Země postižené pandemií promýšlejí, jak ochránit své ekonomiky

Kateřina Smejkalová

Jak zvládnout sociální a ekonomický otřes pandemie? Nabízíme přehlídku situace v šesti zemích: dobré příklady skýtají Rakousko a Německo, důležitá srovnání Itálie a Slovensko, odstrašujícími příklady jsou Británie a USA.

V celé řadě evropských zemí je situace na poli opatření proti šíření koronaviru už velmi podobná té u nás: zavřené jsou obchody s výjimkou těch, které prodávají to nejnutnější, k dispozici jsou již jen nejzákladnější služby jako pošt a bank, restaurace a kavárny smí vydávat jídlo maximálně s sebou, zrušeny jsou veškeré kulturní akce. Každým dnem, kdy opatření platí, tak vznikají ekonomické škody a stoupá starost lidí o jejich bezprostřední živobytí.

V dohledné době se očekává, že se ke kolapsu poskytovatelů každodenních služeb a maloobchodníků přidají problémy průmyslových výrobců, které bude decimovat souběžná krize poptávky i nabídky. Poptávku srazí klesající kupní síla zákazníků a jejich obavy v nejisté době konzumovat. Nabídku srazí chybějící cash flow a prostředky na investice, nemocní zaměstnanci či nedodané součástky. To vyvolá potíže pro odvětví navázaná na výrobu, jako je spediční doprava, marketing nebo stavebnictví.

Jednotlivé země se tak snaží co nejrychleji přijmout záchranná opatření, než začnou lidé přicházet o práci a podniky krachovat. Zde je stručný přehled o dění v tomto smyslu v několika vybraných z nich.

Německo: vzorový příklad štědrého sociálního zabezpečení

Renomovaný mnichovský institut Ifo zveřejnil v pondělí hororový scénář, podle kterého otřese ekonomická krize vyvolaná koronavirem německým hospodářstvím ještě víc než krize minulá, ba dokonce víc než cokoli od druhé světové války. Podle doby trvání restrikcí odhaduje zpomalení hospodářství o 7,2 až neuvěřitelných 20,6 procentních bodů HDP, což znamená náklady až do výše 729 miliard euro.

Nezaměstnanost by podle jeho propočtů mohla vystřelit nahoru až o 1,8 milionů nezaměstnaných, což při 45 milionech ekonomicky aktivních znamená zvýšení nezaměstnanosti až o čtyři procentní body. Tak málo to ale bude jen za předpokladu, že se dalších odhadovaných šest milionů lidí podaří dočasně přesunout na tzv. Kurzarbeit — k tomu více níže.

V krizích, jako je tato, se jako první projeví, které země mají ve svých systémech zabudované tak zvané automatické stabilizátory — záchranou síť, kterou není třeba nahonem přijímat, ale která první šok odpruží alespoň do určité míry sama od sebe. Tu Německo vykazuje například v podobě:

  • nemocenské ve výši sto procent dosavadních příjmů po prvních 6 týdnů nemoci (což se vztahuje i na karanténu);
  • velkorysé podpory v nezaměstnanosti, která činí po nejméně 12 měsíců (u lidí nad 50 let dokonce až po dobu 24 měsíců) 67 procent dosavadních čistých příjmů (u singles bez dětí a partnera 60 procent);
  • automatického odškodňování podnikatelů v karanténě.

Mnoho lidí si díky tomu nemusí o své živobytí dělat přinejmenším bezprostřední starost. Přitom to nevyžaduje nějaký zvláštní zásah s potřebou překlenout dobu, než zvláštní opatření vstoupí v platnost a zajedou se odpovídající mechanismy.

Kromě toho Spolková vláda ohlásila program o čtyřech pilířích: Zaprvé jde o pomoc podnikům (s důrazem na pomoc těm malým a středním, které tvoří páteř německého hospodářství, ale i OSVČ a velkým firmám) ve formě garancí pro půjčky u jejich bank v objemu 500 miliard eur.

Vláda také s pomocí těchto prostředků nevylučuje převzetí podílů nejvíce ohrožených strategických firem. To se v Německu dělo již za minulé ekonomické krize. A již nyní se rýsuje, že by to mohla potřebovat například Lufthansa.

Vedle půjček a garancí pro půjčky lze žádat o okamžité menší nevratné příspěvky, např. na splacení nájmu provozovny. Zrychlí se též procesy přiznávání dávek — např. se dočasně vysadí komplikované přezkoumávání majetkové situace u tak zvaného základního zajištění, které nastupuje po vyčerpání podpory v nezaměstnanosti popsané výše, aby všichni potřební měli na zaplacení základních věcí.

K zajištění toho se navyšují počty personálu u pracovních úřadů a vylepšují možnosti elektronické komunikace. A nakonec Německo sice prozatím nechystá žádné snižování daní, ale slibuje alespoň různá daňová ulehčování — snižování záloh, promíjení opožděných plateb, případné posunutí platby na žádost apod.

Zemi přitom hraje do karet, že se jí v posledních letech dařilo výborně a hospodařila s přebytkem rozpočtu. Ten nyní může investovat. Ohlásila nadto, že je dokonce připravena vzdát se své mantry černé nuly, tedy vyrovnaného rozpočtu.

Tento výčet opatření na spolkové úrovni doplňují opatření jednotlivých spolkových zemí. V Berlíně se například chystá fond pro zajištění likvidity podniků do 250 zaměstnanců ve výši 200 milionů eur, který má umožnit poplatit běžící závazky.

Ve vylidněných berlínských ulicích pracují streetartoví umělci: „Všem, kteří dnes vlastní 28 balíčků těstovin. Všem, kteří se na černém trhu snaží koupit dezinfekci na ruce. Všem, kteří po ulici s rouškou. A všem, kteří plánují, jak by se svými dětmi prchli z koronavirem nakažené oblasti: Už se nikdy nedívejte zpatra na lidi, kteří prchají před válkou a hladem.“ Foto FB Berlin Street Art

Kromě toho bude poskytnuta jednorázová podpora až do výše 15 tisíc euro na náhradu ušlých zisků pro osoby samostatně výdělečně činné, které propadnou rastrem jiných opatření. To zabezpečí především lidi z kreativní branže, jíž je Berlín centrem.

Ve zrychleném procesu vláda koncem minulého týdne aktualizovala nástroj tzv. Kurzarbeit, který existuje už více než sto let, zdaleka nejvíce se Německu ale osvědčil během minulé krize. Jde o zkrácení pracovní doby v případě nedostatku zakázek, dočasně dokonce kompletní „dovolenou“, kdy pracovní poměr zůstane zachovaný a výpadek mzdy částečně dorovná stát z prostředků určených pro podporu v nezaměstnanosti — podle počtu dětí mezi 60 a 70 procenty čistých příjmů.

Takový postup má kromě zachovaného příjmu a tím pádem kupní síly zaměstnanců tu výhodu, že při opětovném zotavení ekonomiky jde provoz rychle a nebyrokraticky obnovit. Dříve bylo k využití nástroje potřeba, aby nebyla práce pro minimálně třetinu zaměstnanců, nově je to jen deset procent a platí i pro agenturní zaměstnance dané firmy.

Čím dál urgentněji se klade také otázka schopnosti platit bydlení. Přes všechna ostatní přijatá opatření se očekává, že alespoň část lidí nebude přinejmenším přechodně schopna platit nájmy, a to tím spíš, že i německá města mají za sebou roky jejich bezprecedentního nárůstu.

V německém parlamentu se proto ve zrychleném řízení nachází také návrh zákona, který od dubna prozatím do června pozastaví platnost práva pronajímatelů vypovědět při dvouměsíčním zpoždění platby nájmu nájemníka z bytu, pokud ten doloží, že to jde na vrub koronaviru. Povinnost zaplatit za nájem zpětně ale potrvá, nejde tedy o žádný kompletní pardon.

Rakousko by mohlo být pro nás vzorem

Rakousko prozatím neočekává tak drastické dopady koronaviru na ekonomiku jako Německo — předpokládá buď zastavení hospodářského růstu nebo mírný propad o maximálně jeden procentní bod, podobně u nezaměstnanosti. Naši jihovýchodní sousedé jsou zatím optimističtí v tom, že ekonomika zpomalí jen v první půli roku, ale že o to rychleji se rozběhne v té druhé.

Mají za to, že Rakousko bude krizí celkově postiženo méně než ostatní země, které jsou víc závislé na importu a exportu. To je právě třeba Německo, které si samo rádo přezdívá Exportweltmeister.

Rakousko nejprve v první půli března přijalo provizorní záchranný balíček ve výši čtyři miliardy eur, aby ho o pár dní později navýšilo na 38 miliard eur. Opatření, která se z toho budou financovat, jsou podobná jako v Německu: půjde o garance pro půjčky — modality těchto garancí se liší pro každou branži podle jejího způsobu fungování — a přímou, nevratnou pomoc pro nejurgentnější platební povinnosti firem, především těch malých a OSVČ.

Ekonomický život se zastavil i ve Vídni. Foto FB Kurt Reichel, Kört & friends

Podobně jako Němci vkládají Rakušani velkou naději ohledně konsolidace pracovního trhu do nástroje Kurzarbeit. Princip je stejný, a i zde dokonce může být uplatněn v případě, když přechodně práce chybí zcela. V rakouském pojetí mají zaměstnanci v režimu Kurzarbeit nárok dokonce na ještě vyšší ohodnocení než v Německu — měli by si zachovat osmdesát až devadesát procent svých čistých příjmů, dorovnaných ze státního rozpočtu.

I rakouský sociální systém je na krize připraven dobře — v případě nemoci mají zaměstnanci i zde nárok na minimálně šest týdnů plné náhrady mzdy. Navíc to stoupá s dobou opracovanou u jednoho zaměstnavatele: ti, kteří mohou prokázat víc než 26 let, dostanou při nemoci plnou mzdu až po dobu dvanácti týdnů.

Také případná nezaměstnanost, ačkoli se jí země snaží všemožně zabránit, není přinejmenším z hlediska příjmů pro Rakušany taková katastrofa — mají nejméně pět měsíců nárok na 55 procent svých dosavadních čistých příjmů plus příplatky za závislé osoby. Mohou se tak dostat až na 80 procent svých předchozích čistých příjmů.

Itálie: zdravotní kalamitu podtrhují sociálně-ekonomické obavy

Nejvíce je již nyní ekonomickým propadem postižena Itálie, kde se život zastavil dřív a v výrazně větší míře než kdekoli jinde v Evropě. Situace země je kromě toho specifická tím, že jsou jednak pro její hospodářství důležité nejpostiženější sektory, jako je přímořská i horská turistika nebo zemědělství a produkce potravin.

Zejména na nejvíce postiženém severu Itálie mají problém jak jen s obhospodařováním a produkcí, tak i s tím, že čím dál víc zemí má zábrany bez dodatečných certifikací zrovna odtud jídlo dovážet. Kvůli uzavřeným hranicím se také očekává nedostatek pracovních sil pro nadcházející sklizeň.

Ochromený sever země je ale i centrem výroby a chemického a textilního průmyslu, oblast je odpovědná za dvě třetiny italského HDP. Od uplynulé neděle nadto Itálie pozastavila veškerou ekonomickou aktivitu, která není zcela nutná pro chod země. Italská ekonomika tak prakticky stojí.

Ulice v Itálii jsou pusté, ekonomika prakticky stojí. Momentka z dnešního Milána, před jehož katedrálou obvykle kypí čilý ruch. Foto FB Twin Brothers

Dalším přitěžujícím faktorem ale také je, že země již předtím nebyla v dobré hospodářské kondici — je jednou z těch, které nejvíc utrpěly dluhovou krizí, jež v Evropě následovala po poslední krizi finanční a ekonomické. Je tak už před vynaložením prostředků na boj se současnou katastrofou v dluhu ve výši 135 procent HDP, což je více než dvakrát tolik, než by měly země eurozóny vykazovat. Itálie je každopádně vlivem nezvládnutých následků poslední krize jednou ze zemí, kde by se ekonomické potíže mohly rychle rozrůst do krize finanční.

Už před dvěma týdny přijala krizový balíček v hodnotě 25 miliard euro, který počítá s obdobnými krizovými opatřeními, jakými reagují ostatní země: tedy s garancí půjček a přímou pomocí v nejurgentnějších případech. Vláda také ohlásila snižování daní a přikročí zřejmě k pozastavení povinnosti splácet hypotéky.

Slovensko: nová vláda nastoupila s vervou, některá opatření ale už budí obavy

Sousední země si od začátku krize počíná poměrně rozhodně, a to jak co se opatření proti šíření viru týče, tak když jde o předcházení jejím ekonomickým důsledkům. A to navzdory tomu, že má situaci znesnadněnou výměnou vlády, která se uskutečnila o uplynulém víkendu.

Podobně jako česká ekonomika je i ta slovenská závislá na stabilitě západoevropských trhů, kam dodává součástky pro finální výrobu. Výraznou roli přitom hraje zejména automobilový průmysl, přičemž kupříkladu slovenská výroba Volkswagenu je již několik dní odstavená. Kromě toho je Slovensko taky součástí eurozóny, a bude tak s o něco větším napětím sledovat kupříkladu osud rozkolísané Itálie.

Balíček, který připravil ještě dosluhující ministr hospodářství Peter Žiga, je ale zkoordinovaný s jeho nástupcem Richardem Sulíkem, obsahuje odpuštění zaměstnavatelských odvodů za zaměstnance firem, kterých se dotkly vládní restrikce; jednání s bankami o odkladech splátek úvěrů a hypoték; poskytnutí krátkodobých půjček s nízkými úroky nejvíce postiženým sektorům — například pohostinství — či snížení ceny elektřiny.

Slovensko má podobně jako Rakousko a Německo a na rozdíl od České republiky uzákoněný nástroj Kurzarbeit, byť v podstatně méně velkorysé podobě. Foto FB Boris Nemeth

Slovensko má také uzákoněnou svou formu Kurzarbeit, nazvanou příspěvek na podporu udržení pracovních míst. Ve slovenském podání musí zaměstnavatel prokázat, že měl předešlé tři měsíce potíže se zakázkami, ale přesto nepřistoupil k propouštění. Poté může o podporu požádat, není nicméně — na rozdíl kupříkladu u té německé — nároková: úřady práce mají kompetenci rozhodnout o jejím přidělení dle vlastního uvážení.

Při jejím přiklepnutí hradí zaměstnavatel zaměstnanci za dobu, kdy nemůže kvůli nedostatku práce vykazovat žádnou činnost, šedesát procent průměrné mzdy, z čehož si pak může půlku nárokovat od státu. Co se týče zachování výše příjmů, je tak slovenská varianta výrazně méně velkorysá než zejména její rakouský pandán. Současně se na Slovensku už objevují i kritické hlasy, že vláda v rámci podpůrných opatření prosazuje změny Zákoníku práce, která dlouhodobě zhorší podmínky zaměstnanců.

Velká Británie: země doplácí na mimořádně špatný systém sociálního zabezpečení

Velká Británie sázela nejprve na strategii vytvoření kolektivní imunity, kdy se měl koronavirus poměrně volně šířit populací s tím, že by ho většina lidí prodělala co nejrychleji, a přestal by tak být nebezpečný. V důsledku odporu britské veřejnosti a tváří v tvář obrovským politickým nákladům a rizikům takové strategie, od ní však premiér Boris Johnson v posledních dnech rychle odstoupil.

Naposledy uplynulý pátek zavedl to, co je ve zbytku Evropy pravidlem již s minimálně týdenním náskokem: k uzavření restaurací, barů, kin, divadel a posiloven a také škol. O jejich uzavření po vzoru ostatních evropských zemí usilovala početná petice rodičů.

Spolu s tím vyhlásila vláda rozsáhlý program podpory: jeho výše je prozatím stanovena na 300 miliard liber. Po dobu jednoho roku se má platit 80 procent dosavadní mzdy, maximálně však 2500 liber měsíčně těm, pro které jejich zaměstnavatel nebude mít práci či je rovnou bude nucen propustit.

Vláda vyzvala k tomu, aby firmy pokud možno k propouštění nepřistupovaly, a místo toho využily právě této pomoci, kterou slíbila poskytovat bez zbytečné byrokratické zátěže. Jde tak de facto o britskou obdobu Kurzarbeit. V plánu je také navýšení sociálních dávek o tisíc liber ročně na hlavu i různé úlevy při placení daní.

Velká Británie je jednou z těch zemí, jejichž sociální systémy jsou na rozdíl od Německa nebo Rakouska slabé a podfinancované. Foto Christopher Bethell

V zemi se stále častěji, a to i ústy čelních politických představitelů včetně Borise Johnsona skloňuje koncept nepodmíněného základního příjmu. Plánovaná roční podpora ve výši osmdesáti procent dosavadního platu při výpadku práce či nezaměstnanosti koneckonců jeho určitou formu už představuje.

Velká Británie je jednou z těch zemí, jejichž sociální systémy jsou na rozdíl od Německa nebo Rakouska slabé a podfinancované. Za posledních deset let zkrátily konzervativní vlády veřejné výdaje až o třetinu, čímž nyní trpí nejen přetížený — i když na rozdíl například od USA alespoň stále široce dostupný — zdravotnický systém NHS.

Nemocenská a podpora v nezaměstnanosti jsou nízké, sociální podpora při ztrátě pracovního místa po vypršení plateb odvozených z dosavadního příjmu též, vše je vysoce byrokratické a spojené s rozsáhlým prověřováním nárokovosti. Velká Británie tak patří ke státům, které se v případech krize nemohou spolehnout na její částečné automatické odpružení sociálními systémy, ale musejí rychle mobilizovat velké prostředky a nastavit procesy a struktury, kterými se dostane pomoc potřebným.

USA: obavy z pandemie umocňuje strach ze špatně zacílených ekonomických opatření

Podobná, ještě možná horší situace panuje ve Spojených státech, kde neexistuje ani univerzální, ani dostupné zdravotní pojištění, tak ani účinná ochrana zaměstnanců při nemoci nebo nezaměstnanosti. Představa o vlastní odpovědnosti každého člověka za svou situaci se do amerického systému otiskla velmi důsledně.

Zřejmě i kvůli tomu se absolutní čísla nakažených v zemi již vyšplhala po Číně a Itálii na třetí místo — včera jich bylo 41 tisíc, což dělá zhruba jednoho na 8700 obyvatel. V tomto relativním ohledu jsme na tom sice u nás podobně, nicméně USA už hlásí na pět set mrtvých. Kromě toho hrají v tomto případě důležitou roli spíš absolutní čísla — je rozdíl, zda je potenciálních přenašečů jen něco přes tisícovku jako u nás, nebo čtyřicet tisíc jako v Americe.

K tomu se přidává fakt, že se vedení země pod prezidentem Trumpem den ode dne ukazuje jako velmi málo vybavené k tomu zemí krizí provést bez vážnější úhony. Trump se na střídačku snaží krizi svést na cizince nebo zlehčovat její závažnost. 

Její ekonomické důsledky jsou přitom i v USA již znatelné. Vlivem propadu ceny ropy zaznamenala již před dvěma týdny americká burza pád o 7,8 procentních bodů. Nic takového se nestalo od propadu v roce 2008.

Americká centrální banka Fed reagovala snížením úrokové sazby o půl procentního bodu. Americký Kongres schválil nejprve balíček ve výši 8,3 miliard dolarů, primárně ale na boj s epidemií viru, ne na zmírnění jejích ekonomických důsledků.

V noci z úterý na středu byl v Americe schválen balík na podporu konjunktury a právě zmírnění hospodářských důsledků pandemie. Bude mít objem dva biliony dolarů, a bude tak s odstupem největší v historii země. Měl by tedy převyšovat i záchranná opatření přijatá za minulé finanční a hospodářské krize, která z USA vzešla a postihla je nejvíce.

Vylidněný New York. Spojené státy v uplynulých dnech schválily obrovské prostředky na ochranu své ekonomiky. Obavy ale panují ze struktury a zaměření přijatého balíčku. Foto CNN

V přepočtu na hlavu jde nicméně o jen o něco větší pomoc, než jakou přijalo kupříkladu Rakousko. Původně měla jít velká většina peněz na programy půjček pro firmy a jako bezprostřední pomoc pro zaměstnance se v návrhu počítalo jen s jednorázovým šekem na 1200 dolarů plus 500 dolarů na dítě a určitým zlepšením podpory v nezaměstnanosti.

Ale právě nedostatečná pomoc pro zaměstnance a zdravotnictví v porovnání s byznysem vedla demokraty k tomu, že opatření v Kongresu v posledních dnech hned dvakrát zablokovali. V noci z úterý na středu nakonec dospěli k dohodě na takové podobě balíku opatření, která bude obsahovat více přímých plateb občanům a výraznější zlepšení podpory v případě ztráty práce. Kromě toho má 150 miliard dolarů z něj jít přímo americkým nemocnicím.

    Diskuse
    JK
    March 25, 2020 v 14.33

    Možná konečně někdo na zodpovědných postech dospěje k poznání, že rodinné a státní peníze nejsou totéž. A že suverénní emise peněz "out of thin air" a jejich "shazování lidem z vrtulníků" nepovedou k hyperinflaci, ale naopak mohou ekonomiku zachránit.

    Viz též diskusní příspěvek Jana Samohýla pod tímto

    https://www.blisty.cz/art/99299-jak-jsme-loni-zvladli-milion-nemocnych-s-chripkou-a-pres-tisic-mrtvych-na-tuto-nemoc.html#comments

    článkem v BL.

    Jan Samohýl píše:

    "[P]eníze (tedy příslib nějaké protihodnoty, kterou dostaneme z ekonomiky) se na úrovni státu (makroekonomicky) chovají zcela jinak než na úrovni jednotlivců (mikroekonomicky). Na úrovni jednotlivců je lze považovat za zdroj, protože jednotlivec si je nemůže tisknout. Ale stát (pokud je měnový suverén) peníze vydává, a může jimi za jistých okolností podpořit ekonomiku. Podstatné je, že pro stát peníze nejsou zdroj. Nepodléhají tedy nedostatku jako jiné zdroje.

    To, co omezuje ekonomiku na úrovni celého státu je celková produkční kapacita a infrastruktura, tedy to, kolik máme továren, kolik máme dolů, kolik toho vypěstujeme, kolik máme práceschopných obyvatel a s jakými dovednostmi a znalostmi.

    (...)

    Z hlediska státu jsou peníze něco jako krev, která přenáší živiny v těle mezi orgány. Ale nejsou to ty živiny. Za normálních okolností rovnováhy (což je samo o sobě diskutabilní ale zjednodušeně) reflektuje utrácení peněz poptávku po službách a zboží, která je ovšem víceméně vyrovnána s produkční kapacitou.

    V situaci této krize dochází k tomu, že v některých odvětvích (třeba restaurace nebo turismus) dochází k výpadku poptávky, protože lidé prostě najednou neutrácejí peníze za tyto věci. Ale kapacita ekonomiky tyto věci produkovat zůstává zatím víceméně nezměněna (hotely a restaurace stále stojí, personál stále ví co má dělat, atd.). Kdo má ovšem problém jsou zaměstnanci a živnostníci v těchto oblastech - ti (v nejhorším scénáři) totiž nedostanou mzdy, nebudou tedy utrácet, a problém se bude šířit skrze další odvětví. Eventuálně nebude možné ani žádoucí ty produkční kapacity (třeba právě restaurace a hotely a letiště, ale i další) udržovat a reálná ekonomika se srazí.

    (...)

    Proto je nutný zásah státu, který obnoví aspoň základní dodávku peněz do těchto odvětví, ideálně přímo zaměstnancům a živnostníkům, ideálně třeba formou něčeho jako základní příjem. Tím se zabrání tomu, aby se propad poptávky lavinovitě šířil i do jiných odvětví, a způsobil tak pokles reálné produkční kapacity.

    Dlouhodobě (pokud by tato epidemie a karanténa pokračovaly) ovšem dojde k tomu, že se změní struktura produkce, a kapacita se přizpůsobí novým okolnostem. To se již děje, například začínáme vyrábět více respirátorů. Takže je možné, že časem bude třeba méně číšníků a více zaměstnanců textilek.

    Takže skutečnou "ztrátou" v ekonomice není to státní zadlužení (které se časem nejspíš umoří inflací), ale změna struktury produkce v důsledku externího ekonomického šoku. Ta peněžní injekce je naopak potřebná, aby se předešlo většímu snížení produkce než je nezbytně nutné. Ale výsledná struktura produkce nemusí být nutně negativní, spíš jsme prostě zjistili, že by se nám hodila schopnost vyrábět víc roušek a ventilátorů, a mít méně restaurací a hotelů. V tomhle smyslu nás to může i posílit.

    (...)

    Tohle ukazuje, proč je reakce státu (mimo jiné i fiskální) tolik potřebná. Pokud stát není měnovým suverénem, pak je velmi obtížné provést ten krok s distribucí peněz do odvětví s náhlým výpadkem poptávky, a tudíž není možné jen tak jednoduše zavést třeba přísná karanténní opatření. Protože ti, co za to zodpovídají, budou de facto postaveni před Sofiinu volbu, jestli mají zachránit veřejné zdraví nebo životní úroveň.

    Dost možná je toto skutečným důvodem, proč státy EU a USA reagují tak pozdě. EU a federální vláda v USA od toho zpočátku daly ruce pryč, nepochopily, že bude potřeba fiskální injekce. A lokální vlády (vedení států USA a Eurozóny) nemohou samy od sebe tu injekci provést, protože nejsou měnový suverén (netisknou si vlastní peníze), vystavily by se tím riziku, že skutečně to budou muset pak někomu splatit (v praxi by se to asi nestalo, ale příklad Řecka je dostatečně odstrašující). Takže jim nezbylo než do poslední chvíle čekat na reakci shora, dokud nebyla situace neudržitelná.

    Takže, abych to shrnul - je vidět, bohužel právě miskoncepce o tom, co jsou to peníze a státní dluh tak způsobují reálnou škodu."

    (Konec citátu.)

    Stručně řečeno: Kdo ještě dnes volá po zavedení eura bez dalších souvisejících podstatných změn v koncepci a fungování EU, vůbec nic nepochopil.

    Na druhé straně tu máme sociopatická vyjádření soudruha Dlouhého nebo dvou bývalých viceguvernérů ČNB, jak je cituje Ondřej Slačálek tady:

    https://a2larm.cz/2020/03/i-levicak-dnes-musi-rict-at-zije-kalousek/

    Vladimír Dlouhý:

    "Nabádat manažery, aby se vzdali odměn, a společností, aby se vzdaly zisků, pro ochranu zdraví a života zaměstnanců, je nevkusně populistické a na hraně zdravého rozumu."

    (Zdroj: https://mobile.twitter.com/VladimirDlouhy/status/1241818673553248264)

    I otrlému cynikovi se z takového vyjádření musí zvednout žaludek. Ve slušné společnosti by byl takový "člověk" tlakem veřejného mínění do 24 hodin donucen vzdát se koryta.

    A závěrem: Za sebe musím říct, že to poslední, co bych čekal, je skutečnost, že se guru českých anarchistů Slačálek a jeden z vládních viníků tristního průběhu české krize roku 2008 Kalousek sejdou na stejné ideové lodi...

    JK
    April 1, 2020 v 19.26

    Ten vojenský režim a to předstírání činnorodosti má zakrýt, co všechno věrchuška zanedbala a na co všechno se vykašlala... A ono to časem postupně vyvře, podobně jako právě teď vyvřela tristní situace v domovech důchodců, LDN a ústavech sociální péče. Jejich pacienti i personál byli hozeni přes palubu, doslova a do písmene.

    Úroveň státu se pozná podle toho, jak se dokáže postarat on ty nejbezbrannější. V této zkoušce český stát zcela propadl.