↗

„Když se hovoří o škrtech, tak je současně třeba vést debatu, co od státu očekáváme. Protože chceme-li, aby něco uměl, tak to musíme zaplatit,“ říká Ilona Švihlíková. Foto Archiv DR

Poslanecká sněmovna na počátku minulého týdne v prvním čtení schválila novelu zákona o státním rozpočtu, která počítá se schodkem ve výši pěti set miliard korun. Je to pro mě jako občana České republiky dobrá, nebo špatná zpráva? Pomůže naší zemi vyvést z nastupující krize způsobené pandemií koronaviru, nebo spíš může oživení ekonomiky ve střednědobém horizontu ochromit?

Země po celém světě dnes přijímají řady opatření, která je vedou k vysokým rozpočtovým schodkům. V krizových dobách není vyšší deficit něčím mimořádným, právě naopak. Nezáleží proto tolik na jeho výši, ale obsahu, respektive struktuře. Bavme se spíše o tom, jaký typ výdajů vláda plánuje, jak vnímá makroekonomický kontext a kde se domnívá, že může ekonomice pomoci. To je mnohem důležitější než se stále točit nad rozpočtovým schodkem.

Návrh zákona, tak jak jej vláda Andreje Babiše Sněmovně předložila, předpokládá snížení příjmů rozpočtu o třiašedesát miliard korun a zvýšení jeho výdajů o 137 miliard korun, o něž má být posílena vládní rozpočtová rezerva. Lze s ohledem na mimořádnou situaci souhlasit s tím, aby kabinet neupřesnil, jak hodlá tyto prostředky využít? Má dnes rychlost přednost před transparentností a parlamentní kontrolou?

Rychlost reakce je v krizi bezesporu důležitá, ale my dávno nestojíme na jejím počátku, máme téměř konec června a naše ekonomika prochází procesem postupného uvolňování, proto se domnívám, že vláda měla návrh zákona mnohem lépe zdůvodnit. Na jedné straně chápu, že si tímto způsobem chtěla ponechat širší manévrovací prostor, na straně druhé ovšem rozumím i opozici, která říká, že nemíní dát vládě na tenhle nedopracovaný materiál štempl.

Nicméně bych považovala za správné, aby kabinet Andreje Babiše představil své plány, vytyčil jednoznačný směr, jímž se při oživování ekonomiky hodlá vydat, a to nejen v těch několika měsících, které zbývají do konce tohoto roku, ale zejména v letech příštích. Nesmíme totiž zapomínat, že se blíží léto, což je doba, kdy se zpravidla již připravuje rozpočet na následující rok. Tenhle výhled ovšem v navrženém rozpočtu postrádám a není proto divu, že za to vláda ze strany opozice sklízí kritiku.

Návrh zákona o státním rozpočtu tentokrát nebude projednán podle zvláštních pravidel, ale stejným způsobem jako běžné zákony, což znamená, že poslanci tentokrát mohou skrze pozměňovací návrhy nejen přesouvat peníze uvnitř rozpočtu, ale měnit i navržený schodek. Nese s sebou zvolená procedura nějaká rizika?

Předpokládám, že ne. Na návrhu rozpočtu je v koalici shoda a vládě se navíc podařilo uzavřít dohodu s KSČM, takže se nemusí obávat, že by se materiál ve Sněmovně výrazněji proměnil. Naopak lze předpokládat, že se jí ho podaří prosadit v takové podobě, v jaké ho navrhla.

Jelikož si ministryně financí Alena Schillerová za podobu novely vysloužila kritiku nejen ze strany opozice, předložil premiér Andrej Babiš pozměňovací návrh, který rozděluje oněch sto sedmatřicet miliard korun do jednotlivých rozpočtových kapitol. O čem tato dodatečná snaha o úpravu návrhu vypovídá? A je obvyklé, aby předsedové vlády předkládali rozsáhlé pozměňovací návrhy k rozpočtům, které jejich kabinety právě schválily?

Takový postup ze stany premiéra rozhodně obvyklý není. Nenapadá mě žádný jiný podobný příklad. Babišův pozměňovací návrh čtu jako reakci na diskuse, jež se vedly v KSČM, která se zprvu k podpoře této již třetí novely zákona o státním rozpočtu stavěla zdrženlivě a požadovala rozpis jednotlivých položek, aby mohla svým voličům říct, že tohleto a támhleto pro ně vydobyla.

Oproti původnímu materiálu je ten návrh jistě drobný posun k lepšímu, ale stále mi v něm chybí makroekonomický kontext. Pokládám totiž za nutné, aby vláda jasně pojmenovala rizika, jímž země čelí, a řekla, na které oblasti a za využití jakých nástrojů se hodlá zaměřit. Babišův pozměňovací návrh nic takové neobsahuje.