Paní předsedkyně TOP 09, než se vrhneme do domácí politiky, zastavme se na chvíli v Maďarsku, kde v pondělí Parlament schválil zákon, jenž dává kabinetu Viktora Orbána pravomoc vládnout po neomezenou dobu pomocí dekretů. Co tomu říkáte? A jak by měla reagovat Evropská unie?

Jde o krok k totalitnímu vládnutí Viktora Orbána, který sprostě využil současné situace pandemie koronaviru, za nějž by měl být ze strany Evropské komise velmi tvrdě a rychle sankcionován. Jeho postup se neslučuje s hodnotami, na kterých Evropská unie stojí, a pošlapává demokracii ve své zemi. Česká republika by se z vývoje v Maďarsku měla poučit. Všichni bychom měli být obezřetní, protože podobné choutky nemá jen Viktor Orbán. A jelikož jsme jako TOP 09 členy stejné evropské frakce jako Fidesz, tak otevřu diskusi nad tím, zda by neměl být vyloučen.

Premiér Andrej Babiš během poslední sněmovní schůze říkal, že jeho vláda za žádných okolností nehodlá nouzový stav, respektive stav legislativní nouze zneužívat k posilování vlastní moci. Znamená to, že se u nás omezování parlamentní demokracie obávat nemusíme?

Andrej Babiš byl opakovaně přistižen při lži v jiných záležitostech, jeho slova proto beru s velmi velkou rezervou, protože často něco jiného říká a něco jiného následně činí. Svědky jsme toho ostatně byli v úterý, kdy se objevila informace, že ministr obrany Lubomír Metnar připravil materiál, v němž navrhl posílit roli vlády a jejího předsedy ve stavu krize na úkor Parlamentu. Premiér tvrdil, že o věci nic nevěděl, ačkoli se diskutovala na jednání Bezpečnostní rady státu, kterou vede a na němž prokazatelně byl.

Myslím, že jde o pokusný balónek, kterým Andrej Babiš testuje ostražitost společnosti i opozice. Je proto nezbytné, abychom bedlivě sledovali, co vláda dělá, upozorňovali na to a nenechali potenciálně nebezpečné záměry dojít do fáze realizace. Doposud se to daří. Z legislativního procesu byl například stažen návrh zákona o evidenci skutečných majitelů.

Debata o možnostech zastoupení Parlamentu, respektive vlády v časech krize se vede patnáct let a návrhy řešení, o nichž se diskutovalo, nebyly zásadně odlišné od těch, se kterými tento týden přišlo ministerstvo obrany. Je dnešní povyk na místě?

Klíčově je načasování. O těchto a podobných návrzích se máme bavit v klidnějších dobách, nikoliv během nouzového stavu. Nic nebrání tomu, aby debata několik měsíců počkala, než se vše vrátí do běžných kolejí. Právě na to bychom se měli soustředit především.

Poslanecká sněmovna by se na své nadcházející schůzi měla kromě jiného zabývat také návrhem na prodloužení nouzového stavu. Podpoříte jej?

Těžko říct, neboť v tuhle chvíli ještě neznáme detaily žádosti (pozn. red.: rozhovor se uskutečnil ve středu dopoledne). Nevíme na jak dlouho a za jakých podmínek bude vláda chtít nouzový stav prodloužit. Nemíníme ji dát bianco šek, naopak budeme požadovat odpovědi na celou řadu otázek.

Chceme znát scénáře vývoje pandemie, s nimiž kabinet pracuje, a vědět, za jakých podmínek stávající restrikce uvolní, nebo naopak zpřísní. Nikdo totiž nemůže po lidech chtít, aby jednotlivá omezení dlouhodobě tolerovali, aniž by se jim dostalo jakýchkoliv informací o jejich trvání.

Žádné bližší informace jste neobdrželi ani při jednání s premiérem a dalšími členy kabinetu?

Ač jsme opakovaně kladli řadu otázek, tak jsme se nic nedozvěděli. Premiér a ministři na ně nebyli ochotni, možná ani schopni odpovědět.

Prodloužení nouzového stavu se tedy nebráníte?

Ne, ale budeme si klást podmínky, například již zmíněné informace o scénářích. Dále budeme ochotni podpořit prodloužení nouzového stavu maximálně o čtrnáct dní. Nevidíme totiž důvod, proč by to nemělo stačit. Nic nebrání tomu, abychom se v případě potřeby sešli znovu. Prokázali jsme, že Sněmovna je i v omezeném režimu zcela funkční.

Zároveň budeme požadovat vysvětlení, proč kabinet opatření související s nouzovým stavem nadále nevyhlašuje podle krizového zákona, ale podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Chápeme to jako účelovou změnu, jež je motivována tím, aby firmy a živnostníci neměli nárok na krytí škod, která jim mimořádná opatření způsobila.

Mohla by si státní kasa dovolit hradit ztráty všem poškozeným ekonomickým subjektům?

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček a ministryně financí Alena Schillerová demagogicky říkají, že nelze krýt ztráty ve formě zisku, což po nich vůbec nikdo nechce. To by skutečně bylo ekonomicky velmi nákladné, ne-li nemožné, i když některé země se touto cestou vydaly. My voláme po pomoci na krytí fixních nákladů, například nájmů uzavřených provozoven, abychom jim umožnili ekonomicky přežít, aby nezbankrotovaly. Vládní opatření bohužel tuhle oblast vůbec neřeší.

Předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura mi minulý týden říkal, že posledně neměli poslanci prakticky žádný čas na prostudování jednotlivých zákonů a přípravu pozměňovacích návrhů. Bude se taková situace opakovat i tentokrát, nebo už máte představu, co všechno se vám objeví na stole?

Zřejmě bude, myslím, že je to záměrem vlády. Navíc se pohybujeme v informačním chaosu, což vládě také dlouhodobě vyčítáme. Dozvídáme se kusé informace, musíme je chytat z éteru, lovit z rozhovorů a tiskových konferencí, aby přijatá opatření nakonec vypadala zcela jinak, než jak je daný člen vlády avizoval.

Stačí se podívat, jak se vyvíjela situace s pomocí osobám samostatně výdělečně činným. Nejdříve se ministryně financí nechala slyšet, že půjde o patnáct tisíc korun měsíčně. Nyní je z toho jednorázový příspěvek ve výši pětadvaceti tisíc korun, na který navíc spousta živnostníků nedosáhne.

Každý den mi píšou desítky, občas i stovky lidí a ptají se, na jakou pomoc mají nárok. Opakují, že se v tom vůbec nevyznají. My se v tom také už nevyznáme. Těžko jim můžeme radit, protože jsme v podobné situaci jako oni, a to mě štve. Vláda hazarduje s důvěrou našich občanů. Nechává je v nejistotě. A oni se obávají, že je hodí přes palubu.

Jisté je, že na stole vám přistane zákon o kompenzačním bonusu, který se týká zmíněné jednorázové podpory ve výši pětadvaceti tisíc korun pro živnostníky. Zvednete pro něj ruku?

Jak už jsem řekla, vedle přímé pomoci požadujeme, aby stát firmám a podnikatelům, kteří museli z nařízení vlády zavřít, současně pokryl i fixní náklady. Na to těch pětadvacet tisíc zdaleka nevystačí. Jde nám o cílenější a konkrétnější přístup, jenž více odpovídá potřebám jednotlivých živnostníků a pomůže jim udržet se nad vodou. Podle informací z pražské hospodářské komory totiž již dnes čtvrtina provozovatelů restaurací a hospod ví, že je nebude schopná znovu otevřít a zkrachuje. A situace se každým dnem rapidně zhoršuje.

Neodhalila dnešní krize, že v České republice je spousta fiktivních živnostníků, lidí pracujících na švarcsystém, kteří se právě z toho důvodu ocitají v potížích?

Krizi je vždy možné využít jako příležitost ke změnám. Věřím, že i tahle nás přiměje k tomu, abychom se důsledně zabývali naším pracovním právem, jež je v mnoho ohledech příliš sešněrované, přísné a ochranářské, což se vposledku obrací proti zaměstnancům, které má bránit. Ti jsou často dohnáni k práci na švarcystém, nebo dohody o provedení práce a provedení pracovní činnosti, neboť jejich zaměstnavatel není schopen dostát všem povinnostem, jež mu zákoník práce ukládá.

Stejně jako u ošetřovného jsou vaše návrhy na pomoc podnikatelům o poznání štědřejší než ty vládní. Musím přiznat, že tomu vůbec nerozumím. Vždy během ekonomické krize TOP 09 škrtala, kde jen mohla. Co se od té doby změnilo? Prozřeli jste?

Ano, škrtalo se, kde se dalo. To je podstatný rozdíl oproti současné vládě, která odmítá škrtnout i takovou zbytečnost jako slevy na jízdném. Která se neodhodlala šetřit na místech, kde to lze, například na provozních výdajích států. Každým rokem přibývají další a další státní zaměstnanci, přestože spousta agend může být zdigitalizována. Zkrátka, kabinet místo úspor navyšuje státní dluh.

V případě ošetřovného byl přístup ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové, která říkala, že si vyhodnotí, kolik lidí se propadlo do hmotné nouze, a teprve poté se bude bavit o jeho zvýšení, cynický. Nechat někoho padnout na úplné dno ale nedává smysl, mnozí budou nuceni sáhnout po rychlých půjčkách, což jim — i celé společnosti — způsobí další problémy.

Trochu jste mi utekla...

Myslím, že ne. My jsme tehdy šetřili, třeba na státním aparátu. A s tím tato vláda ještě nezačala. Šetří leda fiktivně.

Jaká opatření by vláda ještě měla přijmout, aby zmírnila sociální a ekonomické dopady epidemie koronaviru a souvisejících mimořádných opatření? A co navrhuje TOP 09?

Spoustu věcí, které jsme navrhovali, vláda nakonec v nějaké podobě schválila. Problémem je jejich pomalá realizace a v některých případech i nastavení. Například půjčky z programu COVID II, nemohou čerpat podnikatelé z Prahy, protože jde o peníze z evropských fondů. Vláda de facto hází přes palubu všechny pražské živnostníky. Je to k neuvěření. Budeme proto požadovat, aby kabinet opatření přepracoval.

Dále hodláme usilovat o navýšení ošetřovného na osmdesát procent redukovaného denního vyměřovacího základu, neboť nechceme čekat, až lidé skončí na dávkách. Přišli jsme rovněž s návrhem na odložení odvodů daně z přidané hodnoty za prokazatelně nezaplacené faktury nebo s odkladem plateb za energie na tři měsíce a následné rozložení splátek v horizontu jednoho roku.

Ještě poslední téma: Ministr vnitra Jan Hamáček nahradil ve vedení  Ústředního krizového štábu náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymulu. Ten nově povede tým COVID-19. Jak této změně rozumíte? Co k ní podle vás premiéra přimělo?

Štáb měl být aktivován o poznání dříve tak, jak to předpokládal tehdy platný status. Premiér Andrej Babiš si ale chtěl všechno odehrát sám, být v krizové situaci tím, kdo je nejvíce vidět. Změnu ve vedení štábu proto lze číst dvojím způsobem. Buď si předseda vlády uvědomil, že vývoj pandemie nebude pozitivní a potřebuje na někoho hodit odpovědnost, nebo zjistil, že ministr vnitra Jan Hamáček je zkrátka schopnější než Roman Prymula.

JAN GRUBER