V minulých dnech jsme informovali, že se epidemiologická situace přiostřuje i v sousedním Německu. Pokusili jsme se také načrtnout, jak se do tohoto bodu země od poměrně úspěšně zvládnuté jarní vlny dostala. Včera večer v Německu nastal zlom: byl vyhlášen lockdown, který bude platit celý listopad.

Jak vážná tamější situace je, že ji kancléřka Merkelová označila za „dramatickou“ a „vysoce dynamickou“ s tím, že „je potřeba jednat — a to teď“?

Počet nově pozitivně testovaných se za poslední dny dostal do učebnicové exponenciály: zatímco ještě 10. října se pohyboval těsně pod pěti tisíci, od té doby strmě vystoupal až na trojnásobek. V posledních dnech se počet nakažených drží zhruba kolem patnácti tisíc případů. Zhruba stejných hodnot dosahuje již několik dní v řadě Česká republika, jenže Německo má osmkrát více obyvatel.

Pro lokální zpřísnění pravidel si Německo stanovilo hranici padesáti nově nakažených na sto tisíc obyvatel v týdenním průměru. V současnosti ji překračuje 288 z celkových 401 správních jednotek definovaných jako větší města či okresy. Zároveň tuto hranici překračuje i celá země, a to dramaticky — současné počty znamenají 278 případů nově nakažených na sto tisíc obyvatel.

Počet nemocných vyžadujících intenzivní péči ke včerejšku činí 1569 pacientů — jako absolutní číslo to pro lidnaté Německo nemusí znít nijak dramaticky, nicméně počet se zdvojnásobil jen za posledních deset dní.

Nynější lockdown vláda zavádí zejména proto, že rozpoznala počátek exponenciálního vývoje. V České republice takovou chvíli můžeme datovat zhruba na konec srpna — tedy mnohem dřív, než vláda vyhlásila podobná opatření, jaká nyní čekají Německo.

Za důležitý německá vláda označila také fakt, že hygieny přestávají stíhat trasovat — infekce se už neomezuje na velké, dobře ohraničené clustery jako na jaře a v létě, a proto se nyní nedaří dohledat zdroj nákazy až u tří čtvrtin nemocných.

Přinejmenším se ale drží počet pozitivně testovaných na celkovém počtu provedených testů pod pěti procenty, což je WHO stanovená hranice, kdy ještě testování zachytává velkou většinu skutečně nakažených. Pro srovnání u nás je to procent třicet.

Méně zavírání, více pravidel

Kancléřka Merkelová je už od jara zastánkyní spíše přísnějších opatření — ať už proto, že si jako přírodní vědkyně dokáže lépe představit dynamiku exponenciálního růstu, či proto, že v příštích volbách nebude znovu kandidovat, a nemusí tak řešit popularitu svých kroků. Proslýchá se, že na zpřísnění opatření tlačila už několik týdnů a byla rozladěná tím, že se rada zemských ministerských předsedů nebyla schopná na jejich podobě shodnout.

Méně omezující přístup dlouho preferovaly takzvané A-země, tedy spolkové země, kde vládne sociální demokracie, a Levicí řízené Durynsko. Samy navrhovaly ještě jednou důrazně apelovat na obyvatelstvo — a teprve pokud to nevyjde, postupně ve vlnách zavírat kulturní instituce, restaurace, služby jako kadeřnictví či bazény, a nakonec obchody se zbytným zbožím.

Při včerejší telekonferenci kancléřky se zemskými předsedy vlád ale byli tváří v tvář aktuálním číslům nakonec všichni zajedno: Německo jde od 2. listopadu do lockdownu.

Podobně jako na jaře vláda cílí spíše na omezení sociálního kontaktu, než na zákazy vycházení či pohybu. Ve veřejném prostoru se bude moci setkat nejvýše deset osob ze stejné nebo maximálně jedné další domácnosti, což má být také přísně vynucováno a případně trestáno. Zavřít musí také kavárny a restaurace, fungovat mohou jedině v režimu take away. Již na jaře těžce zkoušená gastronomie tak bude opět největší obětí podzimní vlny opatření. Není divu, že se její zástupci snažili do včerejších politických jednání zasáhnout — nakonec marně.

Provoz přeruší i veškeré kulturní instituce a poskytovatelé volnočasových aktivit jako bazény nebo fitness studia, stejně tak poskytovatelé služeb typu kadeřnictví nebo masáží. Zakázáno je také veškeré turistické ubytovávání po celém Německu s výjimkou služebních a jiných neodkladných cest. Všem lockdownem dotčeným firmám již ministr financí Olaf Scholz slíbil dodatečnou podporu v celkové výši až sedm miliard euro.

Otevřené zůstávají nejen školky jako u nás, ale také základní a střední školy. Univerzity mají možnost se samy rozhodnout, do jaké míry přejdou na distanční výuku. Rozhodnutí na tiskové konferenci odůvodnil starosta Berlína Michael Müller: „Na jaře jsme viděli, jaké důsledky uzavření škol a školek nese: nárůst domácího násilí, útoky na ženy a děti. Nejde čistě o vzdělávací úlohu.“

V provozu mohou zůstat i veškeré obchody za předpokladu, že zajistí, aby se v nich nepohybovalo více lidí než jeden zákazník na deset metrů čtverečních. Pravidlo umožňuje fungovat malým obchodům, budou-li zákazníky pouštět po jednom či po dvou, a současně omezuje počty lidí ve velkých hypermarketech. Německo tak oproti České republice zavírá výrazně méně, zato ovšem reguluje.

Většina Němců své vládě věří

Průzkumy veřejného mínění — dlouhodobé i ty první bleskové po oznámení lockdownu — ukazují, že vládní postup považuje za adekvátní velká většina obyvatel Německa. Zároveň však platí, že existuje militantní a hlasitá část těch, kteří je odmítají, případně celou epidemii a snahy o její řešení považují za komplot.

Nepřekvapivě tato důvěra, respektive nedůvěra, koreluje se stranickou příslušností: protestující menšina se z největší části rekrutuje z přívrženců národovecké, antisystémové AfD.

Navzdory včerejšmu konsenzu se určité výhrady ozývají i z řad dalších politických stran. Někteří sociální demokraté tvrdí, že by takto zásadní omezení života měla projít parlamentem, nikoli pouze vládou. To byl také důvod, proč včera se souhlasem údajně do poslední chvíle otálel levicový zemský ministerský předseda Durynska Boro Ramelow, který si je nakonec nechá sám dobrovolně svým zemským parlamentem odsouhlasit. Hrozí také případné žaloby na neplatnost opatření, kterým německé soudy dávaly v uplynulých měsících spíše zapravdu.

Za povšimnutí stojí také způsob, jakým byl lockdown včera oznámen. Úkolu se vedle kancléřky, která pak ještě dnes ve stejné věci obstála v interpelaci v parlamentu, ujali bavorský ministerský předseda Markus Söder a starosta městského státu Berlín Michael Müller. Bylo zřejmé, jak těžce své rozhodnutí nesou — svorně hovořili o „těžkém“ či „hořkém“ dni.

Že se jich krize i tíha, s jakou opatření na Německo dopadnou, dotýkají, bylo zcela uvěřitelné. Podobně jako na jaře apelovali na soudržnost a odpovědnost každého jednotlivce. Vyjádřili také naději, že pokud se nyní Němci semknou a budou táhnout za jeden provaz, země nakonec vše zvládne.

Není náhodou, že se — v ostrém kontrastu s námi — komunikační strategii kancléřky ani vlády, přinejmenším co se tónu a dikce týče, nevytýká v podstatě nic.