V tu nejhorší možnou dobu jsou u moci ti nejhorší možní lidé. V Británii, ve Spojených státech i v Austrálii vládnou strany, které postavily svou cestu k moci na popírání a zlehčování rizik. Se stejnou nedbalostí, s níž brzdili opatření nezbytná k řešení klimatické krize, proti rozvratu ekosystémů, proti znečišťování ovzduší a vody, proti šíření obezity či spotřebitelských dluhů, teď podle všeho prováhali možnost dostat včas pod kontrolu koronavirus.

Není po mém soudu náhoda, že oproti srovnatelným zemím zareagovaly právě tři anglosaské vlády později a nadto způsobem, který až žalostně neodpovídá závažnosti krize. Britové byli pozoruhodně pomalí v jakékoli mobilizaci. A když se rozhoupali k činu, přišli s potenciálně katastrofickou strategií vytváření kolektivní imunity — jež je po drtivé kritice odborníků nyní již opuštěna.

Co přišlo pak? Ohromující neschopnost účinně populaci testovat a šíření nákazy efektivně sledovat. Spolu s chybějícím zdravotnickým materiálem to může zapříčinit mnoho zbytečných úmrtí. Jak je to vůbec možné? Je to tím, že pohotová a dostatečná reakce vlády by zpochybnila samy základy struktury politického myšlení, na nichž všechny tři země v posledním půlstoletí staví.

Politiku lze nejlépe chápat jako reprezentaci určitých veřejných zájmů. Právě ty stojí na prvním místě; politika je nástrojem, který je zdůvodňuje a prosazuje. Zájmové skupiny na levici mohou být často velmi početné — mohou sdružovat například všechny, kdo užívají veřejných služeb. Pravicové zájmové skupiny bývají mnohem menší. A v USA, v Británii a v Austrálii jsou dnes opravdu titěrné. Tvoří je především multimilionáři a několik korporací, které profitují z velkopanského chování k lidem a k planetě.