Česká epidemioložka z Británie: Přístup vlády se lepší, čeká nás ale maraton
Petr JedličkaRozhovor s Janou Lohrovou, českou epidemioložkou žijící v Glasgow, o zvládání epidemie ve Spojeném království. Co zbylo z původní reakce Johnsonovy vlády a jak se se situací vyrovnávají řadoví Britové?
Vláda Borise Johnsona překvapila v první polovině března rozhodnutím, že nebude přijímat podobná restriktivní opatření, aby zpomalila šíření koronaviru, jako jiné evropské vlády. Později po kritice ale začala obracet. Jak tuto epizodu vnímat z dnešní perspektivy?
Z mého pohledu byl britský počáteční přístup naprosto nepochopitelný. Místo ponaučení se ze situace ve zbytku světa a využití cenného času na přípravu se vláda rozhodla varovné signály a důležité lekce ignorovat. Byl to nesmyslný přešlap, který vychází z neporozumění nemoci, a bohužel vedl ke zpožděné reakci na celou situaci.
Johnson to zdůvodňoval záměrem dosáhnout rychle kolektivní imunity.
Problém je, že u nového patogenu reálně nevíme, jak se v populaci chová. Nevíme, jestli se Covid chová například jako neštovice, kde ti, kteří mají štěstí a přežijí, jsou do konce života imunní a znovu už se nenakazí. Není totiž neobvyklé, že se člověk tou samou nemocí může nakazit opětovně. Příkladem je chřipka.
Dokud nevíme, jaké faktory viru i lidského organizmu ovlivňují, jak na nemoc imunitní systém reaguje, nemůžeme vědět ani to, jestli nakažení opravdu imunitu získají, a jak dlouho je bude chránit. Taková národní strategie by tedy byla sázka do loterie.
Co o viru již víme, je, že je nebezpečný. Ač se modely liší — což se děje právě i proto, že dynamice nemoci stále dobře nerozumíme —, nekontrolované šíření by bezpochyb znamenalo alespoň desetitisíce mrtvých jen ve Spojeném království.
Čili to bylo celé úplně mimo?
Já kolektivní imunitu vnímám zejména v kontextu vakcín. Intervencí, která je neškodná, získá imunitu drtivá většina populace, a zbylí lidé, pro které například daná intervence není možná, jsou vetšinou společnosti chráněni jako štítem, přes který si nemoc prostě nenajde cestu.
Britské spekulování by ale dopadlo úplně jinak — místo neškodné intervence by šlo o silně nepříjemnou nemoc i pro značnou část jinak zdravé populace, a místo malé skupiny ochráněných by tu byly desetitisíce mrtvých. Takže ano, s tím, co o Covidu zatím víme, je bezesporu dobře, že tuhle strategii-nestrategii britská vláda opustila.
Zůstává v dnešním přístupu Británie k epidemii ještě něco z původního přístupu?
Možná se ještě částečně doufá ve scénář už existující kolektivní imunity. Například nedávná oxfordská studie — která prezentovala samozřejmě jen jeden z mnoha možných modelů, a navíc byla založená na nerealistických předpokladech — odhadovala i takový scénář, podle kterého už polovina občanů Covid prodělala.
Ač to skoro jistě není pravda, je možné, že právě takové scénáře by mohly být prezentované jako argument pro zrušení lockdownu. Ale podle mne je to nerealistické: to nejhorší Británii ještě čeká, a situaci je nejdříve třeba sledovat.