Miloš Zeman proti demokracii, včetně sociální

Jakub Patočka

Vývoj nutí ještě znovu se pokusit vyložit, proč vláda Jiřího Rusnoka nesmí být považována ani za vládu odborníků, ale ani za reprezentantku levice. Manévry Miloše Zemana představují větší hrozbu nežli minulá koalice.

Pod článkem, který jsem zveřejnil minulý týden, v němž jsem popsal pravděpodobný vývoj, pokud se neuskuteční předčasné volby, se rozproudila debata. Nepostihla nás posedlost Milošem Zemanem, nepřeháníme hrozby s ním spojené? A nehodnotíme situaci čistě z hlediska zájmů sociální demokracie, namísto toho, abychom se nad ní zamýšleli z hlediska zájmů obecných?

Nemylte se v Zemanovi, hrozby jsou velké

Miloši Zemanovi bychom z celého srdce přáli, aby v sobě dokázal najít něco z toho, kým byl zhruba do roku 1997. V tomto duchu se v podmanivém textu nad jeho politickými možnostmi zamýšlel před několika dny Jan Šícha. Bohužel těžko se hledají důvody k naději, že by Miloš Zeman byl státnického jednání ještě schopen.

Za okamžik zlomu ve vývoji jeho politické dráhy i osobnosti lze pokládat uzavření opoziční smlouvy. Vstup do mocenského kartelu s ODS byl flagrantní zradou vlastního programu i aspirací sociálnědemokratických voličů.

Z prodeje vlastní politické duše, jehož se uzavřením opoziční smlouvy dopustil, se Zeman už nikdy nevzpamatoval. Pak zůstal obratným taktikem, ale k programovému základu už měl zcela frivolní vztah a zcela vyklidil prostor k tvorbě obsahu své politiky technologům moci kolem sebe, jejichž prototypem byl Šlouf.

Podíváme-li se na navrženou sestavu úřednické vlády, je to v řadě položek evidentně hrůzostrašná sbírka (Rusnok, Pecina, Balvín, Fischer), která ukazuje směs technokratismu a vstřícnosti ke korporátním lobistům, jež se stala pro Miloše Zemana již v čase opoziční smlouvy typickou a nepředstavuje závažnější kvalitativní pokrok oproti squadře, jež právě dovládla.

Dnes v české politice snad kromě Andreje Babiše není větší hrozba než Zeman. Bez nadbytečného patosu lze říci, že po všech stránkách nesmyslný projekt dostavby Temelín zadluží Českou republiku na dvě generace natolik, že ji de facto zbaví politické svéprávnosti; staneme se Filipínami střední Evropy.

Miloš Zeman tvrdí, že z ruských zdrojů nedostal na svou kampaň ani korunu. Lze mu to věřit zhruba tak, jako větu, že Rusnokovi nemluvil do sestavování vlády. Zeman je čtverák. On i Rusové by byli zcela pošetilí, kdyby dohodu prováděli jakkoli okatě. Jak praví kupec Magery v Baladě pro banditu: „Musím si najít člověka a musím mu dát tolik, aby si taky mohl najít člověka.“

Kdybych byl Zemanem, taky bych si od Rusů nevzal ani korunu. Nechal bych prostředníky za ruské peníze kupovat přímo služby, díky nimž se ocitl na Hradě, například iniciační výsledky průzkumů voličské přízně, přízeň či neutralitu některých médií, eventuální mlčení o kandidatuře Jiřího Deinstbiera či její bagatelizaci. To vše jsou popsané metody politického PR v éře korporátní demokracie.

I v podhradí už si vrabci štěbetají o tom, že Zeman je za ruské peníze na Hradě mimo jiné proto, aby projektu dostavby Temelína v ruské režii (ne, že by v americké režii byl menším zlem) umetl cestu. Vláda v tomhle ohledu nebude nikoho nechávat na pochybách.

Dále se objevila námitka, že si protiřečíme, pokud Zemana obviňujeme ze spřažení se zájmy korporací, ale přitom vyjadřujeme obavu, že jeho technokratická vláda bude vyzobávat části sociálně-demokratického programu. To není rozpor.

Prosadit Temelín a sloužit zájmům česko-ruské oligrachie je strategie. Předstírat překryv se sociálně-demokratickým programem je taktika. Opozicí vůči levici dnes nelze v české politice dosáhnout ničeho. Pochopil to i Ondřej Liška, má ale smůlu, že mu už nikdo nevěří. Nepochopil to Karel Schwarzenberg a jeho příznivci, a proto prohráli. Kdyby to pochopili, byli by se sešikovali za Dienstbierem a dnes by byl naším prezidentem on.

Stav sociální demokracie je předmětem veřejného zájmu

Faktem je, že Zemanovi jeho plán transformovat českou politiku v degaulleovsko-putinovském stylu v poloprezidentský systém s autoritářskými rysy, sociální demokracie mimořádně usnadňuje tím, že je sama vnitřně chatrná, rozpolcená, zasažená virem korupčně-klientelistické sněti v míře větší, než by bylo zdrávo.

Ale o charakter sociální demokracie se vede zápas, který není ztracený. Jeho dobrým obrázkem byly dva poslední sjezdy. Zatímco v Brně se zdálo, že inklinace k jakés takés idealistické politice převáží, v Ostravě, bohužel už pod vlivem Zemanova vítězství v prezidentské volbě získávaly jasnou převahu struktury ukotvené v regionech, jejichž pojetí politiky více méně odpovídá upadlým standardům, na něž nás přivykala ODS a další pravicové strany.

Tento zápas ovšem není uzavřený. V ČSSD pořád ještě mají slušný prostor k politické práci idealisté jako Jiří Dienstbier, Vladimír Špidla, Lubomír Zaorálek. Desítky jim podobných působí v ČSSD na všech možných úrovních. Pokud se vám to zdá jako maličkost, mohli bychom začít vypočítávat desítky, ba stovky dílčích případů, kde osud závažných věcí, míst, lidí či systémových parametrů, závisí na tom, kdo a s jakou motivací je spravuje.

Pokud by měl vývoj dospět ke spojení ČSSD se zemanovci v režii Miloše Zemana, což nyní vůbec není vyloučený scénář, v ČSSD prostor k práci, která by mohla příznivě kultivovat český veřejný prostor, prakticky zanikne.

Tím by se u nás uzavřela transformační éra českých zemí po pádu sovětského bloku: vstoupili bychom do období, v němž už by nebylo možné si slibovat od stávající stranické politiky podstatnější kultivaci veřejného prostoru, stali bychom se typickou zchaotizovanou postkomunistickou zemí bez valných perspektiv a s velmi omezenou schopností spravovat sebe sama.

Vývoj českých zemí po roce 1989 přitom mnoho nadějí nevzbouzí, lze jej popsat jako podivuhodný řetězec chybných rozhodnutí; s výjimkou vstupu do EU, kde snad ale ani reálná alternativa neexistovala, se na všech důležitých křižovatkách vždy spolehlivě vydáváme po horší cestě.

Rozpad Československa, Klausova hegemonie, opoziční smlouva, volba Klause prezidentem, pád Vladimíra Špidly, vznik korupční koalice v roce 2006, druhá volba Klause prezidentem, vznik druhé korupční koalice v roce 2010, volba Zemana prezidentem: to jsou momenty, v nichž se nám podařilo spolehlivě vykročit horší cestou, i když lepší alternativy se reálně naskýtaly.

Výchozí postavení Československa v roce 1989 bylo přitom pravděpodobně nejpříznivější ze všech zemí bývalého východního bloku. Byli jsme jedinou zemí s demokratickou tradicí, byl tu mimořádný kulturně-politický výkon z konce 60. let a obdivuhodná práce Charty 77; i výchozí hospodářská situace byla relativně slušná. To se nám již podařilo prakticky prohospodařit a dnes nám reálně hrozí sesuv do typického post-sovětského marasmu.

Obvykle bylo příčinou selhání aktuální politické elity. Vždy chyběl politický vůdce, který by byl schopen překročit obzor všednodenních pletich a prorazit směr, který by zhoubný kurz od desíti k pěti a od pěti k nule, změnil. Dnes nelze bez rozpaků hledět na počínání Bohuslava Sobotky.

Fakt, že v současné přelomové situaci odjel na dovolenou, nelze asi ničím omluvit. A těžko říct, co přesně sleduje výrokem, že by ČSSD mohla vládu Jiřího Rusnoka podpořit, který pronesl po svém návratu. Scénáře, před nimiž stojíme, jsou jasné a s jeho jakoukoli vážnější politickou budoucností počítá pouze jeden: předčasné volby.

Je přitom zcela jasné, že k rozpuštění Sněmovny je třeba získat podporu jedné z pravicových stran. To je obtížné, ale při smělém a velkoryse vedeném vyjednávání nepochybně uskutečnitelné. Co se nejspíše stane, pokud nás do voleb v řádném termínu dovede Zemanova vláda, jsme tu důkladně popsali minulý týden.

Počítejme s tím, že výsledek ČSSD se v takovém případě bude od výsledku zemanovců lišit spíše v jednotkách procent. Ve Sněmovně bude sbírka více či méně pochybných a svou voličskou podporou blízkých subjektů.

O příští vládě pak pod Zemanovým vedením budou vyjednávat lidé jako Rusnok, Benešová, Hašek, možná Babiš, možná Filip, možná Kuba, možná Kalousek — síla všech bude ale velmi podobná, což Miloši Zemanovi bude vyhovovat. Prosadí svou, jako to dělá už teď.

Kondice ČSSD je tedy věcí výsostného veřejného zájmu. Netýká se jen jí, je otázkou politické kultury, v níž prožijeme nadcházející éru. Zlomíme-li nad ČSSD rovnou hůl, lámeme hůl nad celou českou stávající stranickou politikou. Ale než to uděláme, je třeba si uvědomit, jaké se nám naskýtají alternativy.

Střednědobé scénáře, před nimiž stojíme, si lze popsat tři:

  1. Postupná kultivace veřejného prostoru, který zahrnuje politické strany, média i občanskou společnost. Je zbytečné moralizovat, který z oněch segmentů je v horším stavu: všechno je upřímně řečeno dost velká bída. Tento proces není bez kultivace ČSSD možný. Ona do značné míry dokonce musí být jeho páteří. Nikdo jiný ze stávajících prověřených institucí není schopen spravovat náš stát tak, aby směřoval k něčemu příznivějšímu, než je bahno, v němž dnes vězíme. Pokud nebudou letos předčasné volby, šance na tento scénář se začne kvapem rozplývat. Důvěra lidí ve schopnost stávajících politických stran reprezentovat jejich zájmy povážlivě a rychle klesá. Atmosféra houstne, volání po silné ruce sílí, populisté získávají půdu pod nohama.
  2. Pokud ČSSD selže či zkolabuje (a v tomto směru jsou Zemanovy manévry hlavní hrozbou), nastoupí populisté, kromě Babiše nelze vyloučit ani vzestup Okamury. Zeman je mezi nimi nyní v první linii, ale dost možná nakonec nebude na Babiše stačit. Zhroutí-li se současný český stranicko-politický systém, Babiš se může stát v roce 2018, ale možná už i dřív premiérem. Že mu v tom dnes, nevědouce co činí, pomáhá řada úctyhodných osobností, je truchlivá kapitola hodná zvláštního rozboru.
  3. Jelikož ještě nikdy nikde na světě oligarcha nespasil demokracii, úpadek se ještě prohloubí a cesta z něj bude velmi dlouhá a svízelná. Těžko ji bude možné uskutečnit konformními prostředky, povede tedy spíše přes revoltu, lidovou vzpouru, nějaké budoucí české jaro... jakkoli tomu budeme říkat, bude to nějaký druh revoluce. Snad zase sametové. A snad s Evropou v zádech. Zcela určitě s nejistým výsledkem.

O tomto přemýšlejme, než definitivně nad způsobilostí sociální demokracie zvládnout současnou krizi zlomíme hůl.

    Diskuse
    July 12, 2013 v 13.45
    Sociální demokracie a Miloš Zeman
    Miloš Zeman je přímo zvolený prezident. Má silnější mandát než měli jeho předchůdci a od začátku vystupuje silněji a aktivističtěji než oni. Miloš Zeman je zdatný populista s levicovou rétorikou, který pravděpodobně bude velmi silně prosazovat své zájmy i zájmy lidí a skupin, kteří ho podporovali v kampani i nyní.

    Myslím, že je třeba, aby si sociální demokracie jasně uvědomila novou situaci, formulovala své priority a na jejich základě jednala. Klíčový je její sociálně demokratický program. Na realizaci části programu může spolupracovat buď s komunisty nebo se Zemanem nebo v některých věcech se současnou pravicí. Sama o sobě sociální demokracie nic neprosadí. To by musela ve volbách získat více než 100 křesel v parlamentu a to je v našich podmínkých nemožné. Ani komunisté, ani Zeman ani současná pravice nejsou absolutní zlo stejně tak jako sociální demokracie není absolutní dobro. Samozřejmě jsou v Zemanovi a jeho způsobu vládnutí obsažena rizika, ale sociální demokracie by se neměla chovat jako králíček uhranutý kobrou, ale jako suverénní politická strana, která o Zemanově síle i jeho negativech ví a podle toho jedná.
    BT
    July 12, 2013 v 18.50
    Souhlasím s článkem, ale...
    Mé vidění situace je dost blízké vidění autora článku pana Patočky.

    Chybí mi ale jedno: návrh aktivních kroků, které by měli činit (některými diskutéry zde zesměšňovaní) levicoví intelektuálové na podporu progresivních sil v ČSSD.

    Opakované strašení Zemanem (byť je podle mne založeno na racionálním základu) je bohužel v dané situaci kontraproduktivní: většina lidí tomu nevěří. A když lidé něčemu nevěří, budou si vždy hledat DODATEČNÉ racionální zdůvodnění své (ne)víry místo aby se nad situací VĚCNĚ zamýšleli.

    K tomu RACIONÁLNÍMU VĚCNÉMU zamyšlení podle mého soudu u nich může dojít pouze vystavení prezidenta VĚCNÉ polemice o KONKRÉTNÍCH záležitostech, a to z autenticky levicových pozic (Zeman je přece dle vlastního vyjádření LEVICOVÝ politik).

    Proto se domnívám, že by levicoví intelektuálové měli prezidenta přestat napadat, ale měli by s ním VĚCNĚ a bez emocí DISKUTOVAT, tj. důsledně se na něj obracet s otázkami jakými KONKRÉTNÍMI kroky chce přispívat k řešení onoho katastrofálního stavu, který tu po sobě zanechala pravice a její ideologie.

    Např.: Pane prezidente, jak by podle Vás měl vypadat správný ministr financí? Protože to je v situaci recese ekonomiky přece zásadní věc. Podporujete Jana Fischera jako ministra financí? A podporujete jeho již zčásti vyjevený úmysl neměnit zásadní kurz na ministerstvu financí?
    A podporujete ho i přesto, že vícekrát prokázal nejen svou neschopnost (např. solární aféra, zadlužení ve zbabrané prezidentské kampani), ale i vidění světa blízké současné pravici (viz např. jeho výrok": "KSČM je extremistická organizace"),

    tedy vidění světa blízké právě té síle, která přivedla zemi do Vámi velmi kritizovaného stavu?

    Pokud podporujete neoliberála Fischera a současně kritizujete výsledky vlády neoliberální pravice, jak můžete tento rozpor voličům vysvětlit?
    Ta Vami velmi kritizovaná situace, která u nás v ekonomice vznikla, je podle Vás způsobená primárně "zlým/neschopným" pravicovým neoliberálem (tj. Kalouskem) a "hodný/schopný" pravicový neoliberál Fischer ji může napravit?
    Nebo je za ni podle Vás primárně odpovědná chybná neoliberální pravicová doktrína?
    (Děkujeme za Vaši laskavou odpověď).

    Atd. Takových otázek by se našla spousta.
    PZ
    July 12, 2013 v 23.00
    Pekny článek
    Moc pěkně napsáno. Snad jen bych dodal, že demokracie v ČR se spasí pouze až rozuměji "elity" že pro docílení kvality demokracie, řekneme skandinavského střihu je potřeba navýšit počet členů politických stran o desetinásobek.

    Níže mé komentáře k volbám ČSSD v krátkodobém horizontu.
    ČSSD nemá usilovalt o založení vlády, která nebude mít podporu. To by bylo od ČSSD nezodpovědné.

    Až bude ČSSD si jistá, že vláda s její účasti získa podporu, tak může jí zkusit sestavovat. Začít jednat se může teď a případně může se i jednat o odvolání předsedkyní poslanecké sněmovny pokud 2. pokus o získání důvěry vlády bude neúspěšný (aby tam byl předseda, který při 3. pokusu jmenuje Sobotku).

    ČSSD tedy musí již začít jednat teď o koalici, která bude mít stabilní většinu (tj. ne 101 nejistých hlasů). Až takovou většinu získá může ČSSD požádat Zemana o 2. pokus sestavovat vládu. Pokud to ČSSD nestihne může pokoušet se o odvolání předsedkyni sněmovny poté, co získá stabilní většinu.

    Pokud ČSSD nesežene stabilní většinu, tak může uvest, že zkusili to, ale nepodařilo se, nicméně je ČSSD rád, že
    1) nepřispěli k "velké koalici" při podpory poměrně pravicové vlády Rusnoka za jejichž kroky nemůže odpovídat,
    2) nepodpořují vlády, jejichž kroky nemůže ovlivnit a ve které nemá personální obsazení,
    3) prosazují princip, aby vlády vyšly z dohod politických stran, a ne z milosti prezidenta, jelikož vláda musí potom každopádně získat důvěru.

    Bylo by vhodné, kdyby ČSSD, podle finského vzoru, usilovala o zmeně ústavy a odebrala pravomoce prezidenta např. právo jmenovat premiera, ale Hašek a spol. samozřejmě budou hlasitě protestovat.
    Opět mě zaujal jeden odstavec Patočkova textu:

    "Je přitom zcela jasné, že k rozpuštění Sněmovny je třeba získat podporu jedné z pravicových stran. To je obtížné, ale při smělém a velkoryse vedeném vyjednávání nepochybně uskutečnitelné. Co se nejspíše stane, pokud nás do voleb v řádném termínu dovede Zemanova vláda, jsme tu důkladně popsali minulý týden."

    Opět jsem se totiž dočetl, ŽE je třeba vyjednat s jednou z pravicových stran podporu předčasných voleb a ŽE je to uskutečnitelné, ale ne CO je možné velkoryse nabídnout.
    Když o tom přemýšlím, napadá mě jediná věc, kterou by mohla ČSSD pravici nabídnout - spoluúčast na ústavodárné aktivitě, která by jaksi "zpřesnila pravidla hry".

    Jenže nic není připraveno a navíc začít se šťourat v Ústavě v této ústavně rozjitřené době by smrdělo ještě větším průšvihem, než bylo neuvážené zavedení přímé volby prezidenta.

    ČSSD je mezi mlýnskými kameny a těžko z toho vyjde bez ztráty kytiček.
    A to to ještě před nedávnem vypadalo na veliké a slavné vítězství.

    Obviňování, že za všechno může a bude moci ČSSD už se rozjelo:
    http://neviditelnypes.lidovky.cz/politika-trumfy-ma-v-ruce-parlament-db0-/p_politika.asp?c=A130711_214501_p_politika_wag

    (Mimochodem, dovede si Roman Joch např. představit, s jakou by se ve volbách potázaly strany, které by teď prosadily zrušení přímé volby??? Myslím že ne. On je to takový teoretik, který by v praktické politice shořel jako papír.))))
    MP
    July 14, 2013 v 15.15
    K článku J. Patočky
    dvě zásadní otázky:
    1. Jak by mohl Sobotka dosáhnout předčasných voleb? Pravice přece vidí stejně jako my zde, že oddálení termínu voleb je pro ČSSD nevýhodné, tudíž pro ni výhodné... Co jim tedy slíbit? Není co, jak správně poznamenává M. Šimsa... Navíc pravice a zejm. TOP 09 bude získávat body na odporu vůči Zemanovi a "obraně parlamentní demokracie".

    2. Právě proto, že volby s největší pravděpodobností nebudou, musí socdem podpořit Rusnokovu vládu a přiživit se na její (doufejme dočasné) popularitě mezi levicovým lidem. Znamená to nejít nyní do rozhodného střetu se Zemanem, ale počkat si, až se ukáže, že jak Rusnokova sešlost, tak Zeman sám levici a její ideje zrazují...
    A zároveň se připravovat na trvdý předvolební střet nejen s pravicí, ale (mnohem spíše) s SPOZ a zejména populisty. Ostatně, kdyby aféra Nečas-Nagyová nevypukla, konaly by přece volby až v řádném termínu. Prohlašovali bychom je potom taky za ztracené? To sotva... Jistě, nástupem Rusnoka se situace mění, ale možná ne tak dramaticky a osudově, jak si myslí J.Patočka a jak jsem si ještě přednedávnem myslel i já...
    MP
    July 14, 2013 v 15.19
    Zde můj několik dní starý názor publikovaný zde v diskusi pod jiným článkem
    Švejk prohlásil, že na vojně se mění situace každým okamžikem... pro politiku to platí úplně stejně:)

    ČSSD musí okamžitě vycouvat z odporu vůči Rusnokově vládě, jakkoli mi je ta vláda (a tím spíše Zeman v jejích zádech) proti srsti, musím opravit své starší názory. ČSSD ZTRÁCÍ VOLIČE, lidé prostě uvažují jinak než levicoví intelektuálové a odporem vůči Rusnokovi se v jejich očích stává socdem spojencem pravicové trojky a dokonce (jak paradoxní!) zrádkyní levice. To nejde teď voličům vysvětlovat, na to není čas.

    Machiavelli Zeman s tím jistě počítal, je chytřejší než většina ostatních politků dohromady. Zkrátka, hlas voličů - hlas boží, je třeba Rusnokovu vládu podpořit (minimálně vlažně, podmínečně atd.). Ale samozřejmě trvat dále na předčasných volbách.
    Obava, že se tak ČSSD dostane do vleku prezidenta, je už víceméně bezpředmětná - v tom vleku je a nyní nelze bitvu se Zemanem vyhrát, protože rozhodující vždy budou sympatie veřejnosti... Volby bohužel nebudou, Sobotka druhý pokus nedostane, a pokud se k moci nakonec dostane znovu trojka, budou to lidé dávat za vinu socdem.
    July 14, 2013 v 21.11
    Tlak na Rusnokovu vládu a na prezidenta Zemana
    Předčasné volby jsou výhodné pro sociální demokracii a pro komunisty, nechce je pravice a prezident Zeman. Ovšem Rusnokova vláda spolu s prezidentem Zemanem budou žádat sociální demokracii o podporu. Sociální demokracie může uvažovat o podpoře, pokud se Rusnokova vláda a prezident Zeman zaváží k předčasným volbám. Pokud ne, tak není důvod dávat podporu zadarmo. Navíc její problémy budou přičítány sociální demokracii, pokud ji sociální demokracie podpoří. Nevím, z čeho se odvozuje popularita Rusnokovy vlády. Jedině z průzkumů veřejného mínění, které se mění stejně rychle jako politická situace - je to dosti neprůkazné. Lidé pravděpodobně oceňují, že skončila pravicová vláda, ale nemyslím, že by podpora Rusnokově vládě a politice prezidenta Zemana byla natolik silná, aby se tomu sociální demokracie musela přizpůsobovat.
    JK
    July 14, 2013 v 21.40
    Rusnok ani Zeman předčasné volby vyvolat nemohou
    Pane Šimso, to nedává smysl. K předčasným volbám může podle ústavy dojít jen dvěma způsoby: buď tím, že parlament nevysloví důvěru třem vládám po sobě, nebo rozhodnutím ústavní většiny všech poslanců. Ani jednu možnost předseda vlády ani president v ruce nemá, takže se k ničemu takovému zavázat nemohou. Vyslovení důvěry Rusnokově vládě podle všeho znamená volby v řádném termínu v červnu příštího roku.
    MP
    July 14, 2013 v 22.45
    P. Konvalinka má bohužel pravdu, p.Šimso
    O předčasných volbách nerozhodne Zeman ani Rusnok, nýbrž pravice v PS. Té nemá socdem moc co nabídnout, leda dohodu na změnách ústavy, které by Zemana mocensky zcela nebo aspoň v maximální možné míře propříště vyřadily... Jenže bude pro takovou dohodu hlasovat Haškovo křídlo? A nepůjdou hned žalovat na Hrad, cože to ten "zrádce" Sobotka zase upekl?

    Vím, že se opakuju, ale tohle všechno by nenastalo, kdyby na Hradě důchodce z Vysočiny neseděl... Zemanovi obdovovatelé dnes stále hovoří o tom, jak je potřeba, aby byla levice jednotná. Jenže kdo ji rozkládá? Jak vypadala ČSSD pře zvolením Zemana? Boj mezi sobotkovci a haškovci zažehnán, strana se připravovala na rozhodující bitvu s pravicí, jednotně natěšená na moc... A jak vypadá teď? Darmo mluvit - a to ještě, taky to musím zopakovat, není všem dnům konec...