Pane předsedo poslaneckého klubu hnutí Starostové a nezávislí, co vám říkají vaši straničtí kolegové, zhusta komunální zastupitelé, když se s nimi bavíte o tom, jakým způsobem dopadla pandemie koronaviru a související mimořádná opatření na města a obce? Jak si vedou?

Rozdílně. Je to město od města jiné. Pokud měla obec naplánovány větší investice, mohla je odsunout na příští rok a peníze využít nyní. Když se naopak v posledních letech nějakou investicí finančně vysílila, má dnes pochopitelně menší rezervy, které by mohla využít na řešení dopadů krize. Obecně však lze říct, že města a obce hospodaří zodpovědně a obvykle mají rozpočtové přebytky.

Rozpočty měst a obcí jsou závislé na rozpočtovém určení daní. Jaký propad mohou v letošním roce očekávat s ohledem na výrazné výpadky příjmů státního rozpočtu?

To v tuhle chvíli neumím odhadnout a nedokáže to zřejmě nikdo. Vždyť je tomu teprve měsíc, kdy jsme ve Sněmovně schválili navýšení deficitu na dvě stě miliard. A před týdnem jsme hlasovali o jeho dalším růstu až na tři sta miliard. Takže dopady krize neumí předpovědět ani stát. Ani on ještě nevidí na dno.

Nicméně s ohledem na skutečnost, že daňové příjmy obcí tvoří zejména sdílené daně, tak můžeme očekávat, že se jejich rozpočty propadnou obdobně jako státní rozpočet, zhruba o patnáct procent. Mnohá města se na danou situaci již připravují a projekty, které nemají zasmluvněné nebo pod dotací, odsouvají na příští roky.

Již před měsícem jsme navíc veřejně žádali poskytovatele dotací, aby za současných okolností prokázali vstřícnost, zjednodušili podmínky a prodloužili termíny realizace projektů. Česká ekonomika potřebuje, aby obce a města neškrtaly investiční výdaje.

Znamená to, že města a obce přestanou opravovat chodníky, náměstí a kašny? Že se práce odloží a ony budou chátrat?

To se samozřejmě stát může. Důležité je si ovšem uvědomit, co investice v obcích znamenají. Fungují totiž jako kaskáda. Když město opraví chodník, silnici nebo zázemí pro sportovce, tak nevzkvétá jen ono samo, ale také celá ekonomika.

Díky těmhle malým investicím, které realizují místní firmy a řemeslníci, zůstanou peníze v jeho okolí. Ve výsledku tak nevidíte jen opravenou sokolovnu, ale také sousední domy, a to nikoliv proto, že by si ze stavby někdo odnesl pytel cementu, ale jelikož si mohl vydělat.

Obce jsou základním investorem ve státě a peníze distribuují velice rovnoměrně, na rozdíl od velkých investičních akcí, například na vybudování nějaké nádrže nebo dálnice. Proto by vláda měla část peněz poslat přímo městům, neboť je umí rozdělit a udržet tak místní firmy a drobné podnikatele při životě.

V jedné studii jsem před časem četl, že jedna koruna utracená na komunální úrovni má až čtyřnásobnou hodnotu. Jak putuje z kapsy do kapsy, tak každého obohatí a stát si navíc vezme v součtu více na daních.

S tím, jak vláda prostředky státního rozpočtu využije, z opozičních lavic mnoho nezmůžete. Nabízí se nějaké legislativní řešení, jak městům a obcím pomoci? Co třeba změna rozpočtového určení daní?

Jedna novela zákona o rozpočtovém určení daní již v Sněmovně leží, připravilo ji zastupitelstvo Libereckého kraje, týká se ale jen rozpočtů krajů. Ty totiž každoročně leštily kliky, aby jim vláda poslala peníze na opravu a údržbu silnic II. a III. třídy. Stálo je to spousty energie a jednání byla mnohdy nedůstojná. To, že kraje nevěděly, zda peníze na místní komunikace dostanou, jim navíc výrazně ztěžovalo přípravu zakázek a v posledku i prodražovalo jejich realizaci.

Co se týká úrovně obcí, tak předložení novely zvažujeme, ale uvědomujeme si, že vláda může jednat o poznání rychleji. A rychlost je v dnešní situaci klíčová. Jednáme proto spolu se Sdružením místních samospráv a Svazem měst a obcí se členy kabinetu a přesvědčujeme je, aby vláda městům poslala peníze na projekty, kterou jsou již připraveny, či přesněji mají stavební povolení a ideálně i vysoutěženého dodavatele.

Jak by podpora města a obcí ze strany vlády, o níž mluvíte, měla vypadat?

Může jít o dotační program nebo vymezení oblastí, do nichž chce stát investovat. Mně by se třeba líbilo, kdybychom tímto způsobem dali dohromady školskou infrastrukturu. Titul na výstavbu a modernizaci školských zařízení navíc v minulosti existoval, takže by nebylo nutné vymýšlet nic nového.

Pamatuji si, že převis žádostí byl tehdy obrovský, téměř čtyřnásobný. Města měla projekty dobře připravené, ale během několika málo minut došly peníze. Dosáhli na ně jen ti, kteří přišli jako první. Teď máme příležitost zrealizovat i ty ostatní.

Přesuňme se k jinému tématu. Vládě Andreje Babiše se ve Sněmovně nakonec podařilo dosáhnout prodloužení nouzového stavu do 17. května. Vy i vaši straničtí kolegové jste byli proti. Znamená to, že pokračování mimořádných, respektive krizových opatření již nepovažuje za důležité?

Měli jsme v plánu podpořit prodloužení nouzového stavu o deset dní, na hlasování se ale již nedostalo. Vzhledem k tomu, jak chaoticky vláda postupuje při rozvolňování opatření, jsme jí nechtěli dát bianco šek na bezmála měsíc. Náš kompromisní návrh k 10. květnu dával logiku. Den na to končí řada výrazných omezení a v předcházejícím týdnu zasedá Sněmovna, která by mohla v případě potřeby nouzový stav ještě prodloužit.

Navíc žádost, kterou nám vláda předložila, byla obsahově naprosto tristní, prakticky nic v ní nebylo. Působila tak, že ji na ministerstvu přes noc naklepali metodou Ctrl+C a Ctrl+V, aby nahnali počet stran. Neobsahovala praktiky žádné důvody, proč je nezbytné nouzový stav prodloužit, ani informaci, jaká opatření mají být zachována. Dobře to na plénu popsal Zbyněk Stanjura...

Babišův kabinet rovněž avizoval, že bude chtít posílit pravomoci rezortu zdravotnictví prostřednictvím novely zákona o ochraně veřejného zdraví, aby mohla pokračovat některá dnešní omezení i po skončení nouzového stavu. Návrh zákona prozatím předložen nebyl. Přesto se zeptám: Jak záměr vlády hodnotíte?

Jsem přesvědčen, že není moudré vložit do rukou jednoho člověka takovou moc, aby mohl o své vůli omezovat všechny občany naší země, například omezit právo shromažďování, které je garantované Listinou základních práv a svobod. Zůstávám proto velmi opatrný. Demokratický stát je hrozně zranitelný. Mocným bývá jeho charakter nepohodlný. Nechtějí podléhat kontrole. A hrozí, že svou moc zneužijí.

Má ale vláda s ohledem na rozhodnutí pražského městského soudu jinou možnost, jak zachovat v platnosti některá opatření, když odmítáte delší trvání nouzového stavu?

Vláda musí nejprve říct, co chce. Zatím nám to neřekla. Nevíme, jaký má plán. Nevíme, která omezení mají trvat. Nevíme, proč jsou nezbytná. Chápu, že nouzový stav je pro ni z hlediska vládnutí velmi pohodlný, ale domnívám se, že by měla usilovat o to, aby byl co nejkratší.

Pro opozici je nouzový stav, respektive projednávání zákonů ve stavu legislativní nouze nesnadné. Nemůže přicházet s vlastními návrhy zákonů a vládní koalice většinu jejích pozměňovacích návrhů odmítá. Nepřipadáte si ve Sněmovně jako stafáž?

Ne, ale člověka to naštve, přestože pár našich pozměňovacích návrhů prošlo. Ve srovnání s množstvím vládních předloh, které jsme podpořili, jich ovšem bylo opravdu málo. Není tedy pravda, co říká premiér Andrej Babiš, že nejsme konstruktivní, právě naopak. Vláda naše návrhy sice často odmítá, po čase však s nimi přichází sama, bez naší jmenovky, samozřejmě. Výsledků jsme tedy schopní dosáhnout. O politické body se s námi ale vláda nedělí.

Když si lidé hnutí Starostové a nezávislí nebudou spojovat s nějakými výsledky, nehrozí, že si na ně u volebních uren nevzpomenou?

Jistě, což je také důvod, proč se vláda takhle chová. Ale každý, kdo se věnuje politice, musí počítat s tím, že to jednou skončí. Ať už se jedná o jednotlivce, nebo celou stranu. Politika je dynamická. Partaje, které si myslely, že tu budou vládnout napořád, jsou výrazně oslabené. Naše výhoda spočívá v tom, že můžeme vcelku dobře fungovat i mimo Sněmovnu, byť by to představovalo komplikaci. Narozdíl od ostatních stran bychom se s ní však dokázali vyrovnat.

JAN GRUBER