Článek je typickým případem, kdy přání je otcem myšlenky... Pan Kolařík má samozřejmě pravdu, Rusko neválčí proti Ukrajině kvůli surovinám, jichž má dost, dokonce ani kvůli úrodné půdě ne.

Obecně a historicky přístup k surovinám jedním z motivů dobyvačných válek bývá. Není ovšem zvláštní důvod domnívat se, že alternativní zdroje musí v tomto ohledu přivodit skutečný předěl. Různé země mají velmi rozdílnou hustotu obyvatelstva a jinou expozici vůči větru a množství (síle) slunečního záření. Motiv pro expanzi do určitých oblastí potenciálně určitě nechybí. Navíc existující především větrné "parky" je možno zabrat nejinak než uhelné doly.

(V jedné cimrmanovské hře se uhlobaron směje představě, jak by mu někdo mohl zabrat důl, když je to přece jen díra do země... a poučení diváci se jeho naivitě vydatně smějí.) Dokonce i válka vedená prostředky oteplování a naopak ochlazování klimatu je již docela dobře představitelná.

Dobrý den,

řekl bych, že ať byly motivy Donalda Trumpa v brojení proti Nord Streamu jakékoliv, tak je dnes jisté, že oba tyhle plynovody v podstatě nebyly nic jiného než hanebný pokus EU mít se dobře na úkor Ukrajiny předhozené Rusku jako kořist.

O podílu různých zemí na tomhle plánu se tady nechci bavit, teď v tom každopádně "lítáme" společně všichni - akorát to možná někde ještě úplně nepochopili.

Poměrně děsivě doplácíme na floskuli "kdo obchoduje, neválčí". Ve skutečnosti tomu není tak, že Francie a Německo od roku 1945 spolu neválčí, protože spolu zkusily obchodovat a pak se jim to tak zalíbilo, že se rozhodly neválčit.

Rozhodly se spolu neválčit, protože zjistily, že se jinak navzájem zničí, a rozhodly se zkusit to jinak - upustit od snah ovládnout nebo podmanit druhou stranu. Teprve na základě tohoto trpce vykoupeného poznání a radikální změny politického uvažování se pak postupně vyvinuly nadstandardní obchodní a všemožné další vztahy.

Volný obchod mezi státy, které stejně dobré úmysly spolupracovat nemají, žádný pozitivní politický nebo bezpečnostní efekt sám o sobě automaticky nepřinese. To je nebezpečný sebeklam, považovaný omylem za pravdu dík kolapsu reálného socialismu sovětského stylu. Ten ovšem nebyl polidštěn kontaktem s tržním hospodářstvím, nýbrž "dojel" na své umanuté lpění na státním vlastnictví a na komunistickou stranou řízeném hospodářství.

Ve vztahu k zemím, které žádným takovýmto ideologickým komplexem netrpí a jde v nich jenom o peníze a moc, jde z naší strany o čistý hazard. Dosavadní pohled Ruska nebo Číny na vzájemný obchod podle mě daleko víc než dobrou vůli ke spolupráci a dobrému soužití připomíná slavný výrok o kapitalistovi, který "nám prodá provaz, na kterém ho oběsíme".

Takže jsem hodně skeptický v tom, že by sluníčko a vítr nějak automaticky s sebou měly přivát demokracii a právo. Uměl bych si klidně představit i uhlíkově neutrální diktaturu. Před "klimatickou válkou", kterou zmiňuje pan Horák, nás pak zatím bohužel chrání hlavně to, že nikdo přesně neví, jaký zásah do klimatu vyvolá jaký efekt a koho to nejvíc postihne.

na Ukrajině kvůli tamějším mizivým zásobám konvenční ropy a plynu, ale ani kvůli ve článku zmíněným zásobám břidličného plynu. Energetický důvod je v tomto případě jiný. Jak se Nulandová uvedla v dostupném projevu, poskytly USA Ukrajině 5 miliard dolarů na podporu rozvoje demokracie, ty podpořily oranžovou revoluci a prozápadní orientaci země. Další vývoj byl nasnadě. Ústavní zakotvení vstupu Ukrajiny do NATO, krok směřující k válce s Ruskem. Tak se taky stalo. Bylo odhadnutelné, že se EU postaví za Ukrajinu, nehledě na fašistické tendence. Leccos se pro to také mediálně udělalo. Neviděl jsem například irácké či jemenské vlaječky na tramvajích, etc.

O nebohou Ukrajinu v této válce vůbec nejde. Jde o oslabení konkurentů EU a Ruska. Vyčerpání válkou a migračními vlnami.

Bylo dále odhadnutelné, že Rusko omezí dodávky plynu a ropy v reakci na sankce. Ty opět postihnou EU více než Rusko. Ropa, plyn, nikl, pšenice.

A v ten okamžik USA nabídnou Evropě svůj frakturovaný plyn, kvůli němuž se Trump pokoušel zastavit Nord Stream 2, což mu Němci rozmluvili.

Toto je energetický důvod této smutné války, kromě jiných.

Výklad pana Smrže o důvodech války na Ukrajině nepokládám za logický. Mám za to, že vychází z chybného předpokladu o tom, že Rusko je racionálně jednající partner, na nějž se lze v něčem spolehnout.

Jistě známe příklady, že si někdo vykládá jakoukoliv akci svého okolí jako útok na sebe sama. S takovou osobou nelze dlouhodobě vyjít. Jestliže se tak chová Rusko, jeho okolí nic nepomůže, pokud se bude jakémukoliv konfliktu snažit předejít - prostě protože to s někým, kdo konflikty za každkou cenu vytváří a vyhledává, není možné.

Takže USA nebo kdokoliv jiný se sice mohl sebevíc snažit vyhnout jakékoliv podpoře Ukrajiny nebo čehokoliv dalšího, co by se Rusku třeba nemuselo líbit, ale dřív nebo později by stejně narazil na to, že Rusko provokuje a ohrožuje - třeba už svou vlastní prostou existencí.

Na druhou stranu myslím, že odůvodněná není ani námitka pana Kolaříka proti panu Smržovi. I mně, stejně jako panu Kolaříkovi, vadí, že podle uvažování pana Smrže si USA neměly Ukrajiny raději vůbec všímat, protože by je to mohlo popudit.

Zároveň ale vidím, že pan Smrž sám jedná v příkrém rozporu s vlastními výtkami a ze všech sil bojuje za přechod hospodářství na obnovitelné zdroje energie (což Rusko, pokud se o tom dozví, nejspíš také bude brát jako smrtelnou hrozbu). Ve světle tohoto pozorování je asi zbytečné hledat za souzněním pasáže o Ukrajině s ruskou propagandou něco jiného než to, že pan Smrž z nějakého důvodu nemá rád politiku USA.

„... Bylo odhadnutelné, že se EU postaví za Ukrajinu, nehledě na fašistické tendence.“

Pan Smrž tu mluví o fašistických tendencích na Ukrajině (stejně o fašistických tendencích na Ukrajině v roce 2014 mluvil i velký bojovník za lidská práva Petr Uhl).

Znamená to snad, že Ukrajinu je třeba denacifikovat?

No, denacikace je jistě potřebná, ne však na Ukrajině, nýbrž v Rusku, kde podle Levada center má Putinova válka proti Ukrajině sedmdesátiprocentní podporu obyvatelstva.