Svět se obává nové varianty SARS-Cov-2, jež byla rozhodnutím Světové zdravotnické organizace (WHO) pojmenovaná omikron (B.1.1.529). Nese neobvykle mnoho mutací a u řady z nich existuje důvodné podezření, že zvyšují nakažlivost či umožňují častěji obcházet imunitní odpověď. Variantu odhalenou v Jihoafrické republice postupně hlásí i mnohé západní státy. Dat je zatím velmi málo a navzdory vědeckému úsilí si na ně ještě počkáme.

Omikron se v České republice již potvrdil u cestovatelky z Namibie. Variantu odhalila i řada jiných zemí a výčet se stále rozšiřuje. Zachycení lidé se zřejmě nakazili nejen v Namibii, Nigérii či Malawi, ale převážně a především v Jihoafrické republice.

Některé státy proto plošně omezují cestování do jihoafrických zemí, případně ztěžují vstup všem cizincům. České ministerstvo zdravotnictví zakázalo zahraničním občanům vstup z osmi států, Izrael zavírá hranice. Velká Británie, v posledních měsících velmi liberální, preventivně zavedla či zpřísnila některá protiepidemická opatření.

Očekává se ale, že pokud je omikron evolučně schopnější než dosud převládající delta varianta, dříve či později se rozšíří víceméně všude. U některých případů již teď není zřejmé, odkud přicestovaly, existuje tedy podezření na místní přenos. Někteří experti glosují, že zákazy variantu nezastaví — zvláště když budou mít mezery, nezahrnou celou neznámou sumu zemí s nákazou nebo se budou cíleně porušovat —, ale jen trestají státy, jež výskyt veřejně přiznají. Komunikace jihoafrických vědců je mimochodem hodnocena jako velmi otevřená a profesionální.

Kde přesně omikron vznikl, se pravděpodobně nikdy nezjistí. Odborníci na základě dosud ojedinělého spojení značného množství mutací usuzují, že se varianta mohla zrodit dlouhotrvající infekcí člověka s vážnou poruchou imunity. To by odpovídalo průběžným poznatkům, podle nichž je virus zřejmě schopen evolučního posunu hlavně u déle nemocných lidí, jejichž obranyschopnost nedokáže SARS-Cov-2 odstranit, ale současně může částečnou protilátkovou odpovědí vytvářet selekční tlak upřednostňující imunorezistentní varianty.

Takto pravděpodobně alespoň někdy vznikají i — pro koronaviry zcela přirozené — rekombinace, tedy varianty sdružující v sobě dříve oddělené mutace. Bylo by ovšem značně nemístné klást omikron za vinu africkým HIV-pozitivním či cokoli podobného. Výskyt nové varianty spíše opět připomíná, že dokud se virus bude nekontrolovaně šířit, dotud bude jeho replikace polonáhodně tvořit další a další mutace. Ty potom, jak nyní ukazuje omikron, přinášejí globalizovanému světu problém dalece přesahující oblast vzniku.

Počet mutací je krajně varovný

Omikron obsahuje značné množství, zhruba padesát dohromady dříve neviděných mutací, z toho přes třicet ve spike proteinu: části viru, který slouží k napojení se na buňku a jenž současně poskytuje pomyslný terč protilátkám. Vzbuzuje tak vážné obavy z obcházení získané imunity. „Celkové riziko spojené s novou variantou omikron se pokládá za velmi vysoké,“ shrnuje Světová zdravotnická organizace (WHO).

Objem dostupných informací se rychle mění, zatím jej vyplňují převážně nepřímé indicie, anekdotické důkazy a spekulace podložené větší i menší expertizou. Na solidní data si počkáme týdny. Je zapotřebí provést laboratorní (in vitro) zkoušky, jak si proti omikronu stojí séra, získat reprezentativní klinická data z reálného světa (in vivo) o průměrném průběhu infekce a provést šetření i modelace k alespoň přibližnému určení nakažlivosti. Ve smršti varovných zpráv nás může uklidnit, že variantu zkoumají bez nadsázky nejlepší mozky planety.

Mnoho virových mutací obecně nic nedělá a jejich samotný počet nemá konkrétní význam. Mohou mít ale i řadu nepěkných efektů. Ve zkratce se při objevu nové varianty vědci snaží zodpovědět tři základní otázky:

• jestli je více nakažlivá, případně nakolik
• jak si proti ní stojí imunita získaná proti starším variantám
• zda mění klinický obraz covidu-19, ať již k horšímu či lepšímu

Že budeme na jasné výsledky čekat i týdny, píše mimo jiné žurnál Science. Citovaní odborníci sice nemohou říci nic zvlášť konkrétního, na druhou stranu jsou jednoznačně znepokojeni množstvím a typem mutací, a tedy možnou evoluční vyspělostí varianty. Obavy vzbuzuje jak škála změn, které omikron sdílí se staršími variantami (a o nichž je známo, že dříve zvýšily infekčnost či riziko úniku protilátkám), tak skutečnost, že řada mutací je nových.

Pojďme si zběžně vyjmenovat ty hlavní, tedy ve spike proteinu a s možnou předvídatelnou funkcí. Omikron (stejně jako alfa) nese známou změnu N501Y (zde spolu s Q498R ad.) spojovanou se zvýšením vazby na receptory lidských buněk, tedy s nakažlivostí. Podezření z téhož vzbuzuje mutace P681H (spolu s dalšími), stejná jako u delty a exotických variant (kappa, mý). Nakažlivost o něco zvedá i D614G, obvyklá od loňského léta pro všechny účinné varianty.

Omikron nese i E484A podobnou E484Q (jenom s jinou dosazenou aminokyselinou), jež je „úniková“, snižující vazbu neutralizačních protilátek. Teorie o možném omezení některých protilátek se objevila i v souvislosti se shlukem mutací kolem pozice 370. Podobně mohou fungovat změny zahrnující známou K417N. Další mutace (del 69, 70) jsou společné s alfou (B.1.1.7) a mohou naopak pomoci tak, že se skrze ně varianta odhalí konkrétním projevem při PCR testu.

Diagnostiky se týká i jedna z mála dobrých zpráv: nákazu jsou i v případě omikronu zřejmě schopné odhalit zavedené PCR a antigenní testy. Jejich výrobci zatím potvrzují účinnost, skrze takzvané diskriminační PCR je dokonce možné na základě určitých mutací stanovit podezření na omikron, aniž se musel číst celý genetický kód.

Data k očkování zatím nejsou, úplný rozpad ochrany se nečeká

Omikron tedy nese únikové mutace. „Předběžné důkazy naznačují, že zde ve srovnání s ostatními variantami může být zvýšené riziko reinfekce omikronem, ale informace jsou omezené,“ uvedla v neděli WHO. K očkování se vyjádřila obezřetněji v tom smyslu, že „stávající vakcíny zůstávají účinné proti vážné nemoci a smrti.“ Experti veskrze označují možnost úplného rozvrácení získané imunitní ochrany omikronem za nepravděpodobnou. Imunita ostatně není binární (ano, nebo ne), jde spíše o škálu.

Jasněji může být zhruba v horizontu dvou týdnů, zatím na úrovni in vitro pokusů s modelovými pseudoviry a séry osob očkovaných různými látkami či s prodělanou nemocí. Výzkum probíhá i přímo v Jihoafrické republice.

Nepřímou indicií o alespoň nějaké účinnosti vakcín mohou být zprávy, podle nichž je v jihoafrické, omikronem zasažené metropolitní oblasti Tshwane skoro devadesát procent hospitalizovaných s covidem neočkováno. Pokud se nakazí, mají údajně citelně lehčí průběh — tedy v obecnosti stejně, jak to pozorujeme u delty a ještě více u dřívějších, slabších variant. Očkováno je v Jižní Africe ovšem mnohem méně lidí než u nás, asi čtvrtina populace.

Výrobci pro nás hlavních vakcín, tedy BioNTech/Pfizer a Moderna se omikronem zabývají: potřebují zjistit, jak si stojí nynější dvě, potažmo tři dávky, a jak je látky případně nutné upravit. BioNTech avizoval, že zhruba do dvou týdnů bude vědět víc. Pfizer je údajně schopen připravit potenciálně upravenou vakcínu během zhruba sta dnů. Zatím ovšem předpokládá, že tři dávky stávajícího preparátu budou poskytovat „poměrně dobrou“ ochranu i proti omikronu.

Podobně se vyjadřuje i výrobce druhého mRNA preparátu, Moderna. Více informací očekává v řádu několika týdnů. Kvůli nové variantě prý zmobilizovala „stovky lidí“ a případnou novou verzi vakcíny si umí představit začátkem příštího roku. Generální ředitel firmy Stéphane Bancel v rozhovoru pro Financial Times předeslal, že jakkoli zatím chybí konkrétní data, očekává u omikronu oproti deltě pokles vakcinační účinnosti.

S únikovými mutacemi omikronu souvisí možné riziko snížení účinnosti některých monoklonálních protilátek: oněch protilátkových „koktejlů“, které se preventivně podávají osobám s vyšším rizikem těžkého průběhu, když se u nich zjistí (či předpokládá) nákaza. Ve zkratce se jedná o takzvanou pasivní imunizaci těmi z mnohých druhů protilátek, které si proti viru obvykle vedou nejlépe. Je ale delší dobu vyzkoumáno, že co funguje na jednu podobu SARS-Cov-2, na druhou účinkovat nutně nemusí.

Jen několik z aktuálně používaných monoklonálních protilátek má zaručený efekt proti všem variantám. Některé zvláště odolné (jako je beta) zřejmě nemusí zkrotit ani dva preparáty naráz. Soubor mutací omikronu naznačuje možný problém jak u přípravku Regeneron (Regen-Cov; casirivimab a imdevimab), tak u „koktejlu“ od Eli Lilly (bamlanivimab a etesevimab). Ani zde ale zatím nemáme přímá data, jen logické vývody. Umělé protilátky od AstraZenecy by podle vyjádření firmy fungovat měly.

Od omikronu se navzdory varovným zprávám neočekává, že by nás vrátil na začátek pandemie, kdy jsme proti covidu neměli žádné přímé zbraně. Experti zdůrazňují, že bez ohledu na novou variantu — respektive zvláště vzhledem k ní — je stále důležité se očkovat, případně přeočkovat třetí dávkou. Pokud nová varianta nepřekoná očekávání a alespoň kus získané imunity se udrží, má to smysl. A pokud by omikron přinesl zásadní problém, existuje více možných řešení, teoreticky včetně většího objemu třetí dávky.