„Částkou patnácti tisíc korun měsíčně podpoříme osoby samostatně výdělečně činné, které de facto zavřely provozovny, nebo jsme jim znemožnili podnikání kvůli opatřením proti šíření koronaviru,“ slíbila předminulý týden ministryně financí Alena Schillerová. O několik dní později ovšem kabinetu Andreje Babiše předložila návrh zákona, který počítá s výplatou pouze jednorázového příspěvku, a to ve výši pětadvaceti tisíc korun.

Ministryně se přesto kasala: „Jsou to peníze napumpované do hybné síly naší ekonomiky, které pomohou udržet základní infrastrukturu služeb, jak jsme na ni zvyklí. Dostaneme je k podnikatelům rychle a jednoduše. V kombinaci s rozšířeným ošetřovným a prázdninami na sociálním a zdravotním podáváme živnostníkům záchranný kruh, který jim pomůže překlenout nejtěžší období,“ prohlásila po jednání vlády, která návrh jednomyslně schválila.

Záhy se ukázalo, že věc má řadu háčků. Na pomoc státu nedosáhnou zdaleka všichni živnostníci, řadu z nich vylučují různá omezení. Namátkou: podmínka desetiprocentního poklesu příjmů nevypovídá zhola nic o zisku, kterou podnikání reálně přineslo, nebere v potaz inflaci a rostoucí ceny energií nebo nájmů, jež se promítají do konečné ceny služeb a zboží. A na podporu nemají mít nárok ti, kteří svou činnost v důsledku ztráty obživy přerušili a přihlásili se na úřadech práce o podporu v nezaměstnanosti.

Opozice ani média nešetřila kritikou. A záhy se přesně ve svém stylu, když vycítil, že by mohlo být osobně výhodné se od nepodarku odtáhnout, do své ministryně pustil i premiér Babiš: „Pětadvacítka se moc nepovedla. Je to moc složité. Budeme to ještě upravovat,“ prohlásil s tím, že lidé nemají být zatěžování zbytečnou byrokracií. A s nápady, jak návrh, pro který jen o několik málo dnů dříve hlasovali, vylepšit, přispěchali i sociální demokraté.

Schillerová proto obratem slíbila celou věc přepracovat, respektive připravit pro některého z poslanců pozměňovací návrh, jenž většinu stávajících bariér odstraní. Bude-li skutečně předložen a následně schválen, dostanou oněch pětadvaceti tisíc všichni podnikatelé, kteří svou činnost vykonávají jako hlavní a nepobírají podporu v nezaměstnanosti, případně dávky pomoci v hmotné nouzi.

Ministryni financí se samozřejmě lze vysmívat, že nebyla s to zákon vypracovat správně již na první pokus, byť na jeho přípravu neměla mnoho času. Kritiku si však zaslouží především za zbytečný zmatek, který svým počínáním způsobila. Jenomže unáhlenost není jen a pouze její chybou, kvapně a bez většího rozmyslu jedná celá vláda. Stačí si vzpomenout na chaotické změny, které provázely vytyčení otevírací doby v obchodech a lékárnách pro důchodce.

Galimatyáš do veřejného prostoru vnesly i proměny parametrů vládního programu Antivirus, který původně počítal s pěti režimy podpory firem, aby nakonec setrval jen u dvou. A kapitolou samou pro sebe jsou výroky premiéra Babiše a bývalého předsedy Ústředního krizového štábu Romana Prymula, kteří bez jakékoliv opory v realitě mudrují o metrových odstupech mezi žáky ve školách nebo o uzavření hranic po několik následujících let.

Situace, kdy jedna tisková konference střídá druhou, éterem se jaksi samovolně šíří kusé informace a ministři představují záměry, které druhý den korigují, aby výsledná rozhodnutí vypadala zcela jinak, než byla původně prezentována, nevzbuzuje příliš důvěry, že ve Strakovce mají všechno pevně v rukou. Při sledování počínání vládního kabinetu si proto nelze nevzpomenout na starší Babišův volební billboard, který hlásal: „Jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla“.