V pandemii dostává pojem „obrana“ nový smysl. Stíhačky jsou k ničemu
George MonbiotBritánie patří k zemím, které dlouho přehlížely varování před koronavirem, které zbytečně utrácejí miliardy na zbrojení, které prodávají zbraně i diktaturám a které nedokáží spolupracovat na řešení reálných hrozeb. Priority je třeba změnit.
Jak se s hrůzou dovídáme v posledních týdnech, po desetiletí jsme připravovali obranu proti nesprávným hrozbám. Vlády ulpívající na antikvární představě hrozby konvenční války utrácely stovky miliard v boji proti imaginárním rizikům. Zároveň však, jak je nyní zjevné, zanedbávaly skutečná a naléhavá nebezpečí.
Před měsícem, zrovna když koronavirus začínal svou invazi do Británie, se vláda vychloubala, že navýšila vojenský rozpočet o dvě miliardy na 41,5 miliardy. Doprovázelo to chvástání, podle nějž má naše armáda být „hrotem kopí obrozené Globální Británie“.
Většina peněz půjde na vybavení a infrastrukturu. Británie si ale také pořizuje 138 nových stíhaček typu F-35. Podle reklamních sloganů jejich výrobce, společnosti Lockheed, tento „nadzvukový, multifunkční“ letoun „představuje kvantový skok pro schopnost nadvlády ve vzduchu“. Se svým „akčním rádiem a flexibilitou dokáže znovu a znovu vítězit“.
Jenomže vítězit nad čím? Rozstřílí koronavirus? Dokáže „pokročilé maskování, integrované elektrotechnické řízení, fúze senzorických dat a vytříbená logistická podpora“ porazit rozvrat klimatu? K řešení akutních komplexních problémů světa poslouží asi stejně jako sbíječka hodináři.