Pod pohrůžkou, že se stáhnou z celé Kalifornie, dosáhly Uber a Lyft odložení nařízení, které jim ukládalo překvalifikovat své řidiče z nezávislých kontraktorů na zaměstnance. Jejich argumentem bylo, že podobnou změnu nelze naplánovat ze dne na den — od rozhodnutí kalifornského nejvyššího soudu přitom uplynuly už více než dva roky. Firmy měl donutit ke změně také nový kalifornský zákoník práce s názvem AB5, který vešel v účinnost na počátku roku.

Zdálo by se, že firmy jako Uber musí na svých řidičích „zaměstnancích“ pohádkově vydělávat. Pravda je ale dost bizarní. Uber a Lyft ve skutečnosti nevydělávají vůbec.

Naopak, už roky přicházejí o peníze, protože vozí pasažéry pod cenou — právě díky takovým agresivním praktikám obsazují trhy po celém světě. Stlačování platů řidičů na minimum ovšem není jejich hlavní strategií, jak se stát ziskovými. Pouze jím zpomalují rychlost, s níž prošustrovávají své peníze.  

Existence Uberu a Lyftu z velké části odráží sázky Wall Streetu na automatizaci. Ty se ovšem dosud nenaplnily. Legislativní útoky na svou nelegální personální politiku se proto snaží zkrátka přežít do chvíle, než se dočkají konkurenceschopné technologie pro samořídící auta.

Nástup autonomních vozů by Uberu a Lyftu umožnil vyhodit své řidiče na dlažbu. Dominantní pozice na trhu sdílené taxislužby již dosáhly, a proto by v takovém případě sklidily díky svému monopolu obří zisky. Neexistuje žádná realita, v níž by placení důstojných mezd řidičům představovalo nějakou součást jejich dlouhodobého byznysplánu.