Kdo byl někdy v Lurdech, vybaví si berle, které tam zanechali ti, kdo se zázračně uzdravili díky Panně Marii. České Lurdy jsou ve Filipově—Philippsdorfu ve Šluknovském výběžku. V noci na 13. ledna 1866 se tam na smrt nemocné a už svátostmi zaopatřené Magdaleně Kade zjevila Panna Maria a řekla jí: „Mé dítě, už se to hojí.“ Uzdravila se, žila pak ještě čtyřicet let.

V bazilice Panny Marie pomocnice křesťanů, která brzy vnikla na místě zázraku, je vidět i její postel. Měla ji půjčenou od sousedů.

Křesťané, a katoličtí křesťané zvlášť, se vztahují ke zdrojům pomoci, které pocházejí i odjinud než od lékařské vědy nebo vlády. Tato pomoc ničemu nekonkuruje. Žije se úplně normálně, a k tomu se modlí. Víra je v sekulárním státě naštěstí soukromou záležitostí. Mít ale k této soukromé záležitosti rozumné podmínky, které nikoho neruší, je prostě a jednoduše svaté právo.

Naše země vznikla na křesťanské kultuře, s legitimním a důležitým podílem kultury židovské. Křesťané se po české zemi můžou pohybovat jako po své, aniž by ji komukoli brali. Všude jsou nějaká poutní místa, hroby lidí, kteří umřeli v pověsti svatosti nebo jsou rovnou svatí. Křesťané se po české zemi pohybují jako v prostředí, které s nimi mluví, a povzbuzuje je.

Farář v pohraničí, které se v posledních letech horko těžko zvedá, řekl v kostele: „Vláda nás vyzývá, abychom zůstali doma. Poslechneme ji. Naším domovem je kostel. Kostel bude otevřený daleko víc, než když není pandemie. Přicházejte do svého domova k soukromé pobožnosti a dodržujte při tom všechna hygienická opatření. I z pohledu čistě světského je tu co do rozestupů a větrání daleko bezpečněji než v nedalekém Lidlu, Penny a Tescu.“