Stát promarnil příležitost získat v hostinských své spojence

Jiří Malenovský

Je srozumitelné, proč stát využil k nátlaku na očkování pohostinská a kulturní zařízení. Srozumitelné naopak není, že jim za to nenabízí žádné kompenzace. Hostinští musí strpět nadávky, přicházejí o klienty, a nedostanou za to nic.

Většina hostinských chápe potřebu zavedených opatření. Co už chápou méně, proč stát nezajímá, jaké důsledky zavedení nových povinností pro pohostinská a kulturní zařízení přináší. Foto Facebook Vegalité

Škoda, že nová vládní opatření ohledně kontrol lidí navštěvujících česká restaurační zařízení snad až přespříliš rezonují celou tuzemskou společností.

Místo toho jsme třeba mohli upírat svůj hlavní zájem na průběh klíčového summitu COP26 ve skotském Glasgow. Na něm se totiž řeší otázka zcela klíčová — zpomalení globálního oteplování a zmírnění dopadů klimatických změn na budoucí vývoj celé naší planety.

Covidové hrací pole a s ním spojená chaotická pravidla hry nicméně neustále přitahují hlavní pozornost veřejnosti. Svou nesystematičností provedení pak zbytečně v důsledku rozdělují společnost, místo toho, aby už konečně vyhrála kolektivní snaha s nastalou situací pohnout kupředu. Dumáme tak bohužel stále nad patovou situací a s rukama v kapsách s velkou pravděpodobností skončíme opět v lockdownu.

Jakéže změny v českých hospodách nastaly?

Od prvního listopadového pondělí, začala pro české hostinské platit nově povinnost kontrolovat u hostů doklady tzv. bezinfekčnosti a selektovat tak zákazníky na ty, kteří mohou posedět a na ty, kteří obslouženi býti nemohou. Kontrola tzv. bezinfekčnosti hostů pak znamená povinnost personálu restauračních zařízení vyžádat si od návštěvníků jeden z následujících dokladů:

  • doklad o prodělání nemoci COVID v posledních 180 dnech
  • potvrzení o negativním výsledku antigenního testu v posledních 24 hodinách
  • potvrzení o negativním výsledku PCR testu v posledních 72 hodinách
  • potvrzení o očkování ve formě certifikátu v aplikaci Tečka nebo v tištěné podobě

Nutno podotknout, že místo lustrování můžete v prostorách restaurací absolvovat samotest, dále i to, že tato opatření se nově netýkají jedinců mladších dvanácti let a netýkají se ani jedinců, kteří se do restaurace staví jen pro jídlo či nápoje s sebou a budou je konzumovat mimo restaurační prostory.

Pokud ovšem konkrétní podnik státem nařízenou povinnost nebude dodržovat, riskuje tím pokutu až tři milióny korun a při případné kontrole může být sankcionován jak provozovatel zařízení, tak i zákazník, třeba za zfalšování certifikátu o očkování.

Co ke změnám český stát vedlo?

Český stát si dlouhodobě neví rady s motivováním váhavců či odpůrců očkování, a tak zvolil další restriktivní opatření. K tomu jako poměrně nešťastný bonus pak přidal zpoplatnění testování.

Od minulého pondělí si tak vzal restaurace, ale samozřejmě i nejrůznější kulturní subjekty, jako svá výhodná rukojmí a prostředek nátlaku. Omezením přístupu velké části populace do gastronomie, a s ní i bezpochyby spojené kultury, po těchto subjektech celoplošně vyžaduje suplování svých vlastních kontrolních mechanismů.

Nařídil jim povinnost třídit svou klientelu na „ty ano“ a „ty ne“ pod pohrůžkou vysokých sankcí. Poslal mezi ně takového trojského koně a z něj zákonitě vyskakují i naježení válečníci.

A protože mnoho z nás zcela jistě občas rádo zajde na sklenku vína či pohár piva po upracovaném dni, kdy potřebujeme spíše lockdown osobních starostí, na dobrou večeři, při které se dobře kecá o životě, nebo na koncert, divadlo či stand up jako na oslavu společenského života a zábavy, zdá se tento donucovací prostředek jako velmi efektivní. Pokud totiž člověku odepřete některé radosti a slasti a zároveň mu nabídnete dosažitelnou vidinu jejich znovunabytí při splnění určitých podmínek, máte poměrně velkou šanci na úspěch.

Co to pro hostinské a kulturní subjekty v praxi znamená?

Většina hostů a návštěvníků výše zmíněné změny díky bohu respektuje. Zbytečně nevytváří nepříjemnou atmosféru a kontroly je nedehonestují. Není navíc tajemstvím, že v mnoha jiných zemích tyto věci zcela bez problémů fungují a staly se v pokřivené covidové době běžnou, akceptovatelnou, byť nekomfortní součástí života.

Chci jít ven, tak počítám s danými pravidly. Tečka. Pravidla jsou daná a fungující.

Hostinské nezajímá zdravotní stav hosta. Chtějí mít prostě celou tu proceduru co nejrychleji za sebou a pak se naplno věnovat zase své práci. Stejně jako když někdy musí nesměle požádat o doklad plnoletosti před servírováním alkoholických nápojů, když jsou na vážkách.

Lustrace zákazníků pro ně není zábava, ale spíše otrava. Jediné, co je zajímá, je upřímně spokojený zákazník, co se bude rád vracet.

Ojedinělé zážitky ve formě nadávek z úst některých hostů „do fašistů, zaprodanců farmaceutických firem či popíračů Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod“, je netěší, ale bohužel i s tím trochu počítali. Dělají v hospodách a někdy jsou k nim lidé až přespříliš upřímní. Konflikty nastávají zejména v dobách či situacích, kdy se výrazněji polarizuje společnost.

Nicméně nyní je třeba vzít v potaz zejména to, že nejde o banální politikaření, ale stěžejním důvodem je rozsáhlá pandemie a zdraví obyvatelstva. Pandemie, co za sebou doposud zanechala hlubokou brázdu desítek tisíc mrtvých.

Hostinští jsou nicméně postaveni do podivné role soudce. Soudce, co naštěstí nerozhoduje. Pokud ctí dopředu přesně formulované procedury, verdikt je jednoznačně znám už před začátkem samotného „slyšení“. Bohužel ale v konečném důsledku kvůli této nemilé roli přichází o některé ze svých štamgastů z řad odpůrců očkování a testování, na stranu druhou mu odměnou mohou býti zákazníci, u kterých si respektováním pravidel svou důvěru naopak posílí.

Radost z tohoto danajského daru jako hostinští nemáme, protože celý náš segment dlouhodobě velmi silně doplácí na pandemická opatření a důsledná kontrola zákazníků při vstupu nám ještě hlouběji snižila denní tržby o desítky procent.

Co je ovšem nutné státu výslovně vytknout, je to, že nám hostinským za nepříjemnou „policejní“ práci nenabízí žádnou protislužbu. Dostali jsme balíček povinností s jednoznačným důsledkem ve formě dalšího úbytku klientely a nic za to.

Výše faktur, co za své provozy denně platíme, zůstává pochopitelně stejná, ba v kontextu nynějšího energetického zemětřesení spíše roste. Se zaměstnaneckými platy každý dobrý hospodář hýbe pouze směrem nahoru a to v dobách, kdy se podniku daří.

Což nyní rozhodně není. Zároveň jsme ale dostali naordinováno opět ještě o něco jemnější síto, skrze které k nám propadne stále měně potenciálních hostů. V plánu tedy nejsou žádné kompenzace za snížené tržby kvůli novým opatřením a povinnostem, žádné daňové úlevy, ale ani třeba balíčky antigenních testů zdarma, které bychom mohli rozdávat našim hostům, abychom je mohli motivovat k návštěvám.

Jak se hospody zachovají?

Rozumné dotčené subjekty na kontroly přistoupí, protože všichni to prostě chceme mít co nejdříve už za sebou a vždy je lepší dočasně fungovat alespoň na půl či třetinu plynu, než mít zavřeno a být odkázán na pouze velmi částečné a neefektivní vládní kompenzace. Ano, částečnost kompenzací je realitou oproti opakovaným výrokům Andreje Babiše, Karla Havlíčka nebo Alenky Schillerové o převelkorysém dotování české gastronomie.

Najdou se ale i tací, co povinnost kontrolování dodržovat nebudou. Pro část společnosti budou představovat poslední statečné bojovníky za lidská práva a svobodu, ale věřím, že nejčastějším možným důvodem pro ně bude spíše to, že už prostě ztratili víru v lepší budoucnost.

Po tak dlouhé době už nemají z čeho brát a platit i nadále chod svých podniků. A tím, že je stát dlouhodobě důsledně nepodržel a pouze osekává jejich příjem z prodeje a služeb, prostě upřednostnili ruskou ruletu, zda kontrola s vysokou pokutou přijde nebo nikoli. Jejich přístup lze částečně lidsky chápat. Jde o důslednou snahu udržet živnost v chodu a uživit své rodiny. Na stranu druhou tak ale chtě nechtě přispívají k ještě dlouhodobějším dopadům celé této doby na celé toto odvětví.

Stát by se zde měl jednoznačně podívat pravdě do očím, vyhodnotit rizika, mrknout se na data z EET a skomírajícím subjektům opravdu pomoci. Motivovat podniky třeba tím, že těm, kteří herní pole budou respektovat, nabídne úlevy.

Realitou bohužel je ignorace a místy až opakovaný výsměch na pozadí manipulace s dotačními čísly. Pravidla této pandemické hry si povětšinou bohužel určuje pouze sám koronavirus.

Mírou svého rozšíření napříč populací. A data o nárůstu nemocných a hospitalizovaných hovoří jednoznačně — jedeme zase do nebes. Bohužel s tím, že někteří z nás se odtamtud už nevrátí.

Cílem nás všech bezpochyby je, aby nemocnice opět nepraskaly ve švech, neodkládaly se plánované lékařské zákroky a pravidelné prohlídky a abychom se mohli všichni spolu co nejdříve vrátit do běžného života. Hospody ale od nynější vlády dostaly další lepanec, nicméně zároveň jako prostor veřejného života i jistou výzvu k zodpovědnosti.

Tento covidový boj není zápasem o individuální svobody, ale bojem o co nejmenší počet předčasně zesnulých. V kontextu světa, částečně chápaném z komentářů na sociálních sítích, v anonymitě a z pohodlí domova, se ale stal zároveň i výzvou pro kritické myšlení a zacházení s ozdrojovanými informacemi. Bojem s informační gramotností. Bojem proti hoaxům.

advertisment