Ve světě sci-fi je možné všechno
Patrik EichlerÚřednické vlády jsou představovány jako krok proměny politiky k lepšímu. Prý když vládne odborník, politické třenice ustupují stranou.
Jeden polský zpěvák navrhl konat volby do sejmu (tamní sněmovny) v jednomandátových obvodech. A že by lidé volili odborníky a osobnosti a tak dále. I v Polsku se ale v jednomandátových obvodech volí do Senátu, tedy do horní komory parlamentu. A jak pravili kritici, není nijak vidět, že by v Senátu bylo více osobností než v Sejmu a tak dále. Stejnou debatu známe i od nás. S podobným návrhem naposledy přišel miliardář Karel Janeček.
Poláci se v debatě více než my zastávají politických stran. Více se brání argumentu vždy prospěšného odbornictví při řízení státu. Pokud se o vládu ucházejí politické strany v čele s politiky a pokud opoziční strana sestavuje stínovou vládu, pak je to proto, aby se její politici chystali na převzetí jednotlivých ministerstev. Cílem není, aby tato ministerstva po volbách předali úředníkům. Cílem je řídit je podle politického programu vlastní strany.
V Polsku, napsala nedávno v Gazetě Wyborcze Katarzyna Kolenda-Zaleská, „byl tento princip postaven na hlavu. (…) Politici se mění na celebrity a vymýšlejí věci odtržené od reality, jen aby se ukázali. Čím exotičtější nápad, tím větší šance, že se prosadí.“
Přistupují tak na hru médií, která nepopisují proceduru, snad že je příliš nudná, ale jen návrhy změn, nejlépe revolučních. Jako by nevěděla, že až všechny funkce obsadí nezaujatí odborníci, zbude médiím už jen informování o proceduře. Všechno další bude objektivní a správné.
Když lidé vymysleli politiku a politické strany, neudělali to z nudy. Jde o nástroje pro správu státu. Žádná objektivně platná a odborně doložitelná rozhodnutí totiž v řadě případů prostě nejsou možná. Odborně nelze dokázat, že lidé mají dostávat jakýkoli důchod. To je věc politického rozhodnutí, že staré lidi nezabíjíme, ale pečujeme o ně. Vědecky nikdo nezdůvodní, že mají být vysoké nebo nízké daně a kdo je má platit. Je to opět politické rozhodnutí, že jako společnost chceme učinit tato a tato vydání a že je budeme financovat tak a tak.
Někdo možná vzhlíží k nezaujatým odborníkům v čele státu jako naději na řešení našich problémů. Pak by si ale měl představit, že nejde jen o úřednického premiéra či prezidenta. Aby mohl takový systém fungovat, museli by nastoupit i úředničtí ministři (a potlačit své mocenské zájmy). Jde i o úřednické poslance a senátory a předsedy všech politických stran. I ti jistě budou vykonávat svou práci lépe, když se jim nebude do cesty plést politický program.
„Politikům pro oživení diskuse navrhuji,“ píše ještě Katarzyna Kolenda-Zaleská, „ohlásit úřednické kandidáty na šéfa NATO, šéfa Evropské komise a nakonec na úřednického papeže. Ve světě sci-fi je možné všechno.“ Třeba i odborně nezaujatá správa věcí veřejných.
Jinak samozřejmě axiomatické deklarace (tedy tvrzení typu: "nechť x je prvočíslo", "Každému podle jeho potřeb" či "Každý člověk má jako člen společnosti právo na sociální zabezpeční a nárok na to, aby mu byla národním úsilím i mezinárodní součinností a v souladu s organizací a s prostředky příslušného státu zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho důstojnosti a k svobodnému rozvoji jeho osobnosti. " ,či "Existuje množina, která obsahuje prázdnou množinu a pro každý svůj prvek x také sjednocení x a {x})." :-) jsou krásná právě v tom, že jejich "objektivně platným a odborně doloženým" důkazejm je empirie toho našeho běžného upachtěného praktického života.
A pokud jde o kompetenci politika. Kompetencí politika nemá být odborná znalost resortu - představte si ministra zemědělství, který se vyzná v zemědělství, lesnicví, rybářství a systému evropských dotací. Kompetencí ministra má být poznat, zda expertiza, kterou dostává na stůl, je relevantní (poctivě udělaná). Ministr se nerozhoduje podle vlastních odborných znalostí, ale podle expertizy, kterou dostává zvenčí.
Protože se domnívám, že během té analýzy se taky ukázalo, že existují případy, kdy vyplácení důchodů již pro všechny výhodné přestává být (bo,bez falzifikace ta analýza imho nemůže být "poctivě udělaná"), tak si myslím, že by neměl být problém celou tu soustavu zmodelovat a pozorovat odchylky mezi výsledky, které plynou z modelu a skutečně naměřenými hodnotami. Tomu člověku co ty výsledky kontroluje a jemně promazává stroje můžeme klidně říkat ministr.
Podle toho co píšete mám pocit, že by Vám nevadlio, když by "ministr" ty stroje občas vypl nebo s nimi dělal jiné změny, bez toho, že by dopředu vysvětli, proč tak činí a jaké očekává výsledky těch zásahů.
Přiznám se, že já bych byl raději, kdybych předem věděl o změnách plánu a měl možnost je třeba i ovlivnit (a nebo se rozhodnout se plánované činnosti dále neúčastnit).
Samozřejmě pokud výsledky, které dává model začnou mít významné rozdíly od skutečnosti, zaměřil bych své zkoumání spíše na ten model, než na toho ministra.
Jinými slovy, pokud plánuji řešit nějaký problém (tedy zasáhnout do již běžícího stroje), musí vzniknout popis řešené problematiky, který je dostatečně validní, aby umožnil měřit výsledky mých zásahů. http://en.wikipedia.org/wiki/PDCA
A mě skutečně nezajímá, kolik a jakých titulů ten ministr má. Mě zajímá, jak velké jsou odchylky reálných výsledků od plánu.
Navíc odborně zdatný ministr má lepší předpoklady tu expertizu správně vyhodnotit... Případně lépe rozhodne, co vlastně ještě expertizovat. Nebo alespoň lid to tak vnímá (myslím) a proto jeho část dokáže "nestranické odborníky" tak ocenit (viz Fischer).
Netvrdím ale že by odborná zdatnost (nebo dokonce pouze formální vzdělání v oboru) představovala sama o sobě dostatečnou kvalifikaci. Taky je třeba nějaký fištrón a kapka skromnosti... Tady jsou - jak na stínové tak na slunečné straně - také rezervy...
2) lepší politika musí komunikovat (moderovat dialog) jak s občany tak i experty - myslet si že odbornost je stigma je další hloupost
3) politik bez určité solidní odbornosti je populistická loutka či manipulovatelný ňouma, neplést také politiku a politikaření
4) každý expert nemůže být politik - politika je také odbornost an sich, či lépe aplikace určité odbornosti na politickou komunikaci a rozhodování
P.S. mrzí mě příměr paní katarzyny, naznačující souvislost mezi žánrem sci-fi a zmíněnými úlety, tím spíš že klasická polská škola sci-fi je vyhlášená
Osobně doufám, že to funguje tak, že politikům říkáme věci typu: "Pošli člověka na měsíc", nebo "Zařiď aby počet stromů a kamení odpovídal počtu lidí v neproduktivním věku" nebo "Zařiď aby výnosy z turismu pokryly náklady na opravu Státní opery".
Osobně očekávám, že spoustu věcí není třeba těm čumáčkům vysvětlovat úplně od nuly... je hodně (i mezinárodních) definic, norem, atd. ... většinou také sdílíme nějaký společný "kulturní základ", takže bych i čekal, že se shodneme na pojmech jako "zdraví", "strom", "neproduktivní" či "důchod" :-)
Ale nepřekvapí mne, když se někdy ukáže, že si nerozumíme a že je potřeba si ty věci vysvětlit.
Ale pokud existují nějaké dohody typu:"Občan platí daně a dostává za to důchod", je to fakt, který snad ani nepotřebuje zdůvodňovat.
Možná se stane, že se ukáže, že tuto dohodu není možné dále plnit (změna prostředí, odstoupení jedné strany, atd). Pokud se tak stane, skutečně si myslím, že je mnohem jednodušší, když těm politikům předem řekneme, co po nich vlastně chceme, např: "Zařiďte, aby při rostoucím počtu důchodců všichni dostali alespoň něco".
Takže konkrétně k těm důchodům. Snad tu platí nějaké zákony, které zhruba upravují jakým způsobem se důchody mají vyplácet.
Pokud se ukazuje, že se vnější či vnitřní podmínky mění, tak, že už norma nedává dostatečný návod, jak dál postupovat, asi by bylo vhodné udělat nějakou analýzu, naplánovat kroky... bla, bla (http://en.wikipedia.org/wiki/PDCA).
Během té analýzy je určitě možné vznést dotaz, zda je ta norma vůbec potřebná (tedy zda je vůbec nutné podporovat "neproduktivní" osoby).
Předpokládám, že se při té analýze najdou argumenty pro hypotézu, že taková činnost je výhodná nejen pro ty neproduktivní osoby, ale i pro ty, kteří se musí na jejich podpoře podílet. A dokonce si myslím, že se dá zrhuba určit, za jakých podmínek je výhodnější vyplácet nějakou částku pravidelně, za jakých podmínek už by bylo lepší řešit formou "pojistných událostí"a případně ještě nějak jinak.
No a pak se zase jede tak dlouho, dokud ta norma dává dost prostoru pro rozhodování. Ale samozřejmě je to pouze hypotéza... a určitě se může stát, že bude podrobena kritice a zrevidována.
Takže abych to shrnul: Voličové někdy v minulosti dali politikům nějaké úkoly, ze kterých vyplynula dohoda:"Platíme daně, dostáváme důchody". Podle mne není problém "objektivně zkobtrolovat a odborně doložit", zda tato dohoda je v souladu s původním zadáním i současným stavem.
A pokud se chcete bavit o normativní etice... myslím, že když v USA v minulosti politici začali realizovat plán "pošleme člověka na měsíc", našlo se mezi voliči asi hodně lidí, kteří si mysleli, že to odporuje nejen platné legislativě, ale i zákonům přírody a možná i příkazům od Boha. A mně osobně je momentálně celkem jedno, zda to, že se tam ten člověk nakonec dostal je způsobeno tím, že ti politikové byli schopni voličům vysvětlit, že žádné zákony neporuší, nebo že ti voliči nakonec rezignovali.
Ale pevně věřím a doufám, že voliči měli možnost v tom těm politikům zabránit. A jsem rád, že se jim to nepovedlo.