Pane předsedo poslaneckého klubu ODS, opozici se během úterní mimořádné schůze Sněmovny až na jednu drobnou výjimku nepodařilo prosadit žádný z desítek načtených pozměňovacích návrhů. Znamená to, že opoziční poslanci jsou v době nouzového stavu, respektive stavu legislativní nouze jen do počtu?

Věřím, že jen do počtu nejsme. Myslím, že čas ukáže, že naše pozměňovací návrhy, které vládní většina politického hnutí ANO, ČSSD a KSČM odmítla, byly dobré a potřebné. A že se k nim jak vláda, tak Sněmovna vrátí.

Včera totiž nad zdravým selským rozumem zvítězila politická prestiž, stranická disciplína a věrnost koaliční smlouvě. Přestože se nám naše pozměňovací návrhy prosadit nepodařilo, tak jsme podpořili všechny vládní předlohy. Opozice — na rozdíl od koalice — ukázala, že je otevřená spolupráci. Věřím však, že se to časem změní.

Zástupci opozičních stran si během úterní schůze Sněmovny stýskali, že vláda s nimi připravované kroky dostatečně nekonzultuje. Lze ji to s ohledem na situaci, v níž se nacházíme, vyčítat? Může si dovolit „ztrácet čas“ debatami na dalších úrovních a pozdržovat tak schvalování jednotlivých opatření?

Jedna věc je debatovat a případně domlouvat politické kompromisy, ale druhá věc je, že není normální, aby vláda o připravovaných opatřeních jednala mnohem déle než my ve Sněmovně. My jsme neměli prakticky žádný čas na jejich prostudování.

Z průběhu schůze je zřejmé, že nejlépe se všechny strany připravily na projednání ošetřovného. Tenhle tisk jsme obdrželi relativně včas, mohli jsme ho prodiskutovat a napsat legislativně správně pozměňovací návrhy. Že později neprošly, je teď vedlejší.

Ale ostatní návrhy nám vláda postoupila hrozně pozdě. Byla tam jediná výjimka. Vím, že ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga zavolal jak našemu předsedovi Petrovi Fialovi, tak našemu expertovi na školství Martinu Baxovi a informoval je o tom, co bude navrhovat. Určitě to nezabralo hodiny času a uvnitř stany jsme to ocenili, byť jsme na určité části zákona měli rozdílný pohled.

Když říkáte, že jste si návrhy zákonů museli prostudovat ze dne na den a neměli čas připravit rozsáhlejší pozměňovací návrhy, znamená to, že vás jako opozici kabinet Andreje Babiš fakticky vyřadil ze hry?

Myslím, že ano. Kdyby se Sněmovna sešla o dva dny později, tak by se nic zásadního nestalo. Získali bychom více prostoru na politická jednání s představiteli vládních stran a neměli bychom oprávněný pocit, že všechna ta slova o nezbytnosti spolupráce, nebyla určená nám, ale voličům, neboť v úterý o ni koalice neměla vůbec zájem. Doufám, že situace, kdy nám vláda v noci pošle tisky s tím, abychom je druhý den schválili, se už nebude opakovat.

Nejvíce pozměňovacích návrhů se sešlo k novele zákona, která rozšiřovala a prodlužovala čerpání ošetřovného po celou dobu trvání mimořádných opatření. Váš stranický kolega Jan Bauer navrhoval, aby se zvýšilo z dnešních šedesáti procent redukovaného denního vyměřovacího základu na osmdesát procent. A váš předseda Petr Fiala říkal, že „stát nesmí nechat lidi bez pomoci“. Navrhovali jste velkorysejší opatření, než vláda přijala. Kde se v ODS vzala tahle sociální citlivost?

Pominu útočný osten té otázky. Jsem přesvědčen, že solidarita je pravicové téma — na rozdíl od socialismu — a sociální politika tvoří pevnou součást programu moderní pravicové strany. Nálepka asociální strany, kterou máme, je nezasloužená. Musíme proto uvnitř ODS přemýšlet, jak se jí zbavit.

Pokud jde o ošetřovné: Máme co dočinění s mimořádnou okolností. Stát — podotýkám, že správně — rozhodl o uzavření škol a rodiče se nyní musí starat o své děti. Nikdo neví, jak dlouho to bude trvat, zřejmě týdny. V takovém případě si s klasickým ošetřovným nevystačí.

Výpadek čtyřiceti procent příjmů po dobu devíti dnů se většinou zvládnout dá. Pokud se má ale jednat o dlouhé týdny, tak to mnohým rodinám může způsobit značné problémy. Myslím, že je to zcela evidentní. A nerozumím tomu, proč ČSSD na tento návrh nepřistoupila.

Prakticky totožné návrhy jako Jan Bauer předložil také lidovecký předseda Marian Jurečka a předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Jaký smysl dává takový postup? Nešlo jen o lacinou exhibici s cílem ukázat se v lepším světle občanům?

My jsme na koordinaci v podmínkách stavu legislativní nouze neměli vůbec žádný čas. Nevěděli jsme, s čím naši kolegové z jiných stran přijdou. Nejde tedy o naši neschopnost se dohodnout nebo touhu se zviditelnit.

Znamená to, že jste se poučili ze způsobů, kterými se vlády vedené občanskými demokraty pokoušely zvládnout dopady ekonomické krize? Že již nejste přesvědčeni, že v těžkých časech je třeba škrtat sociální dávky, ale naopak pomoci ekonomice skrze udržení kupní síly domácností?

Tohle srovnání kulhá. Dnešní krize přišla mnohem rychleji, její dopady se projevují takřka okamžitě, lidem se ze dne na den zastavily příjmy. Během hospodářské krize se situace vyvíjela o poznání pomaleji, nepadala celá odvětví, jako to vidíme nyní na příkladu ubytování, pohostinství a mnohých dalších služeb.

Obecně platí, že je třeba pomáhat těm, kteří si pomoc zaslouží. Nechceme snižovat objem sociální dávek, ale lépe jej zacílit na ty skutečně potřebné, kteří někdy od státu dostávají méně, než by měli. Je třeba zpřísnit majetkové testy, aby dávky neputovaly i těm, kteří je ve skutečnosti vůbec nepotřebují.

Testování navíc může přispět ke zvýšení důvěry veřejnosti v dávkový systém. Pokud budou všichni věřit, že rozdělování peněz probíhá transparentně a spravedlivě, tak se oslabí hlasy volající po zrušení sociální pomoci ze strany státu.

Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek nedávno na Facebook napsal, že „po šesti tučných letech kapitalizace zisků přichází doba socializace ztrát. Ideologie stranou. Ač duší pravičák, vůbec bych se nebránil tomu, aby nejvíce přispěli ti, kteří v posledních letech nejvíce zbohatli, tedy PPF, Agrofert, CPI a EPH“. Souhlasíte s ním? Měli by dopady krize na svých bedrech nést ty největší společnosti?

Úplně tomu vyjádření nerozumím, nicméně jsem přesvědčen, že finanční pomoc státu má mířit především k malým podnikům, nikoliv těm velkým, ty mají být naopak bedlivě kontrolovány. Velké a úspěšné firmy dotace nepotřebují, jde o zbytečně vyhozené peníze, které by přitom bylo možné využít mnohem rozumněji.

Zeptám se jinak: Souhlasil byste s růstem daňové progrese, zvýšením daně z dividend nebo posílením doposud nízkého zdanění majetku na úkor vysokého zdanění práce?

Nepokládám to za vhodný nápad. Například výnos daně z příjmu právnických osob je zhruba třikrát menší než u daně z přidané hodnoty, ale chápu, že to na první poslech zní lákavě. V nynější situaci považuji za klíčové udržet co největší počet pracovních míst, nikoliv zvyšovat daně. Růst daní by totiž mohl některá pracovní místa zlikvidovat. A pokud se mají sazby daní pohnout, tak jedině směrem dolu.

Jaká opatření na podporu zaměstnavatelů, zaměstnanců, ale i celé ekonomiky by vláda vedle těch, s nimiž již přišla, měla v dalších dnech přijmout? Zapomněl kabinet Andreje Babiše na něco podstatného?

Vláda se zcela opomněla zabývat otázkou příjmů živnostníků. Je správně, že jsme vyřešili ošetřovné, byť ne tak, jak jsme to chtěli my. Je správně, že za lidi v karanténě bude prvních čtrnáct dnů nemocenské platit nikoliv zaměstnavatel ale stát.

Je správně, že kabinet přišel s kurzarbeitem. Ale živnostníci ze dne na den přišli o veškeré příjmy. Proto jsme již minulý týden navrhli, aby jim stát poslal jednorázovou pomoc ve výši třiceti tisíc korun.

Za problematické považuji i to, že pomoc ze strany vlády prozatím směřuje především k velkým společnostem. Menší firmy nepotřebují záruky za bankovní úvěry.

Kabinet doposud neulevil ostatním podnikům, které sice nejsou zavřené, ale potýkají se s pozdním — pokud vůbec — placením faktur. Očekával bych proto, že jim stát na několik příštích měsíců umožní odložit platby sociálního a zdravotního pojištění, ať mají alespoň na čisté mzdy. Státní kasa může chvíli počkat.

Neodhalila krize způsobená koronavirem, že je náš sociální systém příliš slabý a člověk může velice rychle sklouznout do obtížně řešitelné situace?

Myslím, že ne. Spíš se potvrzuje to, co říkáme dlouhodobě: nejzranitelnější skupinou jsou živnostníci. Ač od levicových stran často slýcháme, že platí malé pojištění, jde o lidi, kteří nemají žádné jistoty a nesou velké riziko. U ostatních sociálních skupin větší problémy nespatřuji, neboť opatření ze strany vlády přicházejí vesměs včas. A v obecnosti náš systém považuji za odolný.

A co třeba samoživitelky?

Problémem je, že u nás existují jak skutečné samoživitelky, které zaslouží velký obdiv, tak ty, jež se jako samoživitelky pouze tváří, což ale stát neumí rozlišit.

Jak z vašich zkušeností z působení ve sněmovním rozpočtovém a hospodářském výboru hodnotíte výhledy zdejší ekonomiky? Ustojí krizi, nebo se máme připravit na další recesi, propouštění, růst nezaměstnanosti, propad tisíců lidí do chudoby, případně bezdomovectví?

To nikdo neumí odhadnout, neboť není zřejmé, jak dlouho zůstanou mimořádná opatření v platnosti. Nikdo neví, kdy se například vzpamatuje cestovní ruch. Kdy budou lidé smět cestovat a zda budou vůbec ochotní cestovat. Nelze predikovat, jak hluboko se toto odvětví propadne a kolik pracovních míst zanikne. Bezesporu však nezaměstnanost vzroste. Proto musíme činit takové kroky, aby ztráta pracovních míst byla co nejmenší. Pokud se nám to podaří, tak naše ekonomika krizi zvládne.

JAN GRUBER