Co říkala paní ministryně, a co mi píší mé banky
Jan ŠíchaVe formě fejetonu přinášíme další příklad z praxe ilustrující, jak daleko jsou slova ministryně Schillerové od reality v terénu.
V českých zemích, jak známo, žijí hlavně dvě skupiny lidí. Lidé s exekucí a lidé s hypotékou. Jakýkoli ekonomický otřes má tendenci přesunout lidi z druhé do první skupiny.
Hypotéky mám dvě, jednu z důvodu radostného, druhou z důvodu umenšení neradostného stavu. Ta radostná je na byt pro syna, aby kde měl realizovat rozkvět svého mládí. Jemu by hypotéku nedali, protože bez kapitálu podniká v pohostinství a kulturních činnostech.
Umenšení neradostného stavu spočívá ve stavbě bezbariérového a dobře vytopitelného domu navrženého tak, abych se v případě potřeby ve sprše otočil na kriplkáře. Představuji si, že je to důležité, když si člověk chce umýt i záda. Podzim života není procházka růžovým sadem. Důvodem obou mých hypoték jsou tedy vcelku běžné potřeby. Splatit je mám v pětasedmdesáti, na déle to nedávají.
Hypotéky splácím řádně, kromě tabulkového platu pronajímáme historický dům v pohraničí, převážně německé klientele. Vychází to slušně. Dokud se neuzavřou hranice a nezakáže se pronajímat domy.
S povděkem jsem přijal zprávu paní ministryně, že se splátky dají odložit. Banky v minulých letech vydělaly a svým matkám v zahraničí od nás odvezly hodně stovek miliard. Jednalo se s nimi o bankovní dani, pak o rozvojovém fondu.
Říkal jsem si, že možná namísto rozvojového fondu budou brzdit můj nerozvoj, což samozřejmě potěší. Byl jsem dokonce vděčný paní ministryni, která má pohled jako lištička a nepůsobí na mě jako diletantka.
Kriplkára?
Opravdu??
Takže podle vašeho názoru jsou lidé upoutaní na vozík kriplové???
------------------
Jaký trest pro sebe navrhujete?
Vyhazov z práce??
Veřejné zostuzení a deset ran karabáčem???
Zřejme necháme kriplkáru být...
(souhlas)
Američtí levicoví intelektuálové proti politické korektnosti a do vlastních řad: