Svět se obává nové varianty SARS-Cov-2, jež byla rozhodnutím Světové zdravotnické organizace (WHO) pojmenovaná omikron (B.1.1.529). Nese neobvykle mnoho mutací a u řady z nich existuje důvodné podezření, že zvyšují nakažlivost či umožňují častěji obcházet imunitní odpověď. Variantu odhalenou v Jihoafrické republice postupně hlásí i mnohé západní státy. Dat je zatím velmi málo a navzdory vědeckému úsilí si na ně ještě počkáme.

Omikron se v České republice již potvrdil u cestovatelky z Namibie. Variantu odhalila i řada jiných zemí a výčet se stále rozšiřuje. Zachycení lidé se zřejmě nakazili nejen v Namibii, Nigérii či Malawi, ale převážně a především v Jihoafrické republice.

Některé státy proto plošně omezují cestování do jihoafrických zemí, případně ztěžují vstup všem cizincům. České ministerstvo zdravotnictví zakázalo zahraničním občanům vstup z osmi států, Izrael zavírá hranice. Velká Británie, v posledních měsících velmi liberální, preventivně zavedla či zpřísnila některá protiepidemická opatření.

Očekává se ale, že pokud je omikron evolučně schopnější než dosud převládající delta varianta, dříve či později se rozšíří víceméně všude. U některých případů již teď není zřejmé, odkud přicestovaly, existuje tedy podezření na místní přenos. Někteří experti glosují, že zákazy variantu nezastaví — zvláště když budou mít mezery, nezahrnou celou neznámou sumu zemí s nákazou nebo se budou cíleně porušovat —, ale jen trestají státy, jež výskyt veřejně přiznají. Komunikace jihoafrických vědců je mimochodem hodnocena jako velmi otevřená a profesionální.

Kde přesně omikron vznikl, se pravděpodobně nikdy nezjistí. Odborníci na základě dosud ojedinělého spojení značného množství mutací usuzují, že se varianta mohla zrodit dlouhotrvající infekcí člověka s vážnou poruchou imunity. To by odpovídalo průběžným poznatkům, podle nichž je virus zřejmě schopen evolučního posunu hlavně u déle nemocných lidí, jejichž obranyschopnost nedokáže SARS-Cov-2 odstranit, ale současně může částečnou protilátkovou odpovědí vytvářet selekční tlak upřednostňující imunorezistentní varianty.

Takto pravděpodobně alespoň někdy vznikají i — pro koronaviry zcela přirozené — rekombinace, tedy varianty sdružující v sobě dříve oddělené mutace. Bylo by ovšem značně nemístné klást omikron za vinu africkým HIV-pozitivním či cokoli podobného. Výskyt nové varianty spíše opět připomíná, že dokud se virus bude nekontrolovaně šířit, dotud bude jeho replikace polonáhodně tvořit další a další mutace. Ty potom, jak nyní ukazuje omikron, přinášejí globalizovanému světu problém dalece přesahující oblast vzniku.

Počet mutací je krajně varovný

Omikron obsahuje značné množství, zhruba padesát dohromady dříve neviděných mutací, z toho přes třicet ve spike proteinu: části viru, který slouží k napojení se na buňku a jenž současně poskytuje pomyslný terč protilátkám. Vzbuzuje tak vážné obavy z obcházení získané imunity. „Celkové riziko spojené s novou variantou omikron se pokládá za velmi vysoké,“ shrnuje Světová zdravotnická organizace (WHO).

Objem dostupných informací se rychle mění, zatím jej vyplňují převážně nepřímé indicie, anekdotické důkazy a spekulace podložené větší i menší expertizou. Na solidní data si počkáme týdny. Je zapotřebí provést laboratorní (in vitro) zkoušky, jak si proti omikronu stojí séra, získat reprezentativní klinická data z reálného světa (in vivo) o průměrném průběhu infekce a provést šetření i modelace k alespoň přibližnému určení nakažlivosti. Ve smršti varovných zpráv nás může uklidnit, že variantu zkoumají bez nadsázky nejlepší mozky planety.

Mnoho virových mutací obecně nic nedělá a jejich samotný počet nemá konkrétní význam. Mohou mít ale i řadu nepěkných efektů. Ve zkratce se při objevu nové varianty vědci snaží zodpovědět tři základní otázky:

• jestli je více nakažlivá, případně nakolik
• jak si proti ní stojí imunita získaná proti starším variantám
• zda mění klinický obraz covidu-19, ať již k horšímu či lepšímu

Že budeme na jasné výsledky čekat i týdny, píše mimo jiné žurnál Science. Citovaní odborníci sice nemohou říci nic zvlášť konkrétního, na druhou stranu jsou jednoznačně znepokojeni množstvím a typem mutací, a tedy možnou evoluční vyspělostí varianty. Obavy vzbuzuje jak škála změn, které omikron sdílí se staršími variantami (a o nichž je známo, že dříve zvýšily infekčnost či riziko úniku protilátkám), tak skutečnost, že řada mutací je nových.