↗

Český stát skladuje data občanů u Jeffa Bezose. Vypracovat odpověď, která uznává, že je to potenciální problém a jak je ošetřen, trvalo Ministerstvu zdravotnictví pět dní. Foto Steve Jurvetson, Flickr

„Ano, ano, ano. A už je to tady, už to jede, už se to roztáčí. Je to fajn? Je to fajn,“ zněla by na štábu takzvané chytré karantény kultovní slova DJe Arnoštka, kdyby naši epidemiologové a vojáci patřili k tanečníkům disco. Po dlouhém období neurčitých vyjádření o zbudování datového a logistického systému nahrazujícího plošná karanténní opatření se zdá, že se dostáváme do fáze konkrétních výstupů.

Hygienické stanice i širší epidemiologické řízení opírající se o činnost mobilních armádních a zdravotnických týmů dostalo do rukou nástroje, díky nimž může efektivněji testovat občany na nákazu koronavirem SARS-Cov-2, identifikovat ohniska epidemie a zajistit rizikovým povoláním — kupříkladu zaměstnancům sociálních služeb — PCR testy namísto relativně nespolehlivých „rychlotestů“. Do praxe se dostávají i hojně skloňované vzpomínkové mapy.

Podle hlavní hygieničky Jarmily Rážové je systém opravdu rychlejší. Potíže se spuštěním se odvíjely především od toho, že se hygienici museli přímo za hektického provozu přeučit na nové systémy v čele s DAKTELou. Projekt je úspěšný i podle premiéra.

Logistika a propojení hygienických dat prý představuje chytrou karanténu „verze 1.0“, přičemž se blíží vylepšení na „verzi 2.0“. Ta zahrnuje call centrum, aplikaci pro odhalování rizikových kontaktů eRouška či systém připravený společností Seznam pro Mapy.cz.

Podle vyjádření vládního zmocněnce pro IT a digitalizaci Vladimíra Dzurilly minulý čtvrtek sdílelo anonymizovanou polohu přes Mapy.cz na 1,2 milionu Čechů a dalších 180 tisíc používalo technicky odlišnou eRoušku. Zatímco aplikace Seznamu sází na geolokaci a upozornění na možný kontakt s koronavirem, eRouška funguje na bázi bluetooth kontaktů. Všechny systémy jsou podle dostupných informací z hlediska soukromí uživatelů a dobrovolnosti v pořádku.

Sdílení polohy na Mapách.cz funguje takříkajíc na dobré slovo Seznamu. K eRoušce a trasovacímu call centru stát uzavřel s IT sektorem, potažmo společností Keboola Czech, patřičnou smlouvu. Původní verze z března, podepsaná s půlroční platností, se v dubnu dočkala aktualizace, vyjasnění některých bodů a dalších dílčích úprav. Ty sice nemění jádro věci, přinášejí ovšem zajímavé podrobnosti.

Materiál obsahuje mimo jiné parametry ochrany důvěrných dat, podmínku bezplatnosti či časově omezeného uchování různých údajů. Oproti původní verzi ve smlouvě nalezneme i seznam subdodavatelů chytré karantény schválených ministerstvem zdravotnictví. V těch vedle se vedle dalších objevila i cloudová úložiště datového impéria Jeffa Bezose, tedy Amazon Web Services.

Stát se chová, jako by netušil, že korporace nejsou neutrální půda

Kapacity cloudů Amazonu sehrávají v situaci, kdy bezpočet institucí potřebuje během pandemické krize zpracovávat množství dat, významnou roli. Vliv digitálního giganta tak narůstá, a korporátní zdroje se stávají součástí rozličných státních či polostátních systémů, potažmo „chytrých karantén“ napříč světem. To před měsícem konstatoval i sám Bezos.

Přestože se Češi podle aktuálního průzkumu společnosti Median v souvislosti s ukládáním údajů v chytré karanténě o svá osobní data spíše nebojí, zapojení datových korporací se především v zahraničí stává předmětem debat. Trasovacích systémy užívající úložiště Amazonu se nedávno probíraly v Austrálii, shodou okolností ve spojení s aplikací, jež podobně jako eRouška staví na bluetooth kontaktech. Nejistotu zde posílila i neochota vládních činitelů sdělit bez okolků jasné informace.

To vidíme i u nás. Zapojení Amazonu coby subdodavatele je sice ve smlouvě patřičně uvozené — kupříkladu tím, že má Keboola nastavit pro fyzické uložení dat region v rámci Evropského hospodářského prostoru — obecnou otázku po tom, nakolik je od státu moudré svěřovat datovou infrastrukturu digitálním korporacím, tu ovšem takřka nikdo nevznáší.

Chápat soukromé společnosti jako neutrální platformy, které jako by najednou ztratily svou hlavní motivaci spočívající v tvorbě zisku, je přitom naivní. Podstatná číst z příjmů digitálních gigantů se odvíjí v prvé řadě od obchodu s uživatelskými daty, případně od snahy vytvořit si faktický monopol na co nejvíce technologických funkcí.

Ten poslední, koho by spoléhání na digitální giganty trápilo, jsou očividně sami provozovatelé chytré karantény. Prostřednictvím koordinátorky informatické iniciativy COVID19CZ Ireny Zatloukalové jsem se zeptal spoluzakladatele platformy, Petra Šimečka z Kebooly, zda není Amazon v pozici subdodavatele chytré karantény možným důvodem ke znepokojení.

„Otázku asi nechápu. Vadí dělat zápis z jednání vlády v MS Word? Ale odpověď na vaši otázku je jednoduchá: důvod ke znepokojení to není. Stejně jako není problém, že elektřinu pro servery vyrábí ČEZ a data jsou uložené na harddisku od Seagate a Western Digital,“ odpověděl obratem. Šimečkův těžkopádný pokus o ironický tón podtrhla poznámka Zatloukalové, že jsem v e-mailu nesprávně napsal do názvu COVID19CZ tečku.

Odpověď mimoděk pojmenovala problém všudypřítomných korporátních nástrojů lépe, než bych svedl sám. Lze ji ostatně otočit: Je v pořádku dělat zápis z jednání vlády v MS Word, i když existují svobodnější a bezplatné alternativy? Je v pořádku, že elektřinu pro servery vyrábí fosilní moloch? A tak dále. To všechno jsou problémy, jejichž existenci lidé jako Šimeček „asi nechápou“.

Informační karanténa

Současně jsem kontaktoval ministerstvo zdravotnictví s žádostí o vysvětlení schvalovacího procesu smlouvy včetně subdodavatelů. I na základě minulých komunikačních šumů provázejících chytrou karanténu ve mně narůstala obava, zda rezort náhodou pouze neodklepl návrh soukromého IT sektoru, který navzdory své technické kompetenci nepředstavuje záruku veřejného zájmu.

Snad každý, kdo se někdy snažil získat informace od ministerstev, dobře ví, nakolik složitý a pomalý to bývá proces. Když jsem kupříkladu před časem mámil po rezortu životního prostředí informace o emisních výjimkách, spočítal jsem si, že patřičné tiskové oddělení komponovalo svou vágní odpověď průměrnou rychlostí 0,167 úhozu za minutu. Kdybychom podobným tempem komunikovali běžně, napsat jednu SMS by zabralo půl dne.

Komunikace s ministerstvem zdravotnictví nyní zahrnovala pět pracovních dní, čtyři zapojené lidi, dva e-maily, dvanáct odchozích a příchozích telefonátů se čtyřmi různými čísly a tři SMS. Jitka Nováčková z tiskového oddělení se opakovaně omluvila za prodlevy s tím, že je komunikační aparát ministerstva extrémně vytížený. Vyřizují-li novinářské dotazy s takovou pečlivostí, těžko jí nevěřit. Odpověď nakonec každopádně dorazila.

„V rámci posuzování nabídky na spuštění call centra Chytré karantény a eRoušky provedlo Ministerstvo zdravotnictví posouzení všech komponent řešení, a to zejména z pohledu ochrany osobních údajů a kybernetické bezpečnosti. Otázka poskytovatelů služeb tak byla přirozeně součástí provedených analýz,“ napsala mi Nováčková.

Dále uvedla, že posouzení subdodavatelů vzalo v úvahu možnost přesunu dat mimo území Evropské unie, respektive do Spojených států. „S ohledem na to, že využívané služby a jejich dodavatelé operují v rámci [legálního rámce přesunu osobních dat] EU—U.S. Privacy Shield, a jsou kompatibilní s požadavky GDPR, byla tato skutečnost i vzhledem k dočasnému charakteru zpracování osobních údajů a opatřením v rovině zabezpečení (…) vyhodnocena jako vyhovující. Kroky byly také konzultovány s Úřadem pro ochranu osobních údajů,“ vysvětlila.

Technické řešení předávání dat je tedy vyřešené důvěryhodně a údaje z chytré karantény v pravém slova smyslu neopustí vcelku přísný legální rámec Evropy. Snad i u nás je ostatně spíše nepravděpodobné, že by stát potřebu dohledu nad bezpečností dat vyloženě ignoroval nebo jen tak svěřil údaje o občanech zcela cizímu legislativnímu prostředí. Množství času potřebné k tomu, aby tuto skutečnost doložil argumenty, je ovšem zarážející.

Vše je chytré, někdo je chytřejší

Sám mechanismus schvalování navíc nezodpovídá principiální a ve své podstatě politickou otázku žádoucího vztahu státu a digitálních korporací. Kupříkladu Amazon sice poskytuje datová úložiště řadě institucí napříč světem, na druhou stranu nedávno ve Francii prohrál právní bitvu s odboráři, kteří společnost kritizovali za nedostatečnou ochranu zaměstnanců během pandemie.

Jedná se o téma dalece přesahující gesci ministerstva zdravotnictví. Představuje složitou společenskou výzvu, která je ovšem na pořadu dne více než kdy jindy. Prostředí digitálních dat a internetu je při pandemické krizi sice nebývale významné, současně ovšem nevykročilo z tristní situace, kdy se o něj dlouhodobě přetahují státní a korporátní molochy, aniž by existovala transparentní a veřejně spravovaná alternativa.

Všudypřítomnost služeb digitálních gigantů, již Šimeček použil jako argument pro bezproblémovost Amazonu, nám bohužel o spolehlivosti či legitimitě podobné situace neříká vůbec nic. Lze očekávat, že korporace vyjdou z aktuální krize vybavené silnější vyjednávací pozicí pro možné budoucí spory s veřejností či státní správou.

Ignorance zde není vůbec chytrým řešením, a to bez ohledu na to, jak moc je chytrá naše karanténa. Je přitom patrné, že právě ji si značná část odpovědných lidí chystá vybrat.