Francie a koronavirus: poučila se, jde na něj inteligentně
Petr JanyškaVývoj v přístupu k epidemii covid-19 ve Francii se zdá být protichůdný tomu českému. Zpočátku vláda z více důvodů reagovala pomalu. Dnes společnost vyniká spontánní disciplínou, zatímco my jako bychom už na hrozbu zapomněli.
Francie začátek koronavirové epidemie na jaře dobře nezvládla, měla vysoký počet úmrtí; dodnes dvacet tisíc v nemocnicích a deset tisíc v domovech pro seniory. Bylo to šokující, protože francouzské veřejné zdravotnictví je na vysoké úrovni. Sám jsem je zažil na vlastní kůži, svou kvalitou i dostupností pro veřejnost patří mezi světovou špičku — zdaleka předčí britské neřku-li americké.
V počáteční fázi se země potýkala s nečekaně dramatickým nárůstem nemocných a hospitalizovaných, s nejasnostmi, jak se zachovat a jaká restriktivní opatření přijmout. A jako asi všechny země také s nedostatkem ochranných pomůcek a ventilátorů.
Důvodů bylo několik. Prvním bylo, že v době, kdy se o koronaviru ještě nic nevědělo, se do Francie brutálně dostal přes celosvětové evangelikánské shromáždění v Mulhouse, kde se několik dní setkávaly, objímaly, líbaly a společně jedly tisíce osob. A ty virus bleskově roznesly po velké části země.
Proto měla Francie tolik nemocných na východě u německé hranice, proto odtamtud tehdy Německo přijalo desítky postižených, kteří potřebovali umělé dýchaní, zatímco my přes jistý humbuk ze strany premiéra nepřijali žádného. Francie tak platila daň za to, že je globální velkou zemí, téměř sedmkrát lidnatější než Česká republika, kam se sjíždějí a kudy projíždějí z nejrůznějších důvodů lidé z celého světa.
Dalším důvodem bylo, že úřady koronavirus zpočátku nedocenily, dlouho ho nebraly jako alarmující. V době, kdy u nás byly roušky povinné, se tam mezi odborníky stále debatovalo, zda jsou k něčemu dobré. Omezit v něčem Francouze je vždy politicky citlivá záležitost. Ani v nejtěžších chvílích tam nikoho nenapadlo, že by stát Francouzům zavřel hranice a zakázal jim vyjet, jako to udělala česká vláda.
Názor na roušky se tam ale od té doby radikálně změnil, dnes je prosazuje prezident Macron i všechny veřejné instituce, a vidíte je tam dnes na veřejnosti daleko více než u nás. Důvodem byl i jiný vztah k nemocem než máme my, kdy s menší teplotou a rýmou se neleží v posteli, francouzské děti s nimi chodí do školy a díky lékům se z toho po pár dnech uzdraví.
Likvidace nemocničních lůžek
Jak je možné, že francouzské zdravotnictví, obecně velmi dobře organizované, nezvládalo vysoký počet nemocných? Důvodem je i neoliberální politika posledních let a výrazné šetření, kdy se zavíraly menší nemocnice a likvidovala lůžka s ideou, že pacient má trávit v nemocnici co nejkratší dobu a co nejdřív se postavit na nohy a rehabilitovat.
Při běžné hladině nemocí to asi není špatný nápad, ale je fatální pro případ epidemie nynějšího typu. Najednou se ukázalo, že Francie měla na počátku epidemie jen pět tisíc lůžek s ventilátory, kdežto Německo, které s likvidací nemocničních lůžek neexperimentovalo, jich mělo osmadvacet tisíc — a v důsledku také méně úmrtí.
Důležitým faktorem je také skutečnost, že Francouzi se dožívají delšího věku než Češi, že tam je hodně lidí nad devadesát let, tedy velmi zranitelných. Pětadevadesát procent zemřelých ve Francii byli lidé starší pětašedesáti let.
Další příčinou počátečního tápání a nejasností při zvládání koronaviru byla skutečnost, že před pár lety Francie čelila hrozbě velké epidemie SARS, která měla přijít z Číny. Tehdejší ministryně zdravotnictví v Sarkozyho vládě Roslyne Bachotová nakoupila preventivně miliony roušek a vakcín, SARS do Evropy ale nedorazil a ministryně byla osočena, že mrhá veřejnými penězi a je v rukou farmaceutických gigantů.