Funguje chytrá karanténa? Nezdá se. A vláda mlží…
Jan KašpárekSelhává vláda, která neinformuje veřejnost poctivě, selhávají média, která její vyjádření nekriticky přejímají. Přitom problémy se daly předvídat a kdyby se komunikovalo poctivě, všichni by byli na nadcházející obtíže připraveni lépe.
Představy o spásné roli takzvané chytré karantény pro zvládnutí koronavirové krize v České republice utrpěly v posledních týdnech značné rány. Systém založený na propojení zdravotnických a hygienických systémů a posílení patřičné infrastruktury, jež měly podle vládních slibů doplnit rozličné technologické vychytávky, očividně stále nefunguje, jak má.
Napřed přišlo rozšíření viru SARS-Cov-2 v ostravsko-karvinských dolech zapříčiněné hlavně umanutou snahou o co nejdelší udržení těžby vzdor pandemii. Následovalo všeobecné přehazování viny mezi vládou, místními politiky a hygienou. Současně se rozmnožila místní ohniska nákazy a leckde koronavirus pronikl mezi nejzranitelnější skupiny populace.
Koncem července již ministr vnitra Jan Hamáček otevřeně promluvil o tom, že rezort zdravotnictví v čele s Adamem Vojtěchem chytrou karanténu nezvládá a do systému by se měla opět zapojit armáda. Oba vládní činitelé se nijak zvlášť nemilují, a premiér Andrej Babiš se tedy rozhodl situaci vyřešit šalamounsky: vzniká Rada vlády pro zdravotní hrozby, v níž Vojtěch i Hamáček figurují coby místopředsedové.
Šéfem se samozřejmě stal sám Babiš. Snad aby potvrdil, že je vše pod kontrolou, odletěl na Krétu. Pod velkou Radou stojí řídící tým preventivních opatření, kde vedle hlavní hygieničky zasednou i dva zástupci armády a ministerstva zdravotnictví. V nových orgánech nechybí ani ministr obrany či epidemiolog Roman Prymula.
All-stars team českého protipandemického úsilí je opět pohromadě. Armáda má zajistit hierarchické fungování preventivních opatření, které se poněkud rozpadlo dřívějším přehozením odpovědnosti na krajské hygienické stanice. Všichni udělají svůj díl práce a chytrá karanténa se dá do pohybu. Údajně.
615 vzpomínek
Realita bude pravděpodobně jiná. Nouzový stav začal v březnu, nyní je srpen. Věřit vládě, že má jasnou strategii, je stále těžší. To, co se označuje za chytrou karanténu, a od jisté doby dokonce za chytrou karanténu verze 2.0, má k vyvolávaným očekáváním podobný vztah jako legendární malba „ježčího či opičího Ježíše“ k původnímu Ecce Homo Elíase Garcíi Martíneze.
Přibývá stížností na případy, kdy nemocné nikdo netestoval ani nevyšetřil, případně jim nic nesdělil. Odpovědná místa reagují tím, že se jedná o individuální selhání. Je-li ovšem anekdotických důkazů o probíhajícím chaosu moc — ať již zveřejněných či těch, o nichž se člověk doslechne od známých — pochybnost o „chytrosti“ karantény pochopitelně roste.
Ony mytické vzpomínkové mapy trasující pohyb covid-pozitivních lidí přes mobilní telefon? Skoro nikdo je nepoužívá. ČTK zjistila, že ke konci července telefonní operátoři poskytli údaje o 615 lidech. Ne, nevypadla nula.
I když výkonný ředitel Asociace provozovatelů mobilních sítí Jiří Grund konstatoval, že operátoři mohou mapy chrlit po tisících, nikdo to po nich nežádá. Pro hygieniky je zřejmě snazší provádět šetření tím, že se nakažených zkrátka zeptají.
Podobně polovičaté jsou výsledky aplikací, jež mají být spolu s různými interními vychytávkami podle Vojtěcha tím, co povyšuje chytrou karanténu na verzi 2.0. Mapy.cz spadající pod Seznam před časem evidovaly dlouhodobé uživatele v rámci nižších statisíců, eRouška ministerstva zdravotnictví čtvrt milionu. To je na české poměry krásné, aby ovšem podobné systémy fungovaly coby řádné preventivní opatření, muselo by se do nich zapojit uživatelů o řád více.
Vojtěch se v optimistickém rozhovoru pro Právo sice vyjádřil k očividnému problému mobilních programů — tedy že je část především starších lidí nemá na čem zapnout — jeho odpověď na výtku je ale slabá. „Senioři chodí na počítačové kurzy, mají chytré mobily,“ říká ministr, čímž se nijak nedotýká statistických dat, podle nichž chytrý telefon asi osmdesát procent lidí z potenciálně nejohroženější skupiny nad pětašedesát let nevlastní.
Kdo nesvede zázraky, ať je neslibuje
Vláda ani vývojáři na uvedených problémech přitom nenesou přímou vinu — jen v tom, že vyvolávají nesplnitelná očekávání. Chytrá karanténa totiž naráží na řadu dlouhodobě narůstajících problémů, mezi nimi oslabení sítě hygienických stanic. Zkrátka — neměli jsme tu dlouho mohutnou epidemii, nemáme tedy ani mohutný šik odborníků vybavených moderní infrastrukturou.
Stěží lze žádat po přetížených expertech, aby mávnutím ruky vyřešili koronavirus, před nímž padají do prachu i systémy výrazně bohatších západních zemí. Proč ale odpovědní činitelé vlády i vývoje chytré karantény tvrdí, že se hygienici s novinkami prostě popasují, když to očividně tak snadné není?
Opravdu nešlo hned říci, že to bude náročné a úmorné? Vláda to buď nevěděla, nebo nechtěla vědět. Obě možnosti jsou špatně.
Nejpravděpodobnějším scénářem vývoje chytré karantény přitom od počátku bylo, že vznikne cosi užitečného — alespoň z hlediska sdílení dat jednotlivých orgánů a posílení jejich infrastruktury — byť vzdáleného od prvotní představy o tom, že daná opatření všechny spasí; jak jsme tu ostatně v reálném čase předpovídali.
To se ale vláda zdráhá přímo přiznat, ba naopak přehnaná očekávání svého častu posilovala. Tvářit se, jak je vše „chytré“, když nemalá část občanů ani přesně neví, kde se musí nosit roušky, je přitom absurdní.
Chaos je ovšem vizitkou selhání i pro média
Že vláda nerada přiznává potíže, je očekávatelné. Poněkud nečekaná je však ochota, s jakou vládní tvrzení přebírala a nadále přebírá velká část mediální scény. Vyšlo ohromné množství zpráv, rozhovorů, komentářů a „analýz“ — a najdeme v nich tak málo základní skepse, snahy o analýzu či relevantních otázek.
Jistě, média jsou — nejen u nás — zhuntovaná prekarizací práce. Málokdo má čas a kapacity, aby studoval data či technické parametry. I tak ale bije do očí, kolik chyb se nasekalo.
Jeden příklad za všechny: pravidelně jsme s víkendem informováni, že růst počtu nakažených zpomaluje, přičemž v pondělí je tomu naopak. Podobný trend vidíme v datech napříč světem. Že by si SARS-Cov-2 hodil o víkendu nohy (struktury lipidového obalu?) na stůl, případně — abychom parafrázovali virální hospodský nápis —, že „korona chodí jen v týdnu, p*čo“? Ani omylem. O víkendu se zkrátka méně testuje a lidé se o testy méně derou.
Řada novinářů odvedla dobrou práci, souběžně se ale lidé v rámci snahy o vyváženost dozvídají protikladné informace bez uvedení do kontextu. Nemálo velkých médií — čest výjimkám! — nezvládá kvalitně a soustavně pokrývat ani sám vývoj pandemie, natožpak dávat prostor inteligentní debatě o preventivních opatřeních včetně chytré karantény.
Pokud nejsme připraveni, musíme to vědět
Zmatek ve spojení s atmosférou dovolených vede k tomu, že pandemie a tragický výčet zahraničních úmrtí na covid-19 ustoupily do pozadí. Část lidí koronavirus vypustila ze své reality.
Jeden příklad za všechny: na nejmenovaném maloměstě jsem náhodou navštívil festival, kde několikasethlavý takřka neprostupný dav hodiny jedl, pil a tančil bez patrné snahy o dodržování odstupu či preventivní hygieny. Daný okres přitom v rámci svého kraje vykazuje nadprůměrný výskyt covid-19 v přepočtu na hlavu.
Ve chvíli, kdy chytrá karanténa není s to nákazu zcela zablokovat (a bylo by pošetilé požadovat opak), a i odborníci tedy pracují s určitou mírou nejistoty, není úplné odmítnutí obezřetnosti moudré.
I když v pověstném „tanečku“ s koronavirem obstojíme až do podzimu, čeká nás zřejmě příchod chřipky. Co se stane, až se viry potkají, je nejtíživější otázka. Bohužel ne akademická, ale zcela konkrétní. Otázka, jejíž odpověď odhalíme vlastní zkušeností.
Že riziko zvládne nynější chytrá karanténa, je navzdory Vojtěchovu ujišťování nepravděpodobné — tím spíše, že nevíme, zda má vláda skutečný plán, nebo jen hasí požáry a snaží se u toho vypadat kompetentně. Jestliže panují pochybnosti o tom, že jsme na podzim připraveni, potřebujeme to vědět včas.
Češi nejsou hlupáci a pokud je nutné, aby dodržovali preventivní opatření, starali se o sebe navzájem a vyrovnali se s rizikem, jistě to zvládnou, jak ostatně na začátku epidemie předvedli. Odpovědní lidé s nimi ale musí komunikovat. Nejnebezpečnější věc, která nás může postihnout, je totiž iluze bezpečí a kontroly.
Pokud má chytrá karanténa vážné problémy, ať to vláda — nebo alespoň ministr Hamáček, který z ní v posledních měsících působil nejdůvěryhodněji — říká. PR založené na vykreslování ministrů jako nechybujících dříčů je pro Babišovu vládu charakteristické, v případě, kdy jde o zdraví a životy, ale nemístné.
Pandemie není hraní kuliček ani běžný politický provoz, v němž se s mlžením počítá. Potřebujeme konkrétní řešení, nebo alespoň informace o tom, že se řešení nedaří, a máme si tedy dávat pozor.
Americký scénář zkázy a desetitisíců mrtvých nám sice snad nehrozí, plky místo potřebných činů mohou ale i tak znamenat zbytečná úmrtí. V situaci, kdy rizika víceméně známe, by nešlo o pochybení, ale o zločin.