Nikdo nemůže vládě vyčítat, že by něco kazila schválně. Vždyť chytá hned několik zajíců najednou. Problémy sociálních ústavů však jen tak přejít nelze.

Když bylo málo roušek pro vitální smrtelníky, zachránili jsme to svépomocí. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch sice koncem ledna tvrdil, že je všeho dost, leč nebylo. Nastoupila domácí výroba, oblékli jsme šály i šátky. Jakmile jsme svůj osud drželi ve vlastních rukou, aspoň nám došlo, že to není žádná legrace.

Teď však sklapla krutá past. Když se rozšíří koronavirus v domovech pro seniory, jako jsou ty na Havlíčkobrodsku nebo v Litoměřicích, kde je situace nejdramatičtější, stáváme se diváky ruské rulety. Přitom personál dělá, co může, aby obyvatele ochránil. Na některých místech už ani neopouští svá pracoviště a dobrovolně si ukládá karanténu se svými klienty.

Hejtman Josef Bernard zase ponoukl příbuzné, aby si stařečky a stařenky z ústavů na Plzeňsku vzali pokud možno k sobě. Podobný postup doporučil i náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. V promořené Březnici požádali o pomoc armádu. Marně, prý nemá kapacity. Hasiči byli vstřícnější a v areálu již rozbili stan. Pozdě ale bycha honiti, když selhala prevence.

Šéfka zdravotnických odborů Dagmar Žitníková v neděli v České televizi u Václava Moravce jako na viníka ukázala na ministra Vojtěcha. Jeho resort před více než čtrnácti dny zabránil nákupům ochranných pomůcek jinými poskytovateli péče, než je ministerstvo zdravotnictví.

V domovech pro seniory tak museli zapomenout na respirátory a uchýlit se k improvizaci. Zato z Prahy dostali cenné rady, například jak dodržovat hygienu a správně měřit teplotu.

Viceprezidentka Asociace poskytovatelů sociální služeb a ředitelka Domova pro seniory U Biřičky v Hradci Králové Daniela Lusková se minulý týden ohradila ještě emotivněji a vyzvala ministry, aby ze sociálních pracovníků nedělali „blbečky“. Dobrá vůle nestačí, ke zvládnutí krize je nutné i manažerské řízení — a na to se lidé v terénu moc spoléhat nemohou.

Vojtěch v úterý na tiskové konferenci v reakci na dotaz ohledně odpovědnosti státu za zajištění ochranných pomůcek v domovech seniorů podotkl, že ze zákona padá povinnost provádět protiepidemiologická opatření na provozovatele domovů. Působí to dost alibisticky, byť je pravda, že v řadě ohledů zaspaly i mnohé kraje, jež jsou zřizovateli většiny sociálních ústavů.

Není také divu, že už proběhla i přestřelka mezi ministry Hamáčkem, Maláčovou a Vojtěchem. Resorty vnitra a sociálních věcí dávají najevo, že přešlapy nečiní ony, nýbrž zdravotnictví. Přesto platí zásada „spolu chyceni, spolu pověšeni“. Až budou voliči hodnotit, jak se s epidemiologickou tsunami zatočilo, budou hledět na Babišův tým jako na celek.

Možná i proto v pondělí kabinet v hodině dvanácté do čela krizového štábu povolal Jana Hamáčka, který zatím — byť na rozdíl od premiéra není manažer a byť jej Babiš nedávno nařkl, že se neumí živit ničím jiným než politikou — ve Strakovce působí nejpečlivěji a nejdůsledněji.

Romanu Prymulovi, jenž je Vojtěchovým podřízeným a coby státní úředník nenese politickou odpovědnost, byla svěřena expertní agenda a Hamáček se může věnovat organizování nezbytných opatření. Snad postaví do latě i ty úřady, v nichž dosud nebyla nouze o chaos.

První úkol je nabíledni. Všichni víme, že Covid-19 je nejrizikovější pro dříve narozené. Pokud se domovy pro seniory nepodaří z pastí proměnit v oázy relativního bezpečí, může vláda místo respirátorů nakupovat věnce. Je nejvyšší čas černé scénáře eliminovat.