorech. To jsou „vedlejší“ — i když mnohdy také hlavní — produkty výroby elektřiny jaderným štěpením.

Při přípravě jaderného paliva pro elektrárny nebo jaderné nálože je odpadním produktem ochuzený uran (DU — depleted uranium), pro nějž se našlo také válečné využití. Uplatnění našel v protipancéřových zbraních a byl použit při válečných operacích NATO armádami USA a Velké Británie.

Následkem použití munice s ochuzeným uranem v Hadžići u Sarajeva zemřely stovky civilních osob na onemocnění rakovinou. Americká armáda v roce 2003 použila ochuzený uran rovněž v obytných oblastech Iráku. Počet případů rakoviny v provincii Babel jižně od Bagdádu se z pěti set diagnostikovaných případů v roce 2004 zvýšil na 9082 v roce 2009. O následcích nasazení ochuzeného uranu v Iráku existuje dokumentární film Friedera Wagnera „Deadly Dust“. Ruská federace rovněž plánuje vyzbrojení svých tanků municí s ochuzeným uranem.

I pokud bychom odhlédli od nesprávně přehlížené přímé vazby jaderné energetiky k válečnému průmyslu, zůstávají v platnosti všechny argumenty ekonomické, sociální, energetické a sociální, dokládající, že se jedná o slepou uličku, která nemůže ve skutečném řešení našich energetických potřeb hrát žádnou roli. Čím později to pochopíme, tím větší škoda pro nás.

Cesta k míru vede přes obnovitelné zdroje, přes decentralizovanou energetiku, která využívá místní zdroje, Slunce, vítr a teplo životního prostředí, tedy zdroje, o něž nelze bojovat, protože jsou občinami — společným a sdíleným majetkem (anglicky „commons“, německy Allmende). Samy o sobě jsou nezadatelným a nezcizitelným majetkem a užitek z nich máme my všichni.

Energetika založená na sdílených, neprivatizovatelných a nevýdělečných zdrojích, odstraní jednu z hlavních příčin válek.

Diskuse
PK
March 21, 2022 v 15.14
No...

Zatím nikdo nezhodnotil situaci tak, že by se na Ukrajině válčilo energetické zdroje. A především sám agresor tak svoji agresi ani náznakem neodůvodnil.

PK
March 21, 2022 v 15.29

To je skutečně tak svérázná interpretace přepadení Ukrajiny Ruskem (že prý "se tam válčí" o energetické zdroje), že to člověku úplně bere řeč.

IH
March 23, 2022 v 10.55

Článek je typickým případem, kdy přání je otcem myšlenky... Pan Kolařík má samozřejmě pravdu, Rusko neválčí proti Ukrajině kvůli surovinám, jichž má dost, dokonce ani kvůli úrodné půdě ne.

Obecně a historicky přístup k surovinám jedním z motivů dobyvačných válek bývá. Není ovšem zvláštní důvod domnívat se, že alternativní zdroje musí v tomto ohledu přivodit skutečný předěl. Různé země mají velmi rozdílnou hustotu obyvatelstva a jinou expozici vůči větru a množství (síle) slunečního záření. Motiv pro expanzi do určitých oblastí potenciálně určitě nechybí. Navíc existující především větrné "parky" je možno zabrat nejinak než uhelné doly.

(V jedné cimrmanovské hře se uhlobaron směje představě, jak by mu někdo mohl zabrat důl, když je to přece jen díra do země... a poučení diváci se jeho naivitě vydatně smějí.) Dokonce i válka vedená prostředky oteplování a naopak ochlazování klimatu je již docela dobře představitelná.

TK
March 24, 2022 v 11.13
Donald Trump chtěl Evropu oslabit zastavením Nord Streamu??

Dobrý den,

řekl bych, že ať byly motivy Donalda Trumpa v brojení proti Nord Streamu jakékoliv, tak je dnes jisté, že oba tyhle plynovody v podstatě nebyly nic jiného než hanebný pokus EU mít se dobře na úkor Ukrajiny předhozené Rusku jako kořist.

O podílu různých zemí na tomhle plánu se tady nechci bavit, teď v tom každopádně "lítáme" společně všichni - akorát to možná někde ještě úplně nepochopili.

Poměrně děsivě doplácíme na floskuli "kdo obchoduje, neválčí". Ve skutečnosti tomu není tak, že Francie a Německo od roku 1945 spolu neválčí, protože spolu zkusily obchodovat a pak se jim to tak zalíbilo, že se rozhodly neválčit.

Rozhodly se spolu neválčit, protože zjistily, že se jinak navzájem zničí, a rozhodly se zkusit to jinak - upustit od snah ovládnout nebo podmanit druhou stranu. Teprve na základě tohoto trpce vykoupeného poznání a radikální změny politického uvažování se pak postupně vyvinuly nadstandardní obchodní a všemožné další vztahy.

Volný obchod mezi státy, které stejně dobré úmysly spolupracovat nemají, žádný pozitivní politický nebo bezpečnostní efekt sám o sobě automaticky nepřinese. To je nebezpečný sebeklam, považovaný omylem za pravdu dík kolapsu reálného socialismu sovětského stylu. Ten ovšem nebyl polidštěn kontaktem s tržním hospodářstvím, nýbrž "dojel" na své umanuté lpění na státním vlastnictví a na komunistickou stranou řízeném hospodářství.

Ve vztahu k zemím, které žádným takovýmto ideologickým komplexem netrpí a jde v nich jenom o peníze a moc, jde z naší strany o čistý hazard. Dosavadní pohled Ruska nebo Číny na vzájemný obchod podle mě daleko víc než dobrou vůli ke spolupráci a dobrému soužití připomíná slavný výrok o kapitalistovi, který "nám prodá provaz, na kterém ho oběsíme".

Takže jsem hodně skeptický v tom, že by sluníčko a vítr nějak automaticky s sebou měly přivát demokracii a právo. Uměl bych si klidně představit i uhlíkově neutrální diktaturu. Před "klimatickou válkou", kterou zmiňuje pan Horák, nás pak zatím bohužel chrání hlavně to, že nikdo přesně neví, jaký zásah do klimatu vyvolá jaký efekt a koho to nejvíc postihne.

MS
March 25, 2022 v 8.35
Rusko jistě neválčí

na Ukrajině kvůli tamějším mizivým zásobám konvenční ropy a plynu, ale ani kvůli ve článku zmíněným zásobám břidličného plynu. Energetický důvod je v tomto případě jiný. Jak se Nulandová uvedla v dostupném projevu, poskytly USA Ukrajině 5 miliard dolarů na podporu rozvoje demokracie, ty podpořily oranžovou revoluci a prozápadní orientaci země. Další vývoj byl nasnadě. Ústavní zakotvení vstupu Ukrajiny do NATO, krok směřující k válce s Ruskem. Tak se taky stalo. Bylo odhadnutelné, že se EU postaví za Ukrajinu, nehledě na fašistické tendence. Leccos se pro to také mediálně udělalo. Neviděl jsem například irácké či jemenské vlaječky na tramvajích, etc.

O nebohou Ukrajinu v této válce vůbec nejde. Jde o oslabení konkurentů EU a Ruska. Vyčerpání válkou a migračními vlnami.

Bylo dále odhadnutelné, že Rusko omezí dodávky plynu a ropy v reakci na sankce. Ty opět postihnou EU více než Rusko. Ropa, plyn, nikl, pšenice.

A v ten okamžik USA nabídnou Evropě svůj frakturovaný plyn, kvůli němuž se Trump pokoušel zastavit Nord Stream 2, což mu Němci rozmluvili.

Toto je energetický důvod této smutné války, kromě jiných.

PK
March 25, 2022 v 9.16
Takže jsme doma

Další kremlobot na scéně.

Ono bylo zřejmé už z článku, kdy se nám snažil namluvit, že na Ukrajině "se váčí" kvůli energetickým zdrojům. Ale nyní se odkopal tak, že je tam úplně všechno, všechny klasické motivy propagandy nacistického Ruska.

PK
March 25, 2022 v 10.3
Jinak něco velmi zajímavého

na téma ruské ropy a ruského plynu se můžete dovědět z tohoto videa:

https://www.youtube.com/watch?v=sATQKSB0aQQ

TK
March 25, 2022 v 13.35
Pozor na myšlenkové zkrat(k)y

Výklad pana Smrže o důvodech války na Ukrajině nepokládám za logický. Mám za to, že vychází z chybného předpokladu o tom, že Rusko je racionálně jednající partner, na nějž se lze v něčem spolehnout.

Jistě známe příklady, že si někdo vykládá jakoukoliv akci svého okolí jako útok na sebe sama. S takovou osobou nelze dlouhodobě vyjít. Jestliže se tak chová Rusko, jeho okolí nic nepomůže, pokud se bude jakémukoliv konfliktu snažit předejít - prostě protože to s někým, kdo konflikty za každkou cenu vytváří a vyhledává, není možné.

Takže USA nebo kdokoliv jiný se sice mohl sebevíc snažit vyhnout jakékoliv podpoře Ukrajiny nebo čehokoliv dalšího, co by se Rusku třeba nemuselo líbit, ale dřív nebo později by stejně narazil na to, že Rusko provokuje a ohrožuje - třeba už svou vlastní prostou existencí.

Na druhou stranu myslím, že odůvodněná není ani námitka pana Kolaříka proti panu Smržovi. I mně, stejně jako panu Kolaříkovi, vadí, že podle uvažování pana Smrže si USA neměly Ukrajiny raději vůbec všímat, protože by je to mohlo popudit.

Zároveň ale vidím, že pan Smrž sám jedná v příkrém rozporu s vlastními výtkami a ze všech sil bojuje za přechod hospodářství na obnovitelné zdroje energie (což Rusko, pokud se o tom dozví, nejspíš také bude brát jako smrtelnou hrozbu). Ve světle tohoto pozorování je asi zbytečné hledat za souzněním pasáže o Ukrajině s ruskou propagandou něco jiného než to, že pan Smrž z nějakého důvodu nemá rád politiku USA.

„... Bylo odhadnutelné, že se EU postaví za Ukrajinu, nehledě na fašistické tendence.“

Pan Smrž tu mluví o fašistických tendencích na Ukrajině (stejně o fašistických tendencích na Ukrajině v roce 2014 mluvil i velký bojovník za lidská práva Petr Uhl).

Znamená to snad, že Ukrajinu je třeba denacifikovat?

No, denacikace je jistě potřebná, ne však na Ukrajině, nýbrž v Rusku, kde podle Levada center má Putinova válka proti Ukrajině sedmdesátiprocentní podporu obyvatelstva.

TK
March 26, 2022 v 16.0
Tak dlouho jdu doleva, až se naráz ocitnu úplně napravo

Dobrý den pane Nusharte,

děkuji za Vaši poznámku. Spoustě lidí něco leží v žaludku tak silně, že se v kritice jednoho neřádu můžou postupně dopracovat až k tomu, že pomůžou jinému neřádu.

Fašisté se najdou všude, ale to ještě neznamená, že všechny země na světě jsou fašistické. Dnešní rečim v Rusku je ale krásnou ilustrací úsloví "Zloděj křičí chyťte zloděje". Údajným bojem proti fašismu maskuje vlastní fašistickou povahu.