Krize jako vždy nejhůř dopadá na ty nejzranitelnější. Potřebují naši pomoc
Magdaléna ŠipkaAutorka řeší otázky, které si kladou mnozí aktivisté za sociální spravedlnost v čase karantény. Jak pomáhat těm nejzranitelnějším? A jak se účinně organizovat na dálku?
Zhruba před měsícem jsem vedla skupinu předškolních dětí na hřiště a malá holčička v růžové čepici se do mě vysmrkala. Sama neměla volné dlaně, a tak zcela přirozeně použila moji velkou ruku místo kapesníku. V prostředí dětské skupiny, kde všichni sdílejí hračky, polštáře, kde dětem otevírám svačiny a utírám obličeje, mi jedno vysmrkání do ruky nepřišlo jako něco za hranou.
Když jsem příští týden dostala lehkou rýmu, automaticky jsem zůstala doma. V dětském kolektivu, mezi tříletými špunty, kteří se po sobě válejí, se šíří infekční nemoci neuvěřitelně rychle. Vzhledem ke koronaviru, který byl v tom týdnu potvrzený i v českých zemích, jsem moc ráda, že jsem nešla do práce ani s něčím, co bylo nejspíš jen lehké nachlazení.