Dvanáct let provozuji oceňovanou restauraci v blízkém centru Brna. V oblasti gastronomie jsem se ale intenzivně pohyboval už i o několik let dříve. Dovolte mi několik „pandemických“ poznámek pohledem člověka z gastronomie a zároveň i tak trošku třeba vašeho náhodného souseda na sedačce v MHD.

Jako blesk z nebe, v ranních hodinách dne 13. března, přišla zpráva o omezení otevírací doby restaurací k osmnácté hodině... S vysvětlivkou, že noční zdržování se v hospodách je rizikové, poněvadž se lidé rádi uvolní, a pak ztrácejí zábrany. 

Tuto informaci jsem přijal s veškerou vážností a zařídil podle toho chod našeho podniku. Automaticky jsem zrušil i všechny plánované akce, které nám krom radosti mohly přinést i nějakou tu kačku navíc do našeho rozpočtu.

Chtěl jsem být ovšem připraven na návštěvy našich hostů v dalších dnech a udělali jsme tedy další nezbytné přípravy a nákupy, poněvadž se o žádných jiných omezeních nikdo nezmínil. O několik hodin později bylo však vše jinak. 

Dne 14. 3. byly restaurace celoplošně uzavřeny. Bez vyhlídek, plánů či návrhů případných náhrad škod. Nám ovšem zůstaly plné lednice potravin nebo třeba i několik desítek hektolitrů našeho živého piva, které jsme těsně před „koronou“ uvařili. S trvanlivostí jen několika málo týdnů.

Náš podnik přežil už leckterý problém. Zvládli jsme třeba metanolovou aféru a vylili jsme několik desítek litrů kvalitního alkoholu, za který jsme nikdy nedostali náhradu. Trošku jsme ale nějakou pomoc čekali, třeba v bezplatném otestování nezávadnosti kořalek a umožnění jejich opětovného prodeje. Místo toho nám ale spíše přibyly povinnosti a na hospody se ještě více „zakleklo“. 

Zvládli jsme se také svépomocí zásobovat pitnou vodou po kontaminaci potrubí pro Brno z vírské přehrady... Zvládli jsme stavební oddělení kuřáckých a nekuřáckých prostor a zanedlouho vyhnali kuřáky na ulici a zřídili jim venkovní koutek. Ten je mimochodem dodnes trnem v oku některých sousedům a přinesl nám nemálo trápení a vyjednávání.