Pod tvrdým náporem krize se musí šetřit všude: na počtech zaměstnanců i na odměnách firemních funkcionářů — obzvláště pokud získáváte zvláštní podporu z eráru. Jenže to zjevně neplatí pro každého.

Nizozemská agentura specializující se na rezervaci ubytování Booking.com totiž tuhle jednoduchou rovnici zcela staví na hlavu. Jak reportuje holandský deník NRC Handelsblad, tato bookingová firma vyplatila v roce 2020 až 28 milionů eur (tj. něco přes 700 milionů Kč, odpovídajících zhruba 80 % jejich firemní maximální hranice bonusů) třem svým vrcholným manažerům.

To by samo o sobě natolik skandální nebylo — bonusy velkých šéfů jsou u obdobných společností běžně mnohem vyšší; ten samý rok však společnost propustila 26 tisíc svých zaměstnanců — to je víc než čtvrtina. A především, právě na pokrytí svých ztrát přitom Booking.com čerpal krizovou pomoc nizozemské vlády ve výši téměř sto milionů eur.

To, že velká část těchto veřejných prostředků tak skončila v kapsách tří lidí, už ale holandským občanům v žaludku ležet může — a mělo by. Jen pro představu, pokud bychom takovou podporou srovnali úměrně s objemem českých státních výdajů, čachry Booking.com odpovídají zhruba tomu, jako kdyby česká vláda vyplatila firmě 500 milionů Kč. A ta — místo odbourání pandemických ztrát — zhruba sto čtyřicet z nich rozdělila mezi své tři vrcholné manažery.

Špatně je hned několik věcí — dvě jsou však do očí bijící. V prvé řadě bezskrupulóznost firmy, která získala 100 milionů eur z peněz daňových poplatníků na „přežití“.

Místo toho, aby Booking.com využil peníze v souladu s jejich určením, tj. například na udržení alespoň části ze závratného množství propuštěných zaměstnanců, získanými prostředky ještě zvýšil už tak vysoké odměny firemních šéfů.

Na zachování pracovních míst a udržení firmy v provozu má veřejnost zájem — na nových jachtách a luxusních bytech manažerů nikoli. Pokud na ně vydělají na trhu, skvěle, ať s penězi udělají, co uznají za vhodné. Ale tady byly peníze vyloženě špatně přiděleny.

V druhé řadě je pak nesmyslné přidělování pandemických peněz bez záruk, že skutečně budou využity způsobem, který je funkční pro občany. Český Úřad práce například nedávno zjistil pochybení až u čtyřiceti procent firem žádajících o podporu v rámci programu Antivirus.

Oproti tomu zvyšování odměn firemním šéfům v situaci, kdy statisíce živnostníků či drobných podnikatelů musí spoléhat na mnohdy podfinancované covid-programy, rozhodně funkční není. Jako europoslanec rozdělování nizozemských peněz neovlivním. Efektivní rozdělování evropských prostředků s Piráty však v EP řešíme od začátku — naposledy třeba snahou revidovat evropská finanční nařízení.

Je to ale hlavně ukázka jednoho z největších rizik pokrizových kompenzací: podporu vyberou jednotlivci, ale zaplatí za ní všichni. Opakování těchto nespravedlností musíme při zacházení s veřejnými penězi musíme zabránit.