Mohutná demonstrace odpůrců očkování a dalších opatření proti covidu na Staroměstském náměstí 17. listopadu pomohla vyjasnit širší souvislosti sporu. Mělo se tam sejít až deset tisíc lidí. Podařilo se podle organizátorů spojit síly třiceti různých organizací.

Jako u každého zásahu do psychické nebo fyzické integrity bychom rovněž u očkování předpokládali dobrovolnost. Každý má přece právo rozhodnout o svém zdraví. Podobný spor probíhal kolem práva svědků Jehovových na odmítnutí krevní transfuze. Chce-li někdo riskovat svůj život, nelze mu v tom bránit.

Jenže to má háček, a tím je odmítnutí transfuze rodiči u nezletilého pacienta. Tam se stát pokládá za oprávněného zasáhnout, mimo jiné i prohlášením, že vznikat a vyvíjet činnost nemůže církev a náboženská společnost, která zabraňuje nezletilým přijmout zdravotní péči odpovídající zdravotním potřebám (zákon č. 3/2002 Sb.)

Podobně nejednoznačné to je rovněž v kauze očkování. Ten, kdo je odmítá, neohrožuje jen sebe. Je u něj podle směrodatných lékařských autorit mnohem vyšší pravděpodobnost, že onemocní a bude mít covid s těžkým průběhem. Takový člověk ohrožuje zdravotní personál, společně bydlící a kohokoli, s kým se nablízko setká, než je eventuálně uzavřen do karantény.

Kdo odmítá očkování, nerozhoduje se jen za sebe, a právě tudy vede hranice svobody, jíž se antivaxeři dovolávají. Různé názory neznamenají, že společenské instituce, především státy zůstanou neutrální. Jeden z obecně uznávaných úkolů vládní moci je péče o veřejné zdraví.

V tom nezbývá politikům jiná možnost než přijmout stanoviska převažující v komunitě epidemiologů, virologů a dalších odborníků nezávisle na tom, že existují lidé, kteří se mohou vykázat medicínským vzděláním a zastávají jiné stanovisko. Do odborné medicínské diskuse sotva můžeme zasahovat.

Přesvědčení, že přirozená imunita je nejlepším přístupem, vedla v některých německy mluvících kantonech Švýcarska k poklesu očkování dětí proti spalničkám, což vyvolalo prudký nárůst případů spalniček tam a v celé Evropě. Švýcaři se naštěstí vzpamatovali a vrátili se ke všeobecnému očkování proti nim.

Téma očkování jako ochrany jednotlivce, ale i komunity je starší, než by se ze současných polemik zdálo. V České republice už dlouho máme povinné očkování dětí proti záškrtu, tetanu, černému kašli, hemofilním infekcím, dětské obrně a virové hepatitidě typu B.

Tím jsme prošli zjevně bez újmy fakticky všichni, i ti, kdo proti nové vakcinaci protestují. Ochranou jednotlivců před těmito život ohrožujícími nemocemi se podařilo zastavit jejich šíření v populaci. Jejich uplatňování dnes již nevyvolává mohutné veřejné diskuse jako v době jejich zavádění.

Nové povinné očkování již od 19. století mělo své odpůrce, kteří argumentovali podobně jako dnešní antivaxeři. Také se odvolávali na svobodu očkování pro své potomky přijmout nebo nepřijmout. Existuje nepatrný okruh lidí, kteří i dnes odmítají všechna očkování. Nejčastějším důvodem je alternativní pohled na zdraví.

Tak například celostní medicína doporučuje proti nemocem otužování, zdravý životní styl a duševní rovnováhu. Co proti tomu namítnout? Záleží pak na tom, zda doplňuje a rozšiřuje přístupy standardní medicíny nebo je chce na způsob uvedeného švýcarského případu nahradit. Totéž můžeme říct o akupunktuře, homeopatii a medicíně založené na podnětech anthroposofie Rudolfa Steinera.

Významné náboženské autority se tentokrát naštěstí vyslovily pro očkování. Katolíky vyzval k vakcinaci proti covidu opakovaně papež František. Také XIV. dalajlama Tändzin Gjamccho dal veřejně na vědomí, že se nechal očkovat, i když zároveň vyzval k recitaci mantry proti covidu. Deklamováním formulí přivolávajících božskou sílu dobra sotva můžeme něco zkazit, pokud současně respektujeme vědecky odůvodněný přístup k očkování.

Extrémní podoby náboženství se však ztotožňují s konspiračními představami. Podle jedněch covid neexistuje a státy si ho vymyslily, aby nás ovládly. Podle jiných je covid součástí plánu mocenských elit vyhubit část lidstva. Nebo, že každý dostane ve vakcíně čip, pomocí kterého bude ovládán.

Významná reprezentace extrémně konzervativního katolicismu, Byzantský katolický patriarchát se například vyslovuje takto: „V dnešní době nám však duch lži v masmédiích vnucuje masový antikřest, skrze který chce zotročit a zničit celé lidstvo. Dochází k němu přijetím mRNA vakcíny. Ta obsahuje tkáň z nenarozených a následně zavražděných dětí. Je to obřad satanizace, neboť krev těchto dětí spočívá na všech, kdo tuto vakcínu přijali, a tím se dostali skrze otupené svědomí pod vládu satana, který nenávidí Boha i člověka.“

Jinou konspirační představu, totiž že jde o biologickou zbraň uniklou z laboratoře šířil Dominik Duka. Imunologové Václav Hořejší a Zdeněk Hel pokládají jeho vyjádření za skandální a kardinála označují za šiřitele falešných zpráv.

Ruský pravoslavný mnich Sergej (Romanov) označil stát se snahou o zastavení šíření koronaviru za Satanův elektronický tábor. Za to, že takto veřejně vyzýval k odmítnutí vakcinace a k bojkotu protiepidemických opatření byl odsouzen ke třem a půl letům vězení.

Náš veřejný sektor přese všechno, co můžeme právem vyčítat politikům v reakcích na pandemickou situaci, respektuje dobrovolnost, i když o rakouském řešení, tedy o povinnosti očkovat se pro všechny, kterým to zdravotní stav dovoluje, se uvažuje. Zároveň však stát překvapivě bez ohledu na probíhající změnu vládní konstelace chrání společnost před odpůrci očkování tím, že zavádí omezení pro neočkované.

Nezdá se, že by kromě dílčích parametrů udělala nová vláda zásadní změnu. Lidé zklamaní z dosavadní vlády i opozice a z výměny jejich rolí považují omezení pro neočkované za ohrožení svobody a mluví o covidové totalitě.

Spolu s náboženskou nebo esoterickou se často slyší i politická motivace odporu k očkování jako takovému, k preferování neočkovaných jakož i k úvahám o zařazení covidu mezi povinná očkování. Zprava a bohužel i zleva se šíří představa, že koronavirus je fikce a slouží k ovládnutí obyvatelstva. Tam bohužel někdy končí korektní občanská rozprava a projeví se obvyklá podoba české politické diskuse.

K organizacím, které spojily síly na Staroměstském náměstí a na delších následných shromážděních a pochodech patří Trikolóra, Volný blok a Svobodní. Po delší době dala zase o sobě vědět Dělnická strana sociální spravedlnosti, jejíž předseda Tomáš Vandas na demonstraci promluvil vedle několikrát trestně stíhaného antisemity Adama B. Bartoše zastupujícího Národní demokracii. Antivaxerskou scénu dokreslil předseda iniciativy D.O.S.T. Michal Semín.

Policie nechala demonstrace proběhnout a názorně předvedla, že demonstranti křičí neprávem, jak je omezována jejich svoboda projevu. Tito obhájci svobody a — přímé — demokracie zřejmě do své svobody zahrnují povinnost nás ostatních s nimi souhlasit a podle toho se zařídit.

Na demonstraci 17. listopadu už samo přesvědčení, že existuje pandemie, bylo označeno jako covid-debilismus. Na transparentech demonstranti označili epidemiologa Rastislava Maďara nebo evolučního biologa Jaroslava Flegra za zrádce národa, kteří patří do vězení.

Možnost korektní veřejné diskuse je nutno vždy nechat otevřenou. Tam, kde možná není, nezbývá než prosadit společně přijaté řešení proti vůli odpůrců. Demokracie a svoboda neznamená, ať se tomu líbí nebo nelíbí, chaos a libovůli.