Sociálním sítím v posledních dnech kraluje hashtag #SpolecneToZvladneme. Samozřejmost, s níž lidé vkládají svou energii a čas do dobrovolnických aktivit, představuje nejpozitivnější rozměr současné situace.

Zatímco pandemií zaskočený stát nezvládá dodat dostatek pomůcek dokonce ani zdravotníkům, za šicí stroje usedly ženy i muži z veškerých vrstev společnosti. Přinášíme přehled dobrovolnických aktivit zorganizovaných českými menšinami.

1. Romové: Šila jsem dětem kroje, co bych teď nešila roušky

Web HateFree upozornil na nasazení Renaty Fečové a Kláry Pulové, dvojice Romek z Tanvaldu, které za pouhý týden ušily více než tisíc roušek. Ty distribuují do domova seniorů či rodinám, které je kontaktují přes Facebook.

„Dnes jsem vezla jedné rodině třicet roušek až do Jablonce, osmnáct kilometrů od svého bydliště. Dobrovolnickou činnost dělám řadu let pro organizaci Roma Tanvald. Učila jsem děti tancovat, šila jsem jim kroje, tak co bych teď nešila roušky,“ říká k tomu Fečová.

Šijí ale Romové napříč republikou, často v prostorech komunitních center, kde teď nemohou organizovat volnočasové aktivity ani kulturní akce. „Nejdřív se sem chodily maminky učit šít samy. To pak kvůli vyhlášení karantény nebylo možné. Tak jsme dali dohromady smíšený tým — dvou Romek a jedné naší zaměstnankyně z majority. (…) Telefonují jim lidi a nahlásí si počet roušek. Ony je našijí, a pak si pro něj přijde vždy jeden člen rodiny,“ popsal pro server Romea Kumar Vishwanathan z ostravského komunitního centra Vzájemné soužití.

2. Arabové: Máme pocit, že sem patříme

„Žijeme tu dlouho, pracujeme tu, máme pocit, že sem patříte. Takže pokud je situace krizová, musíme něco udělat,“ vysvětluje Ammar Yaghi, co jej ponouklo k zorganizování celé škály dobrovolnických činností. Na základě jeho iniciativy členové teplické arabské komunity šijí a rozdávají roušky. Díky finanční sbírce nakupují občerstvení pro zdravotníky a policisty nebo nabízejí seniorům pomoc s nákupy.

„Byli překvapení. Někteří bohužel neměli nic, jen kapesník nebo složený toaletní papír přes pusu přelepený izolepou. Děkovali nám, někteří si brali roušky i pro své rodiny. Potom nám přišlo poděkovat i několik lidí, kteří roušku měli,“ podělila se o zkušenost s rozdáváním roušek Eman Ghalebová pro server HateFree.

S nadšenými reakcemi má zkušenost i Yaghi. „Někteří lidé nám přinesli i látku, abychom mohli v šití pokračovat. My to ale neděláme proto, aby nám děkovali, děláme to proto, že je to potřeba,“ říká s tím, že Facebook nikdy nesledoval.

Ač i na Facebooku reagovali lidé většinou pozitivně, bez reakce „nošením muslimského šátku vyjadřují podporu hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod“ se příspěvek, v němž byla označená Eman Ghalebová, bohužel neobešel. I tak je to nicméně po mnoha letech poprvé, kdy se příslušníci české arabské minority setkávají s převážně příznivými reakcemi.

3. Vietnamci: Pomoc naší zemi

Nejvíce pozornosti přitáhla iniciativa Vietnamci pomáhají, do níž se zapojily tisíce dobrovolníků z řad českých Vietnamců. Večerky označené srdíčkem nabízejí zdravotníkům občerstvení zdarma, jiné zákazníkům bezplatně poskytují rukavice a roušky.

Stovky Vietnamců šijí roušky pro domovy důchodců, nemocnice, hasiče či policisty, na jejichž výrobu shromažďují peníze na transparentním účtu. Ústecká vietnamská komunita se dokonce skládá na plicní ventilátor pro ústeckou nemocnici v hodnotě 140 tisíc korun.

„Českou republiku považujeme za svůj druhý domov a je pro nás samozřejmostí pomoct tam, kde je třeba. Nevnímáme to jako pomoc České republice, ale jako pomoc své zemi," uvedla ke sbírce na plicní ventilátor paní Thuy Duong na Facebooku. Někteří z dobrovolníků ale upozornili, že si od nich někteří Češi drželi v počátku pandemie odstup, protože koronavirus se do světa rozšířil z Asie. Nebo že se jim za nošení roušek z počátku posmívali.

„Začátkem února na mě skupina dětí kolem osmi až deseti let pokřikovala 'Koronavirus!' (..) Během února se šel můj známý ostříhat ke kadeřnicím v Holešovicích, v kadeřnictví, kde se stříhá na počkání a kde v čekárně nebyla ani noha, ale odmítli ho s tím, že na celý den mají objednáno,“ popsal zkušenosti s nošením roušky před tím, než se stala povinnou, Minh Mai, zakladatel iniciativy Viet-Up pro server Aktuálně.

4. Kurdové: Vděk servírovaný v tortille

Ulevit přetíženým zdravotníkům se rozhodli i zástupci kurdské menšiny. Pro nemocnici v Lounech šijí Kurdové roušky, zdravotníci napříč republikou dostávají v kurdských občerstveních zadarmo kebab, saláty či pití. Provozovatelé fast foodů své občerstvení mnohdy vozí přímo do nemocnice.

„V této těžké chvíli je pro nás důležité projevit vděk záchranářům, zdravotníkům, policistům, hasičům. Vážíme si jejich práce. Podpořili jsme tím město, ve kterém žijeme,“ říká Ghandi Haj, jehož bruntálský Istanbul Kebab věnoval zdravotníkům, policistům a hasičům sto tortil s kebabem.

5. Uprchlíci: Migranti fakt šijí roušky

Do hromadného šití roušek se zapojují i obyvatelé českých uprchlických táborů. Uprchlíci šijí roušky v pobytových střediscích Zastávka u Brna, Kostelec nad Orlicí nebo Bělá-Jezová, kde se ušilo již přes dva tisíce roušek. Roušky našité v Kostelci nad Orlicí byly věnovány seniorům z Centra denní péče Domovinka, v Bělé-Jezové byly předány starostovi. Šijí i zaměstnanci.

Zatímco někteří na Facebooku uprchlíkům děkují, jiní příspěvky o ušitých rouškách komentují slovy „To fakt jako šijí roušky migranti?“ Zvykněte si.

6. Ženy v azylovém domě: K šití si pouštějí rádio

„Většina z nich má zkušenost se životem ve stanu, venku. Řekly mi, že si nedokážou představit, jak by v této situaci venku fungovaly,“ popisuje Irena Burmeková z organizace Naděje, co třináct klientek azylového domu pro ženy ve Vršovicích přimělo vrhnout se do šití roušek pro ostatní lidi bez domova. Roušky jsou distribuovány klientům azylového domu, terénních programů, denních center a samozřejmě i zaměstnancům organizace.

V denních centrech U Bulhara a v Bolzanově ulici mají vzniknout boxy na použité roušky, které organizace následně vypere, vydesinfikuje a připraví k dalšímu použití. „K šití si pouštějí rádio, z místnosti slyším i smích, zdá se, že i díky šití zvládají situaci v klidu,“ říká Burmeková.

 

Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.