↗

Digitální platformy jsou klíčový transformační prvek současných ekonomik. Za výsekem reality, kterou vidíme jako nezúčastnění pozorovatelé, když na ulici potkáme poslíčka s termo batohem, nebo jako uživatelé, když se v cizině ubytujeme přes Airbnb, se nachází daleko hlubší a komplexnější realita proměňujícího se fungování ekonomiky a mocenských vztahů. Ilustrace ENCO

Koronavirové měsíce přinesly Praze mimo jiné i zajímavé dění v segmentu platformové ekonomiky — mylně, ale o to sveřepěji, nazývané ekonomika sdílení. Byty pronajímané přes Airbnb a jemu podobné zprostředkovatelské portály se ze dne na den vyprázdnily a zákonodárci se nyní snaží rychle vzniklého okna příležitosti využít k dlouho zanedbané regulaci krátkodobých pronájmů.

Hned zkraje pandemie ohlásila dobrovolně odchod z Prahy služba pro výpůjčku koloběžek Lime a poněkud překvapivě k začátku června také servis roznášky jídel z restaurací Uber Eats, ačkoli se mohlo zdát, že právě rozvozu jídel z jinak zavřených bister situace neobyčejně přála.

Na všechny tři zdánlivě málo související kauzy se vyplatí podívat blíže. Mohou totiž posloužit jako výborné případové studie pro osvětlení principů fungování ekonomiky platforem, které nám jinak jako jejich zákazníkům zůstávají skryté.

Těžko regulovatelný byznys ohrožující sociální práva a veřejné zájmy

Digitální platformy jsou fenomén druhé fáze rozmachu internetu, takzvaného webu 2.0, kdy přestal být nástrojem pro zveřejňování obsahu a jeho pasivní přijímání a začal být prostorem pro různorodé aktivní interakce a transakce. Tvoří v tomto odpovídajícím způsobem bujícím a čím dál nepřehlednějším prostoru rozdělovníky pro propojování poptávky a nabídky, ať už po informacích, jako to činí vyhledávač Google, po zboží jako u internetového tržiště Amazon, po sociálních kontaktech jako v případě Facebooku nebo třeba po krátkodobých pronájmech, jak je zprostředkovává právě Airbnb.

Britský sociální vědec Nick Srnicek je ve své objevné knize Platform Capitalism identifikuje jako subjekty další fáze kapitalismu, který si po minulé finanční krizi začal hledat nové zdroje zisku. Platformy skutečně vytvářejí zcela nové trhy, když jim způsob jejich fungování umožňuje zpeněžovat transakce, které by ve fyzické realitě byly příliš nákladné či mnohdy zhola nemožné. Ale i takové, které by nám dříve snad přišlo v takovém měřítku nepřístojné zpeněžovat, jako jsou naše nejosobnější kontakty, názory a zážitky, jež zpeněžuje Facebook nebo Instagram.

Nové trhy, které tak vznikají, jsou často jakýmisi „hypertrhy“, jak lze dobře ukázat třeba na příkladu Airbnb. Tato služba a jí podobné netvoří žádnou novou hodnotu. Našly jen způsob, jak z existující hodnoty — pražských nemovitostí — vyextrahovat daleko větší zisk, než bylo myslitelné v době, kdy byly transakce omezené hranicemi fyzické reality.

Člověk jistě mohl svůj byt pronajímat turistům i dřív, jen bylo neustálé propojování se s nimi, domluva a koordinace často tak náročné a drahé, že se mu nakonec vyplatilo mít v něm spíš dlouhodobé podnájemníky: což samozřejmě bylo z celé řady důvodů prospěšnější i pro život ve městě.

Stejně se to má i se všemi platformami zprostředkujícími jednorázové úkoly, jako je třeba Uber Eats. Ne že by byl dříve takový způsob práce zcela nemožný, jako fenomén nádenictví jej koneckonců dobře známe z historie.