Vláda v pondělí rozhodla o zastropování nájemného po dobu trvání mimořádných opatření proti šíření nového koronaviru SARS-Cov-2. Chce tak pomoci nájemníkům, kteří se ocitli v sociálně nejisté situaci. Nařízení navazuje na nedávno schválenou novelu zákona, která zakazuje vypovídat nájemníky neschopné platit do konce července nájem.

„I malé zvýšení nájmu může lidem způsobit existenční problémy. Za normálních okolností by se mohli poohlédnout po levnějším bydlení, ale pandemie koronaviru teď stěhování komplikuje,“ uvedla ministryně financí Alena Schillerová (nestr. za ANO) s tím, že se cenové moratorium vztahuje i na nové smlouvy. Vlastníci bytů tedy mohou po nových nájemnících žádat nanejvýš tolik, kolik platili jejich předchůdci.

S regulací podmínek nájmů od počátku nesouhlasí část pravicové opozice ani vlastníci nemovitostí z Občanského sdružení majitelů bytů. Podle nich vláda aktuálním nařízením pokračuje v atacích na pronajímatele. Sdružení odkazuje na dřívější vyjádření svého ředitele Tomislava Šimečka, který vyzval pronajímatele, aby během pandemické krize projevili sociální cítění a neváhali pomoci „všem slušným nájemníkům“.

Cenové moratorium je součástí širšího balíčku opatření usilujících o ochranu nájemníků. Ti se musí v posledních letech na řadě míst České republiky potýkat s bytovou krizí, neustále rostoucími cenami nájmů a gentrifikací, jež vytlačuje z tradičně levných městských částí sociálně slabší skupiny obyvatel.

Materiál zakazující výpovědi z nájmu připravilo ministerstvo pro místní rozvoj v čele s Klárou Dostálovou (ANO). Novela zaručuje, že se dluh na nájemném splatném do konce července nemůže stát důvodem pro vystěhování. Opatření se týká lidí ekonomicky zasažených karanténními opatřeními či jinými dopady pandemie. „Naše snaha je zaměřena na zranitelné nájemce v případech, kdy selžou další opatření — jako možnost zaplatit nájem ze složené jistiny či patřičných dávek,“ vysvětlila Dostálová během diskuse v Senátu.

Materiál ovšem podle ministryně v žádném případě nesděluje nájemníkům, že by mohli za užívání bytu jen tak přestat platit. „Ráda bych podotkla, že v rámci minimalizace dopadů na pronajímatele nebyl nájemce zproštěn povinnosti hradit včas platby za služby spojené s bydlením,“ řekla.

Platbu nájmu lze díky novele sice de facto odložit, daná částka se tím ovšem nijak nesnižuje a její lhůta splatnosti se pouze posouvá do konce roku. Sněmovní opozice i mnozí senátoři proto opakovaně varovali, že opatření nikoho reálně neochrání, protože problém s nesplatitelným nájmem pouze odsune.

Ochrana před výpovědí, nebo skrytá dluhová past?

Zda úpravy reálně pomohou sociálně nejslabším, které kupříkladu komplikace ve shánění či výkonu zaměstnání mohou dostat až na hranici bezdomovectví, není zřejmé. „Je to složité, nikdy jsme se s podobnou situací nesetkali. Na jednu stranu jsou lidé po následující měsíce chráněni, na stranu druhou nemusí mít na to, aby [dlužné] nájmy splatili. Navíc nevíme, jak se budou v praxi chovat majitelé nemovitostí,“ sdělil Deníku Referendum ředitel Platformy pro sociální bydlení Vít Lesák.

Opatření jsou podle něj nedomyšlená a postrádají pevnou návaznost na zavedený sociální systém. České republice se navíc opět vrací problém v podobě chybějícího zákona o sociálním bydlení.

Ten sice vláda na počátku svého působení zahrnula do programového prohlášení, následně od záměru ale ustoupila a rozhodla se sociální bydlení nahradit sérií dílčích opatření od snazšího systému oddlužení po posílení vymahatelnosti ochrany nočního klidu. Odborníci se nicméně shodují, že se o reálnou náhradu účinné bytové politiky nejedná, a ředitel Institutu pro sociální inkluzi Martin Šimáček je dokonce bezprostředně po zveřejnění označil za výsměch.

K odsouvání dluhu je ještě skeptičtější sněmovní opozice. Podle místopředsedy ODS Martina Kupky je novela ministerstva pro místní rozvoj ve své podstatě dluhovou pastí na nájemce i vlastníky nemovitostí.

Při nejčernějším scénáři totiž prý hrozí, že do sociálních problémů upadne nejen obyvatel bytu, jemuž se do konce roku nepodaří dluh splatit, ale i pronajímatel. Není totiž zřejmé, z čeho má kompenzovat příjem z nájmu, pokud je na něm existenčně závislý.

Bezdoplatkové zóny mohou být časovaná puma

Úpravu umožňující odklad nájmu označil za nepříliš zdařilou i senátor Jiří Dienstbier (ČSSD), který ale podotkl, že nájemníci v nastalé situaci nějakou formu ochrany nutně potřebují. Podpořil především stanovisko Renaty Chmelové (nestr. za KDU-ČSL, Piráty, DPD a LES), podle níž se má novela doplnit o zrušení takzvaných bezdoplatkových zón. Těmi asi sto místních samospráv znemožňuje vyplácení doplatku na bydlení, čímž ještě více komplikuje již tak nelehkou pozici sociálně slabých nájemníků.

Zrušení zón je na místě i podle Lesáka. Přestože aktuální přehled o situaci sociálně nejslabších v daných lokalitách chybí, je prý pravděpodobné, že doplatek na bydlení řada z nich nově potřebuje, a pro mnohé se může jednat o existenčně zásadní sumu. I proto po zrušení zřejmě protiústavního omezování doplatků volá nejen Platforma pro sociální bydlení, ale také další sociální či lidskoprávní organizace včetně Člověka v tísni.

Lesák sdělil Deníku Referendum, že ani stávající krizová situace žádné město k dobrovolnému zrušení bezdoplatkové zóny nepřesvědčila. Podle všeho nezasáhne ani stát. Vláda se problémem během stavu legislativní nouze zabývat nechce a Ústavní soud, u kterého spor o legalitu plošného omezení doplatků přes dva roky leží, se k rozhodnutí v dohledné době nechystá.

Debata v Senátu odhalila širší slabiny bytové politiky

Další obavy vévodily i mnohahodinovému jednání Senátu. Z toho nakonec vzešel požadavek na ručení ze strany státu za čtyři pětiny dlužného nájmu. To by prý mělo odstranit nejhorší nejistotu, již vládní opatření v původní podobě skýtá. Sněmovna úpravu ovšem přehlasovala.

Senát od počátku krize většinu předloh směřujících ke zmírnění sociálně-ekonomických dopadů pandemie bez větších výtek schvaluje. Podobně se zachoval i během zhruba desetihodinové schůze minulý čtvrtek. V případě novely umožňující odklad nájemného se ovšem postavil na odpor.

Velká část zákonodárců označila novelu za nedotaženou a nesystémovou. Vláda se podle kritiků snaží pouze oddálit problém s možnými dluhy na nájemném, aniž by ovšem reálně kohokoli ochránila. „Tady se dostáváme do skupiny nemorálních zákonů (…), které staví jednu skupinu obyvatel proti druhé. Chrání se naprosto nedostatečně nájemníci, ale úplně se zapomíná na pronajímatele,“ shrnul výtky ekonom Tomáš Goláň (nestr. za SEN21).

Návrh podle něj nepřináší konkrétní řešení a vytváří paradoxní situaci, kdy sice v jednom časovém období chrání před výpovědí a umožňuje vytvoření dluhu, současně ovšem neřeší, zda jej nájemci dokáží splatit. Goláň společně s dalšími upozornil na nepodloženost vládního očekávání, podle kterého se lidem trpícím zásadním výpadkem příjmu podaří do konce roku patřičné peníze získat, a současně hradit řádný nájem poté, co doba hájení skončí.

„Nájemce to stejně nakonec nedoplatí a o byt přijde,“ shrnul senátor možný výstup celého procesu. Skutečným řešením by měly prý být raději přímé dotace pronajímatelům, či alespoň záruka státu, že vlastník bytu o dlužnou sumu opravdu nepřijde. Takové opatření by podle horní komory ochránilo obě strany smluvního vztahu.

Senát novelu nechtěl zdržovat, ale opravit

Senátoři se během několikahodinové debaty o nájmech shodli, že vládní novela obsahuje nejasnosti a slepá místa. Hlavní otázkou se ovšem stalo, zda novelu jako vůbec první z protikrizových zákonů zamítnout — a její přijetí tak v praxi zřejmě pouze zpomalit — nebo ji vrátit do Poslanecké sněmovny s patřičnými změnami, v prvé řadě přidáním ručení státu za dlužné částky.

„Návrh zákona není dokonalý, ale jeho zamítnutí by znamenalo ještě větší znejistění [nájemců i pronajímatelů],“ zdůraznila Jitka Seitlová (KDU-ČSL) s tím, že první vystěhování v důsledku pandemické krize mohou hrozit již na konci dubna. Obdobně se vyjádřil i předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS).

„Jste často nuceni vymýšlet zákony přes noc, není na to tolik času, z čehož nutně plyne, že zákony předkládané Poslanecké sněmovně nemohou být úplně dokonalé,“ obrátil se k vládě. Poznamenal, že horní komora musí v takovém případě zákony opravovat a volit „nejlepší ze špatných možností“ v podobě přijetí pozměňovacích návrhů.

Část senátorů byla ale toho názoru, že je zákon neužitečný od základu a opravit jej nelze. „Nehrozí, že by teď někdo přišel o bydlení. Vůbec si nejsem jist, že soudy budou ochotny přisvědčovat výpovědi, pokud v důsledku současné krize někdo neměl na placení dvou či tří nájmů. Dovedu si dobře představit, že se odvolají na dobré mravy a výpovědi nepřiřknou ochranu,“ shrnul Václav Láska (SEN21) s tím, že pronajímatel dostane nájemce z bytu spíše u příležitosti řádného konce krátkodobé smlouvy.

Naprostá většina přítomných třiačtyřiceti senátorů nakonec upřednostnila doplnění materiálu o státní ručení za čtyři pětiny případného dlužného nájmu. O konečném znění ovšem suverénně rozhodla až Sněmovna, která — zdaleka nikoli poprvé — horní komoru přehlasovala, aniž by vyvrátila její argumenty.