Britové si ještě nedávno na sociálních sítích posílali klip vystřižený ze starého sitcomu Jistě, pane ministře. Dva vysocí státní úředníci vysvětlují běžný postup britské vlády v době krize:

• Fáze 1: Řekneme, že se nic nestane.
• Fáze 2: Řekneme, že se možná něco stane, ale neměly bychom s tím nic dělat.
• Fáze 3: Řekneme, že možná bychom s tím něco měli dělat, ale bohužel s tím nic dělat nemůžeme.
• Fáze 4: Řekneme, že možná jsme s tím bývali mohli něco dělat... ale teď už je pozdě.

V uplynulých týdnech nebylo úplně jasné, ve které fázi se my, kteří žijeme v Británii, nacházíme. Ale zdálo se, že jedna z těch fází to být musí, protože všechny mají jedno společné: vláda nedělá nic.

Tento pocit jsem měl já, moji čeští kamarádi i kolegové z Evropy. Jako zaměstnanec českého Ministerstva obrany nyní v Británii poblíž Cambridge pracuji v jednom z analytických orgánů NATO. V době, kdy italští a španělští kolegové chodili do práce čím dál zachmuřenější a já začal nasazovat roušku, na režimu celého pracoviště se nic neměnilo.

Podle „Borise“ zatím nic takového není třeba, tvrdila mi kolegyně Angličanka Rosemary, která má v premiéra Johnsona velkou důvěru. Jelikož však značnou část minulého roku trávila na nemocenské i kvůli zápalu plic, a je jí přes padesát let, nabádal jsem náš „Covid-19 krizový tým“, ať ji co nejdříve nařídí nepřerušenou práci z domova.