Svět práce ovládá hravost
Aleksandra SowaKvůli robotům začnou lidé přicházet o práci i v oblastech, které byly dosud vyhrazeny duševní činnosti. Svět se ale mění a otvírá i nové možnosti. Pomůžou problém nezaměstnanosti vyřešit počítačové hry nebo cestování v čase?
„No ano, to by měla!“ odpověděl filosof sítí Luciano Floridi na otázku týdeníku Wirtschaftswoche, zda nás umělá inteligence připraví o práci. A zároveň to uvedl na pravou míru: „Problémem není nezaměstnanost. Problémem je ztráta příjmu.“
Digitalizace, automatizace, umělá inteligence, internet věcí nebo průmysl 4.0 — v dnešní době vznikají stále nové metody a technologie, kvůli kterým se lidská práce může stát zbytečnou. Dosud nám však chybějí koncepty, jak by měl vypadat svět zítřka bez konzumerismu. Nezbývá než čekat, do jaké míry si nová ekonomika vychová lidi k tomu, aby cítili nutnost konzumovat její výrobky a služby. Jedno je ale jisté: výkon elektroniky po konci záruční lhůty dnes rapidně klesá, oblečení se rozpadá navzdory stále lepší technologii praní a výkonnost baterie u chytrých telefonů se ve srovnání se staršími modely neuvěřitelně snížila. Protože to bez oblečení — a dnes už ani bez chytrých telefonů — nejde, jsme nuceni buď opravovat, nebo kupovat stále nové výrobky. Výrobci navíc zásadním způsobem omezili možnost jejich produkty opravit, protože téměř znemožnili přístup do útrob přístrojů.
„Nahrazování lidské práce prací strojovou, které se dlouho omezovalo na průmyslový sektor, nyní zachvacuje i oblasti, které byly dosud vyhrazeny ducševní sféře,“ zjišťují Martin Burckhardt a Dirk Höfer ve své knize Alles und nichts (Všechno a nic). „Vše, co můžeme popsat jako proceduru a regulovaný systém (…), lze nahradit. Tedy klasifikaci, evaluaci a vykonávání činností. V tomto smyslu nepředstavuje počítačová paměť pouze prostý technický modul, nýbrž obsahuje společensky vykonanou práci, která, pokud je jednou vykonána, je také pouze jednou zaplacena.“
Floridi poznamenává, že lidé z technického pokroku neprofitují; spousta peněz stagnuje na „lokálním minimu“, oběh a rozdělování nefungují. S příchodem robotů a smart things se okruh působení ještě rozšířil. S ohledem na digitalizaci a automatizaci spatřují Burckhardt s Höferem ještě jednu možnost: „Pokud všechny opakující se činnosti přejdou na stroje, může za práci platit jen to, co ještě nebylo digitalizováno nebo co je za hranicí možného.“
Příkladem může být třeba hledání talentů. Podle vyjádření Googlu by sice algoritmy měly proměnit i tuto oblast, Floridi to však nevidí tak absolutně: „Algoritmy lze smysluplně použít, pokud hledáme sto lidí do call centra.“ Ve chvíli, kdy jde o pozici s komplexním profilem, je podle něj spolupůsobení člověka nezbytné: „Talent je stejná koncepce jako inteligence, přátelství nebo moudrost. Jsou to ideje, které chápeme, ale nedokážeme je přesně definovat, tedy ani změřit a zautomatizovat,“ hodnotí Floridi. Platí to rovněž pro aktivity jako vymýšlení budoucích vizí — anebo hraní.