Dvanáct let provozuji oceňovanou restauraci v blízkém centru Brna. V oblasti gastronomie jsem se ale intenzivně pohyboval už i o několik let dříve. Dovolte mi několik „pandemických“ poznámek pohledem člověka z gastronomie a zároveň i tak trošku třeba vašeho náhodného souseda na sedačce v MHD.

Jako blesk z nebe, v ranních hodinách dne 13. března, přišla zpráva o omezení otevírací doby restaurací k osmnácté hodině... S vysvětlivkou, že noční zdržování se v hospodách je rizikové, poněvadž se lidé rádi uvolní, a pak ztrácejí zábrany. 

Tuto informaci jsem přijal s veškerou vážností a zařídil podle toho chod našeho podniku. Automaticky jsem zrušil i všechny plánované akce, které nám krom radosti mohly přinést i nějakou tu kačku navíc do našeho rozpočtu.

Chtěl jsem být ovšem připraven na návštěvy našich hostů v dalších dnech a udělali jsme tedy další nezbytné přípravy a nákupy, poněvadž se o žádných jiných omezeních nikdo nezmínil. O několik hodin později bylo však vše jinak. 

Dne 14. 3. byly restaurace celoplošně uzavřeny. Bez vyhlídek, plánů či návrhů případných náhrad škod. Nám ovšem zůstaly plné lednice potravin nebo třeba i několik desítek hektolitrů našeho živého piva, které jsme těsně před „koronou“ uvařili. S trvanlivostí jen několika málo týdnů.

Náš podnik přežil už leckterý problém. Zvládli jsme třeba metanolovou aféru a vylili jsme několik desítek litrů kvalitního alkoholu, za který jsme nikdy nedostali náhradu. Trošku jsme ale nějakou pomoc čekali, třeba v bezplatném otestování nezávadnosti kořalek a umožnění jejich opětovného prodeje. Místo toho nám ale spíše přibyly povinnosti a na hospody se ještě více „zakleklo“. 

Zvládli jsme se také svépomocí zásobovat pitnou vodou po kontaminaci potrubí pro Brno z vírské přehrady... Zvládli jsme stavební oddělení kuřáckých a nekuřáckých prostor a zanedlouho vyhnali kuřáky na ulici a zřídili jim venkovní koutek. Ten je mimochodem dodnes trnem v oku některých sousedům a přinesl nám nemálo trápení a vyjednávání. 

Nic nás ovšem nebolelo tak, jako nynější celkový zákaz naší činnosti bez vyhlídek a jasného slova. Situace ohledně koronaviru byla, a bezpochyby je, velmi nejasná a nepředvídatelná. Je to něco nového, co v těchto končinách už pár desetiletí neznáme... Ale právě v takových dobách spoléháme na efektivní fungování specialistů a jejich jasně dané krizové plány bez nahodilého omezování našich osobních svobod, které působily, že se mění spíše podle „tváře“ pomyslné věštecké koule než podle srozumitelných dat. 

To, co přišlo místo jasnější koncepce, byl spíše hysterický výkřik plný direktiv bez zřetelné linky poselství. Z hodiny na hodinu se vše měnilo, mění, a skepticky konstatováno, měnit bude i nadále. My, všichni dotčení, jsme neměli jakoukoli možnost se na situaci připravit či omezit vzniklé škody. 

Od státu nic moc nechci a jsem rád, když mi nikterak výrazně nekomplikuje cestu, ale v nastalé situaci jsem čekal alespoň jednoznačný návod, jak projít koronovairou pandemií. Místo toho se však informace trousily a trousí tak nějak nahodile. 

Musím je dohledávat, dělit na relevantní a nerelevantní, hledat vlastní zodpovědnou cestu a radit se na vlastní pěst s jednotlivými příslušnými orgány. Jako když přijdete s obtížemi do nemocnice a sám si vybíráte, která oddělení postupně navštívíte. Sám sobě lékařem, sám sobě virologem. 

Hned na počátku pandemie jsem kontaktoval Krajskou hygienickou stanici a bylo mi doporučeno zcela přerušit provoz. Výdejní okénko mi také nedoporučovali a neviděl jsem uspokojivý potenciál ani v rozvážkové službě pokrmů přes externí společnosti, které vám ve finále vezmou až čtyřicet procent z celkové ceny jídla. Jsou tedy spíše zabijákem gastronomie nežli jejím pomocníkem. Proto jsme zcela pozastavili náš provoz a zůstali ve vzduchoprázdnu.

Nucené „volno“ jsme využili na zvelebování interiéru a sanitaci. To nám bylo ovšem umožněno pouze díky naší letité existenci, zvláště v době, kdy máte nulový, či lépe řečeno, příjem záporný. Ve volném čase jsme se pak věnovali dobrovolnickým aktivitám, a proto jsme třeba sami byli schopni ušít si funkční roušky pro náš personál. 

Jsme podnik, který vzrostl na „lidštějších“ základech, nežli má většina okolních restaurací, kde se dodnes dře hlavně „načerno“. Propouštění lidí jsme se rozhodli vyvarovat, co to jen půjde. Zaměstnáváme nemálo lidí na HPP, ale i hrstku brigádníků. Na nenadálé situace jsme byli naštěstí celkem připraveni, protože nejsme nováčky na „gastro-scéně“. Naše zaměstnance jsme nenechali na holičkách, neposlali je na pracák a udrželi si je. 

Zkusili jsme to tak nějak ve skromnosti pospolu přežít. Odkrojili jsme i část bochníku pro brigádníky, na který nám vláda nikterak nepřispěje, ale je nám více blízký fungující kolektiv a soudržnost, a proto nebylo co řešit.

A jaký je vlastně dosavadní výsledek? Během našeho nuceného uzavření nám samozřejmě zůstaly naše pravidelné a paušální platby. Minimálně polovina našich výdajů v řádech statisíců se nám nikdy nevrátí.

Stát jen pod míru mého naivního očekávání nahradí mzdy našich zaměstnanců, kteří byli nuceni nastoupit na placené volno. Na „dohodáře“ nepřispěje ani korunu. Nabízení garantovaných půjček mi je zcela cizí a působí jako šlehání trnovou větví do otevřené rány. 

Iniciativy jako zachranhospodu.cz vnímám jako pošetilé, neboť dále zadlužují zraněné podniky. Tentokrát ale ne vůči bance, nicméně rovnou vůči zákazníkovi. Nic neřeší, spíše více zadělávají na další problém.

V prvních dnech našeho opětovného provozu jsme na dvaceti procentech našeho obvyklého obratu, což je samozřejmě dlouhodobě likvidační. Nemáme venkovní posezení a z vnitřních prostor mají zákazníci nejspíše obavy. 

Kvůli zákazu cestování jsme dotčeni i zmizením naší zahraniční klientely, která mnohdy tvořila až padesát procent našich hostů. V případě Brna, jako studentského města, pociťujeme samozřejmě i úbytek studentů v důsledku zrušení výuky.

Některé ochranné pomůcky, které používáme, nyní zdražily až o pět set procent. Za jinak celkem lacinou dezinfekci nyní platíme jako za proslulý český „námořnický“ rum, a navíc v podstatě nemáme na výběr výrobce. 

Vyháníme lidi od nedopitého piva, protože celoplošně nařízená zavírací doba je už v jedenáct večer, kdy velmi často večírek teprve začíná. Zdraví je pro nás ale jednou z nejvyšších hodnot, a proto všechna opatření plně respektujeme. 

Jde nám především o to, navrátit se k našemu plnému provozu co nejdříve, protože jsme mu zasvětili naše nemalé úsilí a chceme v něm i nadále pokračovat. Nicméně ze strany vládních představitelů postrádáme koncepčnost a místo toho jsme obětí protimluvů a nejasností či snad součástí jakéhosi experimentu.

Vážení přátelé a čtenáři, 

pokud chcete nyní opravdu zachránit nějakou tu svou hospodu, nemusíte kupovat vouchery ve virtuálním prostředí, ale raději ji zajděte brzy fyzicky navštívit a utraťte tam nějaké peníze. Tím jí totiž nejvíce pomůžete. 

Covid-19 ruku v ruce s nerozhodnou a vůči restauracím bezohlednou a bezkoncepční vládou připravil krušné chvíle a z utržených facek se vaše lokály budou vzpamatovávat ještě řadu měsíců či let. Snížení sazby na pivo, které by stěží pochopil i sám Einstein, jim v dnešních dnech je celkem k ničemu. Potřebují právě vás a vaši podporu.

Mnoho ze skvělých podniků se ale bohužel vaší podpory už nedočká, neboť zkrachovaly. Budiž jim gastronomická půda lehká! Zachraňte tedy alespoň ty živé, mrtvé dokáže zachránit jen pan předseda vlády.