Rychlý a převratný technologický vývoj posledních let proměňuje všechny oblasti života jednotlivce i fungování společnosti jako celku, a projevuje se tak i ve způsobu, jakým je uspořádána průmyslová výroba. Ony čtyřky v pojmu 4. průmyslová revoluce, kterou bývají označovány aktuálně probíhající dramatické změny ve výrobě, či v termínu Průmysl 4.0, který popisuje podobu průmyslu po dokončení těchto změn, naznačují, že se jedná o čtvrtou fázi historického vývoje.

První průmyslová revoluce začala v polovině 18. století, kdy došlo k první mechanizaci výroby s pomocí vodní páry — přelomovým vynálezem tohoto období byla parní turbína. Za druhou průmyslovou revoluci je považována elektrifikace výroby probíhající od konce 19. století, která umožnila masovou výrobu — do této doby se tak kupříkladu datuje první běžící pás. V 60. letech 20. století začala do průmyslu pronikat elektronika a informační technologie. I to přineslo takové změny, že si vysloužily nálepku průmyslové revoluce — tentokrát třetí.

I při stávající průmyslové revoluci, té čtvrté, jde především o informační technologie. Jak se tedy liší od té předchozí? Zjednodušeně to lze vysvětlit tak, že zatímco dříve seděl za počítačem člověk, který s jeho pomocí ovládal výrobní linku, nyní je přímo výrobní linka počítačem, která se ovládá sama bez toho, aby musel jednotlivé příkazy zadávat člověk.

Samořízení je umožněno tím, že je vše, co je součástí výrobního procesu, přístroje i součástky, opatřeno čipy, senzory a štítky a navzájem propojeno. V reálném čase tedy vznikají informace o aktuálním dění na celém výrobním úseku, které si umí přístroje předávat, vyhodnocovat a podle toho samostatně rozhodovat, jaké kroky mají následovat. Podobné propojení pak existuje i s dalšími na bezprostřední výrobu napojenými systémy, jako například s logistikou, prodejem nebo administrativou.

Širších důsledků těchto na první pohled pouze technických proměn je nespočet. Za prvé se minimálně ve třech ohledech mění byznysové modely. Je možná daleko větší individualizace zboží než dříve. Realitou začíná být, že si zákazník v e-shopu sestaví svůj individuální produkt, jehož popis je v továrně nahrán na štítek, později čitelný pro všechny stanice výrobního procesu. Chytrá výrobní linka pak podle těchto informací sestaví produkt přesně takový, jak si ho zákazník přál, nikde není třeba nic zvlášť manuálně zadávat nebo nastavovat.

Rozmáhá se ale také to, že si průmyslové firmy přestávají účtovat za produkty, které vyrábějí, kupní cenu. Namísto toho je opatřují senzory, zákazníkovi pouze vypůjčují a účtují mu jejich provoz, jež s pomocí těchto senzorů sledují. Kupříkladu namísto koupě kompresoru se tak platí objem jím stlačeného plynu za dobu, kdy ho má člověk od firmy vypůjčený. Senzory zabudované do výrobků také firmám umožňují založit svůj obchodní model na jejich dálkové údržbě — mohou si pravidelně informace ze senzorů na dálku přečíst a odhalit chybu ve fungování nebo třeba to, že brzy bude potřeba vyměnit nějaká součástka.