↗

Dobrovolnice v Biloxi v Mississippi připravují potravinové balíčky pro seniory. Foto John Fitzhugh

Neoliberalismus se nám hroutí před očima. Vlády, které seč mohly, osekávaly stát, krátily daně, demontovaly a privatizovaly veřejné služby, najednou zjišťují, že dosavadní fetiš jménem trh nás za krize nespasí. Neoliberální teorie neprošla zatěžkávací zkouškou a téměř všude se od ní upouští. Za časů pandemie nikdo nechce být neoliberálem.

Popsaný vývoj je ještě mnohem poutavější, než jak se na první pohled jeví. Moc se totiž nepřesunula pouze ze soukromých rukou do státních, nýbrž úplně jinam: k občinám. Po celém světě komunity zaskakují za selhávající vlády.

Tak se v obrovské míře zmobilizovali mladí Indové, aby zajistili pomoc lidem, kteří žijí z ruky do úst a jejichž příjmy náhle zcela vyschly. Když byl v čínském Wu-chanu přerušen provoz veřejné dopravy, zdejší dobrovolníci vytvořili komunitní flotilu vozů, jež zajišťovala přepravu zdravotníků.

Pro obyvatele slumů jihoafrického Johannesburgu připravily místní komunity balíčky základních potřeb: dezinfekci, toaletní papír, vodu v petkách a jídlo. Celou jednu čtvrť Kapského města zmapovala skupina místních lidí, kteří dali dohromady všechny obyvatele s lékařským vzděláním, připravené zaskočit v případě přetížení nemocnic. Jiná komunita zase postavila na nádraží sociální zařízení s dezinfekcí na mytí rukou a místní keramické studio přestavuje na dílnu pro výrobu dezinfekce.

Stránka HospitalHero propojuje přepracované americké zdravotníky s lidmi, jež jim poskytují jídlo a místo k přespání poblíž nemocnic. Skupina WePals, založená teprve osmiletou dívkou, virtuálně organizuje dětské hraní her. A nová webová stránka schoolclosures.org hledá přetíženým rodičům v nouzi pomoc s péčí o děti, s učením a s přípravou jídel. Síť nazvaná Money During Corona rozesílá zájemcům o práci nabídky.

Služby, které by nyní byly pro jiné nebezpečné, obstarává v Norsku skupina lidí, kteří si již onemocněním prošli. V Bělehradě dobrovolníci organizují virtuální ranní posezení nad kávou a nabízejí podporu lidem s úzkostmi. Brněnští studenti hlídají zdravotníkům děti. Na sídlištích Dublinu vzniklo balkónové bingo: vyvolávač s megafonem sedí uprostřed mezi bloky, zatímco hráči sedící na okolních balkónech odškrtávají čísla.

Tisíce britských svépomocných skupin pomáhají starším lidem s instalací digitálních zařízení, vyzvedáváním léků a s nákupy či zakládají týmy „přátel na telefonu“. Skupina rekreačních běžkyň v Bristolu teď běhá pro léky lidem, kteří nemohou opustit své domovy. Na virtuálním pub kvízu založeném na Facebooku se sešlo přes sto tisíc lidí.

Svépomocné kampaně skupin lékařů, techniků, inženýrů či hackerů po celém světě poskytují chybějící materiál a expertízu. Lotyšští programátoři zorganizovali dvoudenní hackathon, během nějž navrhli co nejlehčí součástky pro ochranné štíty, které by se daly tisknout na 3D tiskárnách.

Na Filipínách předělávají módní návrháři své podniky na dílny vyrábějící ochranné obleky. Masové šití roušek v domácnostech usnadňuje sdílení střihů na stránce PatternReview.

Jediný týden stačil skupině doktorů, techniků a dalších expertů k vyvinutí ventilátoru OxVent, který může být sestaven z běžně dostupných součástek v ceně do tisíce liber. Jiný návrh, VentilatorPAL, může být podle skupiny svých designérů vyráběn dokonce jen za 370 dolarů.

Coronavirus Tech Handbook slouží jako open-source kartotéka technologií a osvědčených organizačních postupů. Svépomocné skupiny expertů zaplňují katastrofální díry v americkém zdravotnictví, provádějí testy a trasování pacientů, vytvářejí adresáře ohrožených lidí a poskytují platformy, na nichž se zdravotníci mohou propojovat s nemocnicemi v nouzi o personál.

Hororové filmy vytvářely falešný obraz reality. Pandemie neproměnila miliony lidí v krvežíznivé zombie, ale v dobré sousedy.

David Bollier a Silke Helfrichová definují ve své knize Free, Fair and Alive občinu jako „společenské uspořádání, které skýtá lidem svobodu, aniž by omezovala ostatní, nastoluje spravedlnost bez byrokratické kontroly... a naplňuje svrchovanost bez nacionalismu“. Občiny nejsou kapitalistické ani komunistické; ani tržní, ani státní. Jsou uskutečněním společenské síly, díky které lidé společně dokáží překonávat nesnáze.

Tisíce filmů, knih a byznysových průpovídek nám vštěpovalo báchorku, podle níž bychom se všichni měli snažit stát se milionáři. Pak se prý budeme moci od společnosti odstřihnout za vysokými stěnami své vily, se soukromým zdravotním pojištěním, soukromým vzděláváním a s osobním tryskáčem.

Občina představuje zcela opačný princip: nalezení smyslu, osudu a naplnění ve spolupráci s lidmi kolem sebe na zlepšování života všech. V dobách krize znovuobjevujeme naši sociální podstatu.

O společnosti mnohé řeknou různá zákoutí používaného jazyka. Slovo „sociální“ se často nadužívá. Mluvíme o sociálním distancování, ač myslíme na vzdálenost fyzickou. Mluvíme o sociálním zabezpečení a sociální záchranné síti, ač se přitom jedná o zabezpečení ekonomické a o ekonomickou záchrannou sít.

Zatímco ekonomickou bezpečnost zajišťuje — nebo by alespoň měla zajišťovat — vláda, pramenem sociálního zabezpečení je komunita. Jedním z mimořádných rysů koronavirové karantény je okolnost, že se během ní někteří lidé, obzvláště staří, cítí být méně opuštění než kdykoli za poslední roky, protože najednou se jejich sousedi ujišťují, zda nejsou sami a zda něco nepotřebují.

Stát samozřejmě potřebujeme i nadále: aby zajišťoval zdravotní péči, vzdělání, ekonomické zabezpečení, aby redistribuoval bohatství mezi komunitami, aby bránil přespřílišnému nárůstu moci soukromých zájmů, aby nás chránil před hrozbami. Při svém současném nastavení si v daných ohledech vede prachbídně.

Ovšem pouze na stát spoléhat nemůžeme. Ocitli bychom se rychle v závislosti na jeho zdrojích, a tudíž v škatulce ohrožené škrty. Bohatý sociální život v komunitě při závislosti na státu nahrazují chladné transakční vztahy. Komunita zajisté nemůže stát nahradit, je ovšem jeho stěžejním prvkem.

Nikdo nemůže zaručit, že současné vzedmutí kolektivní akce přežije čas pandemie. Je možné, že se vrátíme do izolace a pasivity, které v nás pěstují jak kapitalismus, tak etatismus. Nemyslím si ale, že se tak stane. Mám dojem, že tu právě klíčí něco nového, něco, co tu dlouho scházelo: nečekaně vzrušující a transformativní síla nezištné vzájemné pomoci.

Z článku The horror films got it wrong. This virus has turned us into caring neighbours publikovaného deníkem The Guardian pro Deník Referendum přeložil JAKUB KRAHULEC.