Covid doma: při mírném průběhu žádná věda, v riziku zhoršení se musí jednat včas

Jan Kašpárek

Vzestup epidemie znamená nejen společenskou zkoušku, ale pro mnoho lidí také nutnost si s nemocí poradit doma. Doporučení pro léčbu se od minulých vln podstatně nemění, rizikoví pacienti by si však měli říci o monoklonální protilátky.

Doporučené postupy domácí léčby mírného covidu se zvláště neliší od jiných respiračních infekcí. Důležité je včas podchytit možné zhoršení. Ilustrace OECD

Probuzená epidemie covid-19 oživila otázky o ideálním způsobu, jak nemoc léčit. Objevuje se množství více i méně důvěryhodných návodů domácí léčby. Odborníci při mírném průběhu nedoporučují nic, co by vybočovalo z obvyklého stonání s respiračními infekcemi.

Důležité ovšem je, aby se včas přihlásili s žádostí o lékařskou pomoc lidé, které mohou před těžkým průběhem ochránit monoklonální protilátky. Stejně tak je zapotřebí včas vyhledat pomoc, pokud se stav zhorší.

S nákazou bez symptomů odhalenou jen díky testu se nic zvláštního nedělá. A obecná doporučení pro zvládnutí mírného průběhu nejsou velká věda: nemocný člověk má mít klid, dost pít, v případě potřeby potlačovat příznaky přiměřeným množstvím léků.

Doporučuje se větrat a udržovat vlhčí vzduch v místnosti. Jakkoli je nutný odpočinek, odborníci radí i uměřenou míru pohybu — projít se občas po bytě či alespoň protáhnout nohy, neležet stále v jedné poloze. Také platí, že se dýchá lépe na břiše či bocích než na zádech. A při respiračních infekcích obecně lze sáhnout k jednoduchým dechovým cvičením. Ta se mají provádět v rámci možností, nikoli na sílu.

Společnost všeobecného lékařství radí: „Několikrát denně v sedě pětkrát za sebou hluboký nádech, po nádechu zadržet dech a počítáme do pěti, poté výdech. Po sérii se pokusíme s pusou zakrytou kapesníkem hluboce odkašlat. Cyklus zopakujeme. Dbejte na bezpečné prostředí, nelze vyloučit mírné motání hlavy. Dechové cvičení můžete doplnit deseti minutami klidného hlubšího dýchání v leže na břiše (možno pro lepší pohodlí podložit prsa, pánev a nohy od kolen dolů menším nízkým polštářem). Techniky slouží k provzdušnění plic a odkašlání.“

Jíst, pokud to jde, se doporučuje klidně po menších porcích, ale pravidelně. Za ideální se označují potraviny bohaté na vitaminy a stopové prvky. K příjmu tekutin pochopitelně slouží voda, ovocné či zeleninové šťávy, slabší lehce slazený čaj i polévky, nic s alkoholem.

S covidem jsou někdy spojeny zažívací problémy, případně nechuť k jídlu. Zvracení a průjmy mohou vést k dehydrataci, ztrácejí se takto živiny. Ztráty se dají nahrazovat skrze výživové přípravky („nutridrinky“), pro doplnění tekutin se prodávají rehydratační roztoky. Společnost infekčního lékařství v radách pro pacienty léčící covid doma uvádí, že jejich nasazení je vhodné konzultovat s lékařem či lékárníkem.

Léky: nic neobvyklého, případně poradí praktiḱ

Podávání léků se při domácí léčbě zaměřuje na potlačování příznaků. Konkrétní přípravky předcházející například riziku krevních sraženin doporučuje ošetřující lékař na základě informací o vašem dlouhodobém zdravotním stavu.

Asi nejčastěji se řeší srážení horečky. Ta je v základu jedním z nástrojů těla v boji proti infekci, byť vyčerpává a při vyšších stupních přímo ohrožuje. Obecně se doporučuje užít antipyretika až tehdy, kdy jde skutečně o horečku, nikoli jen zvýšenou teplotu, trvá déle a je opravdu omezující.

Zdůrazňuje se striktní dodržování povoleného dávkování — to je ještě nižší v případě dětí. V případě nejistoty o vhodném přípravku a možných kontraindikacích — tedy chronických onemocněních, dalších užívaných lécích a podobně — je opět na místě se poradit s lékařem.

Společnost infekčního lékařství zmiňuje paracetamol (Paralen), ibuprofen (Ibalgin), kyselinu acetylosalicylovou (Aspirin, Acylpyrin), na lékařský předpis metamizol (Novalgin). Ibuprofen, metamizol a kyselina acetylsalicylová se vzájemně nekombinují bez lékařské konzultace. Léky s posledně zmíněnou látkou neberou děti.

„Pokud jste v minulosti zaznamenali krvácení z trávicího traktu či trpíte vředovou chorobou žaludku nebo onemocněním ledvin, preferujte paracetamol a poraďte se s lékařem, který lék je pro vás vhodný. Je možné požádat vašeho lékaře také o předpis metamizolu (Novalgin 500 mg). O kombinaci léků se poraďte s lékařem. (…) Dejte si pozor na kombinované přípravky, které již obsahují paracetamol (například Coldrex, Zaldiar). V případě nejistoty konzultujte,“ doporučují všeobecní lékaři.

Horečku je možné srážet i fyzikálně, skrze ochlazování, obklady či zábaly. Základním principem je nepostupovat extrémně: tedy nepůsobit teplotní šoky a nechladit nemocného, který má prochladlé končetiny nebo zimnici.

„Na kašel můžete užít volně prodejné léky — na suchý kašel antitusika (Tussin, Ditustat, Stoptussin, Levopront, Codein) na vlhký kašel expektorancia, léky ulehčující odkašlávání (Erdomed, ACC long, Mucosolvan, Ambrobene, Bromhexin),“ vyjmenovává Společnost všeobecného lékařství s tím, že léky na odkašlání se neužívají po páté odpolední. Na noc se naopak mohou hodit přípravky proti suchému kašli. O konkrétních značkách se lze poradit s lékařem, například zmíněný codein je na předpis a nesmí se užívat nahodile, zvlášť ne při těžkých onemocněních dýchací soustavy.

Lékaři nevylučují přidání přírodních prostředků. Na kašel bývá doporučován jitrocelový sirup či sirup z cibule a cukru, „průduškové“ čaje či extrakt z pelargonia sidoides (africký muškát, obchodní značka přípravku Kaloba). Ke snižování horečky skrze zvýšené pocení se tradičně vaří čaj z lipového květu nebo černého bezu. Jde o běžně uváděné prostředky, žádné pochybné léčitelství.

Kdy volat o pomoc?

Za hranici těžšího průběhu covidu se pokládá dušnost pociťovaná i v klidu, celkové vyčerpání, závratě, nebo dokonce poruchy vědomí a vnímání. Varovné jsou i horečky nereagující dostatečně na léky. Vedou k vyčerpání, dehydrataci a celkovému vyčerpání, jež bývá důvodem nemocničního příjmu. Znamením akutního stavu je prudké zhoršování příznaků z hodiny na hodinu, případně symptomy ukazující možné problémy: hlavně prudká bolest na hrudi, dále náhlý, citelný a trvající pokles krevního tlaku.

Dušnost se projeví subjektivním pocitem těžkého dýchání, na objektivní rovině zrychleným dechem, ve špatných případech promodralostí kůže, hlavně na rtech. „Klinické projevy covid-19 jsou pestré. (…) Příznaky mohou být nenápadné, někdy jde o nespecifické zhoršení stavu s apatií, zmateností či závratěmi, a to zejména u starších pacientů. Záludná může být takzvaně tichá hypoxie u pacienta, který není dušný,“ upozorňují experti ze Společnosti infekčního lékařství v podrobném manuálu. Hypoxie je nedostatek kyslíku — plíce zkrátka nezvládají udýchat provoz těla.

Při akutně propuknuvší hypoxii se organismus napřed pokouší vyvážit nedostatek kyslíku úpornějším dýcháním a zvýšením krevního tlaku. S dále se zhoršujícím stavem se snižuje schopnost racionálního úsudku, mohou nastávat až manické stavy — zajímavé příklady mimochodem popisují letci. Poznat, že někomu hladina kyslíku klesá do nebezpečných hladin, nemusí být vždy intuitivní. Z lékařského prostředí za poslední rok vzešlo množství příběhů o lidech, kteří vypadali vcelku normálně, přestože měli hodnoty kritické.

K přibližnému určení kyslíkových hladin slouží pulsní oxymetr — „kolíček“ na prst měřící nasycení hemoglobinu kyslíkem. Přístroj funguje rychle, použití je jednoduché. Po nasazení oxymetru se zobrazí procentuální hodnota (s jednotkou SpO2), která se v běžném stavu drží u sta. Na citelně nižší čísla mohou být zvyklí například lidé s chronickou obstrukční plicní nemocí. Bez chronických chorob se ale pokládá za varovný přetrvávající pokles k devadesáti procentům a níže.

„V případě [trvajícího poklesu pod 93 procent] kontaktujte svého lékaře, v jeho nepřítomnosti záchrannou službu. Pokud opakovaně a v klidu naměříte 90 procent a méně, bez prodlení volejte 155, informujte o naměřené hodnotě. A to i v případě, že se cítíte relativně dobře,“ zdůrazňuje tučným písmem Společnost infekčního lékařství v radách pro pacienty.

Nutno dodat, že pulsní oxymetr funguje s určitou odchylkou, jež prudce roste s klesající saturací. Proto má smysl jej jednak případně kupovat od důvěryhodného obchodníka, a ne nutně za nejnižší cenu, jednak nečekat s vyhledáním pomoci na vyloženě strašné hodnoty. Velmi nízká či neměřitelná čísla zachycená, když se člověk cítí normálně nebo není vůbec nemocný, ale pravděpodobně značí špatné měření. Nižší saturace se chybně ukáže na prochladlých prstech či přes nalakované nehty. Citelně větší chybovost pulsní oxymetrie pravděpodobně vykazuje přes tmavou kůži.

K přibližnému určení kyslíkových hladin slouží pulsní oxymetr — „kolíček“ na prst měřící nasycení hemoglobinu kyslíkem. Foto Jan Kašpárek, DR

Okamžité vyhledání pomoci má smysl nejen při saturaci pod devadesát procent, ale intuitivně zkrátka tehdy, kdy se člověk dusí. Společnost všeobecného lékařství radí pacientům volat 155 kvůli „pocitu ztíženého dýchání, nedostatku vzduchu, zadýchávání se při minimální námaze, chůzi či mluvení“, promodralým rtům či obličeji, poruše vědomí, případně zmíněné bolesti na hrudi.

Dušnost je obecně znamením, že něco silně není v pořádku — hodí se ji tedy rozpoznat i u druhého. To je teoreticky zhruba možné i přes telefon. Člověk, který má vážné problémy s dechem, nebude schopen vyslovit dlouhé věty, musí se častěji nadechovat.

K přibližnému určení stavu se někdy používá Rothův test: nemocný se zhluboka nadechne a snaží se co nejrychleji napočítat od jedné do třiceti. Velká většina lidí v běžném stavu se dostane nad dvacet, zato hodnoty deset a méně budou s velkou pravděpodobností svědčit o nebezpečném stavu.

Těžkému průběhu jde předejít včasnou reakcí

Pokud se dá vzhledem k věku či zdravotnímu stavu čekat vyšší riziko těžkého průběhu, je nutné jednat rychle. Z hlediska bezprostředního zvládání nákazy jsou letos významnou novinkou monoklonální protilátky. Jde o infuzně podávané varianty protilátek, jež se osvědčily jako nejúčinnější pro blokování viru v těle, a tedy pro úspěšné zvládnutí nákazy.

Monoklonální protilátky mohou při včasném podání i ve značné většině případů zabránit nejhoršímu. Zásadní je ovšem slovo včasné: na infuzi do nemocnice je zapotřebí dorazit co nejdříve od nástupu příznaků, případně po prokázané či dokonce i předpokládané nákaze — úzkém kontaktu s nakaženým. Na podání mají nárok lidé spadající do celé řady kategorií zvýšeného rizika: seniorního věku, nejrůznějších chronických nemocí, stavu po transplantaci, imunosupresivní léčby a tak dále. Protilátkový „koktejl“ lze podat i mladistvým s vážnými chorobami.

Ideální je se obrátit na praktického lékaře, který zařídí následné podání v nemocnici. To trvá zhruba hodinu, pacient se potom běžně vrací domů. Zájem o léčiva s nynější epidemickou vlnou rapidně narostl, aplikace se tedy stává normální záležitostí.

Je to dobrá zpráva — monoklonální protilátky přinesly v možnostech léčby objektivní pokrok. Výhledově se očekává i nástup konvenčnějších léků — antivirotik. Jako nadějný se jeví molnupiravir. Na jeho běžné rozšíření si ovšem ještě počkáme.

Monoklonální protilátky a výhledově další léčiva by neměla přehlušit, že klíčová jsou preventivní opatření. Ta kromě obecně opatrného jednání zahrnují očkování, po půl roce a více případně přeočkování třetí dávkou zvlášť u ohroženějších osob či pracovníků ve vysokém riziku nákazy. Data o přínosu vakcín jsou zcela jasná.

Monoklonální protilátky přinesly významný pokrok. Asi stokrát levnější ideální prevencí ovšem zůstává očkování. Foto FN Bulovka

Nekrmte šarlatány

Naopak jsou tu nadále léčiva, jejichž efekt v léčbě covidu není prokázán a užívání by se mělo omezit na výzkum. Nejen u nás je fenoménem ivermektin — antiparazitikum sloužící krom veterinárních účelů hlavně k léčbě vážných tropických parazitóz. Jakkoli lék agresivně propaguje dezinformační scéna, věda účinek proti covidu nepotvrdila — poslední dobou bylo naopak staženo několik z příznivě vycházejících studií, když se odhalilo pochybné nakládání s daty.

Ivermektinem se lze předávkovat, ze Spojených států amerických delší dobu přicházejí zprávy o otravách, v některých případech s vážnými následky. Výzkum z loňského jara, na základě kterého zpětně vypukla mánie, demonstroval u ivermektinu protivirový efekt jen v laboratorních podmínkách a při koncentraci mnohonásobně překračující přijatelné dávkování.

Část Čechů se nadchla pro isoprinosin. Jde o lék užívaný někdy ke stimulaci určitých imunitních mechanismů, jeho nahodilé nasazování při covidu se pokládá za přinejmenším diskutabilní.

„Neměl by být podáván mimo klinické studie,“ opakuje Společnost infekčního lékařství ve velkém manuálu. Pro isoprinosin a covid neexistují data. Lék sice dlouhodobě propaguje epidemiolog Jiří Beran, kolem jeho studie o údajné účinnosti proti novému koronaviru ale trvají vážné metodologické pochybnosti.

Nasazovat si z laické úvahy léky jen kvůli oslavným spekulacím na internetu není jen nemoudré, ale i potenciálně nebezpečné. Zaprvé: i když někdo chválí zázračné účinky, nevypovídá to nic o účinnosti. Dotyčný mohl prožít placebo efekt, případně se zkrátka uzdravil bez ohledu na užívané preparáty, či dokonce navzdory nim. Zadruhé: ve výzkumech se vždy porovnávají přínosy s riziky — z principu neplatí, že by bylo lepší brát cokoli než nic. Efekt léčiv se může tlouci s jinými látkami, nemluvě o vedlejších účincích.

Totéž platí pro další léky, o kterých se dříve spekulovalo v souvislosti s covidem, například antimalarika. Nemluvě o vyloženě sebevražedných „léčebných“ metodách z internetu, jako je pití ředěných bělidel či v zámoří zmiňovaná inhalace peroxidu vodíku. V případě nemoci je zkrátka vhodné se poradit s lékařem, rozhodně ne zkoušet cokoli podobného.

Diskuse