Sdílený na facebooku: http://www.criticatac.ro/lefteast/support-ukrainians-but-not-far-right/

Je tam podrobněji popsaný nacionalismus jako motiv demonstrací na Majdanu. Vznikl jako polemika s prohlášením, o kterém je tento text.

To není vnitrostranický boj, to je dlouhodobá vážná nemoc české politiky, že krajské struktury stran jsou silnější než centra. Platí to od vzniku krajů - pro soc. dem. i pro ODS, jinak, ale také, i pro KSČM. Centrální vedení pak ale nemají sílu stranu řídit - viděli jsme u Nečase, když do vlády právě z těchto důvodů pozval pp. Kubu nebo Blažka. A stejně tak u Sobotky, když dává nějaké stanovisko, ale kraje ho "převálcují". Bude to stejné u dalších předsedů ODS i ČSSD bez ohledu na to, kdo to bude. Vada je strukturní.

A abychom to měli komplet, tak zrovna teď odbory oznámily, že kvůli liberalizaci zákoníku práce (čehož je tohle důležitou součástí) opouští všechny odbory tripartitu a chtějí stažení návrhu na liberalizaci zákoníku práce a demisi ministra práce.

@LH: Jak jsem to pochopil, jsou to naše konta pracovní doby, novelu jsem ale na "první dobrou" nenašel, takže jsem ji ani nečetl.

Důležité jsou dvě jiné věci:

- Že odbory to berou jako jeden z důvodů ke generální stávce, které se v Polsku asi odehraje na podzim.
- Že si máme všimnout změny, která mění nějaký tradiční způsob uvažování (zde o práci) a zvážit, zda tu změnu opravdu chceme.

Jistě lze "zrušit osmihodinový pracovní den", proč ne, ale uhájíme si pak práva, kvůli kterému jsme za něj před sto lety bojovali?

Samotný zákon si může stáhnout nějaký zprávař a napsat o něm - třeba do Haló novin...

Byl jsem v týdnu na debatě Knihovny V. Havla na téma, zda jsou disidenti hrdinové nebo oběti. P. Placák, M. Rejchrt, P. Šustrová, T. Bursík, moderoval J. Macháček. Většina byla pro hrdiny, ale nikde tam nezaznělo, že nejzajímavější jsou z disentu politici a že nejzajímavější jsou politici i z protinacistického odboje - HOS jako Předvoj, Pražská výzva jako Program za svobodu. Protože vlak vyhozený do povětří může pomoci k vítězství v boji, ale po boji je třeba přejít k obnově a zase k politické práci.

A místo debaty o politice - jen Rejchrt tam jednou zmínil Pražskou výzvu – Jáchym Topol slastně vykřikoval, když T. Bursík coby historik mluvil o provedených sabotážích za minulého režimu. Jaká slast. Ale výhled do budoucna ani náznakem. A s kým pak dělat ten program.