Německé hranice se jednou zase otevřou. Dál nás však bude dělit různá míra zranitelnosti
Adéla JurečkováNaši západní sousedé se vypořádali s koronakrizí o poznání lépe než my. Svalovat to na nezodpovědné chování Čechů ale nestačí. Němcům pomohla mnohem spíše větší důvěra ve stát, odpovědné chování vlády i důmyslnější sociální politika.
Od sousedního Německa nás od neděle opět dělí uzavřené hranice. Že to nejsou jen čáry na mapě, si loni díky koronaviru poprvé uvědomili i někteří z těch, kteří hraniční kontroly dosud znali jen z vyprávění. Sama si ještě dobře pamatuju ten pocit, kdy čekáte v dlouhé koloně aut, nervózně se koušete do rtu a přemýšlíte, jestli máte opravdu v pořádku všechny papíry, aby se nestalo, že vás otočí nazpět.
Teď něco podobného nejspíš zažívají pendleři, kteří v Německu pracují ve zdravotnictví, péči a dalších oblastech kritické infrastruktury. A také řidiči kamionů, kteří vozí přes hranici české zboží a hlavně součástky do německých aut, vysoustružené v českých montovnách. Kvůli nim se na začátku týdne předákům automobilového průmyslu trochu opotila čela při představě, že bez dodávek z ČR budou muset zastavit výrobu.
Obávaný kolaps ale nenastal. Zboží totiž může, ba musí cestovat po světě a hranice jsou tu dnes spíš k tomu, aby bránily ve vstupu lidem: jednou jsou to žadatelé o azyl, jindy rodiny, přátelé, lidé pravidelně se pohybující mezi ČR a Německem.
I přes všechnu kritiku zavírání hranic je však pochopitelné, že se Němci obávají o své těžce vydobyté úspěchy v boji s covidem. Zatímco v Německu byl výskyt koronaviru za posledních čtrnáct dní na zhruba 140 nových případech na 100 tisíc obyvatel, ČR se vyšplhala až k číslu 968. To je sedmkrát více.