Taktika, kterou ČSSD zvolila pro tuto politickou krizi, nebyla chybná. Opakovaně jsme slyšeli, že v této Sněmovně nelze sestavit žádnou slušnou vládu. Že žádná vláda složená k obrazu prezidenta Zemana nebude moci ve Sněmovně s pravicovou většinou prosadit nic podstatného. Že případná vláda ČSSD zase ve Sněmovně s pravicovou většinou nezíská většinu vlastní. A že jediným řešením je vyvolat předčasné volby.

Takto zjevně uvažoval Bohuslav Sobotka, když se po pádu Petra Nečase o možnost sestavovat vládu odmítl ucházet. Podcenil Miloše Zemana, když si zřejmě myslel, že ten bude postupovat podle „idiotských“ ústavních zvyklostí. Že podobně, jak by to s větším či menším skřípěním zubů a průtahy zřejmě udělali Václavové Havel a Klaus, Karel Schwarzenberg, Jiří Dienstbier nebo třeba Zuzana Roithová, jmenuje vládu, která prokáže, že má ve Sněmovně většinu.

Když Miloš Zeman začal jednat ve prospěch svůj a svých klientů v SPOZ, nebylo potřeba, aby ČSSD svou taktiku měnila. Vyvolala hlasování o rozpouštění Sněmovny. Neuspěla. Řekla si o druhý pokus k sestavení vlády, aby ho využila jako nástroj... k jednání o rozpouštění Sněmovny.

Zmínka o něm zůstala i v usnesení, kterým se včera vedení ČSSD přiklonilo k podpoře Rusnokovy vlády. Podle něj jde o „vládu přechodnou, která by měla překlenout období do předčasných voleb“ a hlasování pro důvěru vládě je „jedna z možných cest k prosazení předčasných voleb“.

Právě předčasné volby jsou pro ČSSD jedinou dnes známou cestou, jak maximalizovat svůj volební zisk. Čím více času od zatčení exposlanců ODS a pádu Petra Nečase uplyne, tím více voličů se vrátí k pravici, na jejíž hříchy pozapomene. Tím více prostoru se uvolní populistům typu Andreje Babiše, Tomia Okumary a případným dalším zaseVeverkám. A tím pravděpodobnější bude vstup SPOZ do Sněmovny na úkor... volebního výsledku ČSSD.

Předčasné volby jsou z politických stran zásadně výhodnější pouze pro ČSSD, a tedy pro voličky a voliče, kteří si přejí konec politiky české pravice - konec zadlužování, konec odírání těch, kdo potřebují veřejnou podporu i konec naší léta budované mezinárodní izolace. Strany jednoho muže, ať už jde o Zemana, Babiše, Dobeše, Okamuru nebo Kalouska, předčasné volby k ničemu nepotřebují. Budou moci o to déle mobilizovat své potenciální voliče.

ODS ve své hluboké krizi se voleb bojí. KSČM si může myslet, že její volební výsledek významně neovlivní, jestli volby proběnou letos v říjnu nebo v květnu 2014. Podobně jako ČSSD by předčasné volby jistě přivítala KDU-ČSL, která pro ně i opakovaně pléduje. I lidovci budou přicházet o šanci na návrat do Sněmovny úměrně tomu, jak budou v rozvraceném stranicko-politickém systému posilovat preference všemožných populistů.

ČSSD se však včera dopustila změny taktiky a tím i strategické chyby. Místo toho, aby trvala na usnesení svého Ústředního výkonného výboru z konce června: „ČSSD vznik takové [ODS, TOP09, LIDEM] ani jiné vlády bez nových demokratických voleb v žádném případě nepodpoří.“ Rozhodla se opět vzdát možnosti iniciativy a podporu Rusnokově vládě svým poslancům a poslankyním doporučit.

Bohuslav Sobotka sice mluvil o kompromisu uvnitř ČSSD. Jde ale zjevně o další z řady jeho porážek v zásadních vnitrostranických jednáních. Těžko hovořit o kompromisu, když hlasování pro důvěru Rusnokově vládě prosazoval první místopředseda ČSSD Michal Hašek a když jeho stanovisko se stalo stanoviskem strany.

Bohuslav Sobotka oproti tomu zvláště v minulém týdnu opakovaně psal a mluvil o tom, že podpořit Rusnokovu vládu pokládá za neodpovědné a že neví, zda je horší vláda Rusnokova nebo vláda pravice. Po včerejšku se zdá, že Bohuslav Sobotka se může stát hlasem většiny v předsednictvu své strany, že ale ztratil schopnost prosazovat vlastní politické představy. Je to situace více než podobná jeho krokům po prvním kole prezidentské volby nebo na letošním ostravském sjezdu.

Včerejším vyjádřením podpory Rusnokovi se Sobotka za stranu fakticky vzdal ambice přijmout od prezidenta Zemana případné pověření k sestavení vlády. Ba co víc, těžko bude veřejnosti vysvětlovat, proč Rusnokovu vládu vůbec kritizuje, když podpořil její vznik. A pokud snad chtěl aktivně oponovat prezidentu Zemanovi, těžko to bude moci po včerejšku dělat důvěryhodně.

ČSSD nicméně zbývají ještě dvě možnosti, jak do vlády vstoupit. Jednou je podíl na nějaké formě rekonstrukce Rusnokovy vlády, pokud ta dnes nedostane důvěru. A ta druhá je po vyhraných volbách. Zatím dělá ČSSD dost pro to, aby po volbách o podobě vlády nemohla rozhodovat sama. A leccos pro to, aby ji Zeman k rekonstrukci vlády výběrově přizval.

Z vnitrostranického hlediska je důležité ještě to, že Michal Hašek ve své zteči na Bohuslava Sobotku využil kraje coby nejsilnější vnitrostranickou strukturu. Ani Michal Hašek ale nebude lídrem sociálnědemokratických hejtmanů navždy. Je také téměř jisté, že nejsilnější z hejtmanů a nejvyšších funkcionářů krajských organizací ČSSD nezůstanou napořád jeho spojenci.

Proto je Haškovo dnešní chování krátkozraké. Zvlášť s výhledem na to, že ČSSD dříve či později krajské volby prohraje a lidé z krajů budou chtít podporu, respektive zajištění od ústředního — leč zrovna nyní Haškem oslabovaného - vedení strany. Osud Petra Nečase by měl Haška varovat před možným osudem vlastním.