Autor si bohužel ve své argumentaci sám naprosto zásadně odporuje. Na jedné straně popírá, že by dějiny měly nějaké vyšší směřování; na straně druhé ale prý "naše identita musí stavět na idejích".

Jenže: už od Platóna jsou právě tyto "ideje" nerozlučně spojeny s oním "vyšším směřováním dějin".

Jistě, autor to myslel nějak jinak, jeho "ideje" zřejmě nemají mít ontologický základ a podklad, nýbrž mají být jenom jakýmsi subjektivním úběžníkem našeho konání.

Jenže - ono s tímto pojmem "ideje" není možno žonglovat jen tak podle libosti. Pokud by totiž měly být opravdu jenom něčím zcela subjektivním - pak jsou to pouze hračky, které si každý vybírá podle vlastní libosti, a nikdy nemohou poskytnout nosnou základnu pro naši identitu.

Anebo mají být tyto ideje přece jenom nějak zakotveny v řádu bytí, v chodu času - a pak tu máme okamžitě zpátky celého Platóna, tedy s tím že takto pojaté ideje mají ontologický status, a že jsou reálným úběžníkem lidských dějin.

Není mi podrobně známo, jakým způsobem "logiku dějin" pojímají pánové Cílek a Komárek; ale pokud ji (což je docela možné) vykládají nějakým svérázným, konzervativním či přímo reakčním způsobem, to ještě není v žádném případě dostatečným důvodem pro to popírat smysl a logiku dějin paušálně. A degradovat tím naše vlastní dějiny jenom na jakýsi chaotický a nijak nevýznamný "sled událostí".