Kulturní život dostal červenou ještě před vyhlášením nouzového stavu. Kluby a divadla byly nuceny zavřít své brány, nemají na nájem a netuší, co se bude dít s jejich zaměstnanci, protože nebude na odvody, natož pak na jejich mzdy. Je to prosté. Když nemáte příjem, nemáte na výdaje… Cestovní ruch dostal už dávno nálepku vysoce infekčního moru a je v totálních troskách. Do podobného krachu se ale nyní bouhužel řítí i celý sektor veřejného stravování a služby ubytovací.

Gastronomie v dnešních dnech začíná chytat pachuť gastroskopie. Nikdo se do ní dobrovolně nežene a pokud už ano, narazí na mnohá omezení, co má, či nemá před vyšetřením dělat.

Jarní a brzce letní dotační programy na umoření ztrát v našem sektoru sanovaly s optimistickým odhadem jen cca pětašedesát procent finančního výpadku. Pro konkrétní ilustraci, kdo měl měsíční náklady na provoz milion korun, dostal zpět šest set padesát tisíc, a vznikla mu tedy každý měsíc újma tři sta padesát tisíc korun. A to se týká pouze samotného provozu! Museli jste se ovšem taky pěkně otáčet, abyste se prokousali náročnou administrativou a na dotace vůbec dosáhli.

Stálo to tak trochu i nervy, protože některé vládní hádanky by bez technické podpory nevyřešil ani špičkový ajťák. Třeba program COVID - Nájemné totiž fungoval v jediném internetovém prohlížeči, což by smrtelníka v 21. století ani nenapadlo.

Na jaře byl vzkaz celkem jasný… Měli jsme si vytvořit „vatu“ a s ní si v dobách horších s klidnou hlavou poradit. Ztráty v sektoru stravování jsou ale i nadále kontinuálně obrovské a den za dnem rostou. Celý obor už půl roku ryje obličejem v zemi a odhaduje se, že do konce roku nepřežije až třetina restaurací. To vše v podstatě za tichého moderování ze strany vlády. Přitom právě gastrononomie zaměstnává obrovský počet lidí a do státní kasy přináší nemalé peníze.

Restauracím zásadně chybí zahraniční turisté, vysokoškolští studenti ale nyní i bezstarostní tuzemští strávníci, kteří mají z pandemie strach. Zatímco na jaře nám byly nabídnuty částečné dotační programy, nyní je ticho po pěšině.

Žádný restauratér nechce své řemeslo postupně balit, s klidným spánkem propouštět zaměstnance, osekávat provoz na pouhý model „jídlo s sebou“ nebo na neekologické rozvozy. Většina z nás, kteří se v této branži pohybujeme celým svým srdcem, ví, že jídlu to nejlépe sluší na talíři a v plném lokálu.

Bohužel ale nemáme jakékoli světlejší vyhlídky a v podstatě ani nevíme, na koho se obrátit nebo o co se opřít. I nadále se k nám dostávají jen segmenty hysterických populistických vyjádření bez plánů a prognóz. A nyní nám hospodským byla nově naservírována i poptávka na povinnou registraci hostů.

Díky za další bonus, velevážená vládo!

Nefunguje trasování, nefunguje testování, nefunguje nic… Šlápneme tedy na krk těm našim českomoravským hospodám a uvidíme, co se bude dít!

Téměř už nestíháme sledovat neustálé změny v opatřeních, ale i tak se boje s „koroňákem“ smířlivě spoluúčastníme. Veškeré změny a preventivní opatření v provozu hradíme ze svého, spolupracujeme s hygienickými stanicemi a závažnost situace si plně uvědomujeme. S novými direktivami nám hostinským ale už dochází trpělivost.

Už nebudeme muset jen upozorňovat naše zákazníky, aby si při vstupu do restaurace dezinfikovali ruce a při pohybu po restauraci nosili roušky. Budeme velmi pravděpodobně muset také evidovat jejich osobní údaje. Alespoň podle informačních střípků, co se jednou za čas vyvalí ze Strakovy akademie. GDPR jde nyní stranou. Bude přeci nouzový stav!

Já ovšem informace o svých zákaznících jen tak pro nic za nic sbírat nehodlám. Pokud mi nikdo nevysvětlí, k čemu data potřebuje, nechci jim tím dále otravovat život. Hospoda má být oázou klidu a odpočinku, místem pro restart. V krajním případě jsem ochoten umístit do svého lokálu jakousi prezenční knihu a ponechat zcela na svobodné vůli zákazníka, zda se sám zapíše, nebo ne. Dát zákazníkovi možnost volby, stejně jako je možnost volby u aplikace E-rouška.

Za to, že toto opatření podstoupím, bych ale už konečně uvítal i nějaké kloudné chování a dialog. Třeba že podnikům budou z většiny uhrazeny provozní ztráty vzniklé neustálými zásahy do jejich podnikání. Vzhledem k tomu, že máme EET, velmi rádi doložíme loňské tržby. Jejich propastný rozdíl nám vláda vykompenzuje. Domnívám se totiž, že pokud musí sáhnout po nouzovém stavu a omezování práv a svobod, měla by si vláda být vědoma i důsledků a nést za ně plnou zodpovědnost.