Jak se s hrůzou dovídáme v posledních týdnech, po desetiletí jsme připravovali obranu proti nesprávným hrozbám. Vlády ulpívající na antikvární představě hrozby konvenční války utrácely stovky miliard v boji proti imaginárním rizikům. Zároveň však, jak je nyní zjevné, zanedbávaly skutečná a naléhavá nebezpečí.

Před měsícem, zrovna když koronavirus začínal svou invazi do Británie, se vláda vychloubala, že navýšila vojenský rozpočet o dvě miliardy na 41,5 miliardy. Doprovázelo to chvástání, podle nějž má naše armáda být „hrotem kopí obrozené Globální Británie“.

Většina peněz půjde na vybavení a infrastrukturu. Británie si ale také pořizuje 138 nových stíhaček typu F-35. Podle reklamních sloganů jejich výrobce, společnosti Lockheed, tento „nadzvukový, multifunkční“ letoun „představuje kvantový skok pro schopnost nadvlády ve vzduchu“. Se svým „akčním rádiem a flexibilitou dokáže znovu a znovu vítězit“.

Jenomže vítězit nad čím? Rozstřílí koronavirus? Dokáže „pokročilé maskování, integrované elektrotechnické řízení, fúze senzorických dat a vytříbená logistická podpora“ porazit rozvrat klimatu? K řešení akutních komplexních problémů světa poslouží asi stejně jako sbíječka hodináři.

Nejpravděpodobnějším účelem takové výzbroje bude válčení ve vybraných vzdálených zemích. Stíhačky přitom mohou zastarat rychleji, než se na nějakou válečnou misi vůbec vypraví. Už v současnosti jsou rozhodujícími zbraněmi v podobných konfliktech drony, a nikoliv stíhačky. Jakkoliv mohou být „multifunkční“, je to jako by si britská armáda brala švýcarák do souboje na pistole.

Minulý měsíc charakterizoval ve svém projevu britský ministr obrany Ben Wallace mezinárodní právo jako „svěrací kazajku povolení a autorit, jež nám brání pružně reagovat“. Jako koloniální oficír z 19. století rozumuje, že britské zahraniční intervence jsou „silou dobra“. Namlouvá si, že máme „morální imperativ“ zasahovat do konfliktů a rozbrojů v zahraničí.

Ve skutečnosti ale právě britské zahraniční intervence v posledních sedmnácti letech byly jednou z hlavních příčin konfliktů a nestability ve světě. Británie svou účastí na válce v Iráku nese podíl na jeho kolapsu, trvajících bojích a vzestupu teroristických organizací.

Dnes naši techniku a výcvik využívá Saúdská Arábie v Jemenu. Tam trvá hluboká humanitární krize, zemi trápí hladomor zapříčiněný saúdskou blokádou, epidemie cholery, záškrtu a dalších infekčních chorob. Saúdská Arábie použila britské zbraně k bombardování škol, tržnic a nemocnic. Zdravotnický systém Jemenu tu kolabuje ještě před náporem koronaviru.

Vývoz zbraní do Saúdské Arábie byl v důsledku popsaného barbarství shledán nelegálním. Odvolací soud britské vládě uložil, aby svá předchozí rozhodnutí přehodnotila a přestala vydávat nové licence. Když byla vláda při vydávání nových licencí pro prodej přistižena, její zástupci tvrdili, že se tak stalo „nedopatřením“.

Britské bomby a rakety na britských stíhačkách, z nichž mnoho zcela záměrně cílí na civilisty, nadále šíří utrpení mezi nejzranitelnějším obyvatelstvem. Od začátku války v Jemenu tamní obchod se smrtí vynesl britským společnostem pět miliard liber, tudíž jej navzdory mezinárodnímu i britskému právu vláda nadále podporuje.

Tohle ale přeci není žádná obrana. Mluvíme tu o masovém vraždění a živení konfliktu.