Zpátky na zahrádky
Jiří MalenovskýRestaurace a kavárny smějí za přísných podmínek, naštěstí již upravených do únosné podoby, otevřít venkovní zahrádky. Mnoho gastronomických podniků to ale před krachem už nezachrání.
Kromě toho, že před nedávnem směly konečně otevřít lyžařské vleky, což působí jako nevydařený vtip, mohou počínaje dneškem po delší pauze znovu otevřít i zahrádky gastronomických provozů. Podmínky pro jejich zprovoznění byly ale opět až do poslední chvíli velmi nejasné. Na to jsme už ale od této vlády bohužel celkem zvyklí.
Chvíli už to vypadalo, že personál restaurací a jejich provozovatelé a provozovatelky zatíží další břímě. Tedy, že budou i proti své vůli nuceni vykonávat funkci jakýchsi kontrolorů při vstupu na hospodské a kavárenské zahrádky. Či chcete-li na „venkovní posezení“, jak jejich označování celoživotně prosazuje můj dobrý kamarád a spolužák příjmením Zahrádka. (Obdobě pak brojí za výměnu „zahrádek na autě“ za „střešní nosiče“.)
Příjemný výčepní, za kterým se lidé rádi vraceli a těšili se z jeho úsměvů, se tak náhle mohl změnit v pedanta a zapšklého dědka, který zkoumavě prohlíží každého nově příchozího a zdraví už jen „na půl huby“. Milá obsluha na place se mohla v okamžiku převtělit v hnidopišskou a otravnou skvadru, co dle libosti vyžaduje vaše dokumenty a v případě, že s nimi není dostatečně spokojena, dělá problémy či vás rovnou ze zahrádky vykáže.