↗

Rozhlednu ve městě Krásně navrhl Willy Russ, sudetský Němec, rodák z Krásna, výborný sochař. Vzorem k rozhledně mu prý byl minaret v Samaře. Foto Marcel Blafka, WmC

Česká města po útoku čínského viru nejdříve kulhala, pak usnula. Zvláště to naše jedno, o trochu větší město, Praha. Ukázalo se, že ti, kdo v Praze bydlí, si odvykli používat ji.

Když bylo Staroměstské náměstí stejně prázdné jako jindy Sudety, udivený Mariánský sloup zjistil, že v Sudetech je po letech rušněji než na Staromáku. Doufejme, že si to Mariánský sloup nepřipsal jako svůj zázrak, a nedošel k názoru, že to osvobození od turistů, je třeba pravidelně opakovat.

Ze Sudet až na Staromák doléhaly vábničky: „Přijeďte k nám na barák, je tu dost vzduchu, místa, a hvězdy blízko.“

Manažerky a manažeři si přesedli z letadel do Sudet. Lety jim zrušili, v kamnech jim zatopili. V okruhu přátel se prý vždycky našel někdo, kdo má nějaký ten barák s kamny v Sudetech.

V barácích se pilo, kolem baráků pracovalo. Vznikly skupiny, které zdůvěrněly. Při slově rouška se tápalo, jestli ta bederní. Pracovalo se s počítačem i krumpáči.

Jen málo echtovních baráků v Sudetech má připojení na kanalizaci, na wifi už prakticky všechny. Opuštěné sudetské vesnice byly během epidemie okamžitě kooptovány do vesnice globální.

Po dvorech a zahradách v rose chodili manažeři a manažerky, do přístrojů breptali anglicky. Níže postavené osobnosti firemního života používaly mluvu s více citoslovci, osobnosti postavené výše chodily podél výmolů a torz zapomenutých staveb pomaleji a hovořily s více frázemi.

„Když je tu člověk tak z pařezu po dubu poslouchá, řekl by, že mluví z cesty.“ „Rozhodující není, co říkáš, ale abys měl místo, kde něco říkat můžeš. Jestli fráze nebo citoslovce, to zjistíš hned při první konferenci, a pak samozřejmě o výplatě.“

Sudety zíraly. Takový cvrkot tu naposledy byl, když si čeští Němci balili povolená kila. Teď se vybalovalo, ze skořápek na kolečkách, co se chodbou k aeroplánu projely i za oceánem.

Vsaky za sudetskými domy hltaly smytou drahou kosmetiku. „Když jsme se v karanténě na jaře poprvé propili do světla, šli jsme chodit mlhou. V době, kdy v hotelu ještě spím, jsem chodila. Bosa. Před snídaní, co jsme si dělali sami! Mlha. To byla nádhera. Kupuju tam dům. Kup si taky, ještě jsou. Postele po Němcích už prý vychladly a straší už jen středně.“

Marně se těm manažerkám a manažerům od majitelů a majitelek baráků pouštěla píseň Xaviera Baumaxy s verši: „Vesnice jsou plné dementů. Obzvlášť tady u nás v Sudetech. Ty krypto-fašo-komoušové na sebe žalůůja.“

Festival pod nejkrásnější rozhlednou

A pak zase Krásno. Schönfeld. „Festival Pod tvrzí se nesmí konat pod tvrzí.“

„Takže odpadne?“

„Ne, bude v Krásně, pod rozhlednou. Vždy otevřená náruč Sudet, budiž pochválena. A tamější zastupitelstvo taky.“

„Vítej na Schönu.“ Říkali si mladí a kynuli na sebe pivem.

Rozhlednu ve městě Krásně navrhl Willy Russ, sudetský Němec, rodák z Krásna, výborný sochař. Vzorem k rozhledně mu prý byl minaret v Samaře.

Stavěli ji místní chlapi za hospodářské krize, z kamenů, co posbírali kolem. Jejich dětem pak v břiše kručelo méně, a ne pořád. Pak rozhlednu pojmenovali po Hitlerovi, o něco později ty chlapy, co přežili povinnou vojenskou službu na frontě, i s ženami a dětmi, vyhodili do Německa. Dnes se po nikom dalším nejmenuje, a kdo na ní byl, ví, že je u nás jedna nejkrásnějších.

Festival byl neuvěřitelný. Ti, kdo mají festivalové aparatury a pódia, se letos mohli jít pást šťovíkem na sudetské pláně. Do Krásna aparatury půjčili za symbolickou cenu.

Vznikl profesionálně zorganizovaný festival, skvěle nazvučený i nasvícený, s čajovnou, dobročinným antikvariátem, přednáškami o recyklaci a podobných věcech. Rockeři se střídali s písničkáři na malém pódiu, zatímco na velkém se připravovaly hlasité věci.

Dobrá grafika, rozhledna nasvícená v barvách festivalu, radost trochu postkaranténně opatrná, málo lidí s velkou opicí. Koza s mikrofonem v hubě z obřího plakátu za pódiem v té atmosféře ohleduplné radosti chvílemi vypadala jako beránek Boží.

Když zpěvák skupiny Trahir chodil po pódiu s druidí holí, ještě víc to vyniklo. Madhouse Express vypadali, že pod rozhlednou hrají ob týden. Když dopoledne zmizel opar, vidět bylo na desítky kilometrů daleko.

Pořadatelé prodělali, což věděli předem. Příští rok, snad, zas tady.