České předsednictví Evropské unie začne za čtyři měsíce. A možná jen málo z toho, co si vláda jako svoje priority pro předsednictví plánovala, bude aktuální ve světle ruské invaze na Ukrajinu.

Existují samozřejmě dlouhodobé cíle Evropské unie, jako je boj s klimatickými změnami, které se přetavily do debat o takzvaném zeleném údělu. Ty nelze kvůli válce na Ukrajině, či tomu, co po sobě tato válka v době českého předsednictví zanechá, opustit. Jenže i takové zásadní otázky krize na Ukrajině poznamená.

Je dost pravděpodobné, že se Evropská unie bude kvůli sankcím namířeným na Rusko potýkat se strmě rostoucími cenami plynu a ropy. A nedá se vyloučit, že za určitých okolností budeme čelit úplnému přerušení dodávek plynu a ropy z Ruska.

Taková situace bude vyžadovat celou řadu nových opatření na evropské úrovni. A Česká republika by měla už nyní intenzivně začít spolupracovat s nynější předsednickou zemí Evropské unie, Francií, jakož i se zemí, která Českou republika v předsednické roli vystřídá v první polovině roku 2023, se Švédskem, na hledání nejvhodnějších řešení.

Česká vláda se přitom bude muset vyhnout pokušení stát se advokátem zdánlivě přímočarých a jednoduchých řešení, jako je odstavení „zeleného údělu“ na vedlejší kolej, dočasný návrat k uhelným elektrárnám či posunutí zvažovaného konce používání spalovacích motorů v autech za rok 2035. Všechny uvedené reakce na nadcházející energetickou krizi jsou bohužel hluboce zakódovány v české politice, která v debatách o reakcích na globální klimatické změny není součástí hlavního proudu evropského myšlení.